Kronika tmy

3. Tohle je špatné!

Spánek pro mě byl po té podivné večeři plné stresu docela vítaná změna. Potřebovala jsem se vyspat z toho bolehlavu, který mě od rána doprovázel na každém kroku. Umyla jsem se v té velké vaně obložené černým mramorem a pak si lehla. Pokoušela jsem se usnout i když jsem po svém boku neměla Mirana. Stýskalo se mi po vědomí, že ho další den uvidím. Doufala jsem, že tady ho neuvidím nikdy. Roztrhali by ho na kusy a Airen by si užil jeho mučení jako žádné jiné, bylo mi jasné, že už ten dopis objevil a teď se po mě pokoušejí pátrat. Nikdo kromě Levrina nevěděl kde přesně Temný dvůr leží a já jim nedala žádné vodítko podle kterého by to mohli zjistit, byl to jen klasický dopis na rozloučenou. Přesto jsem hluboko v srdci cítila neklid, bylo to unáhlené a nepromyšlené, ale jak už jsem řekla...

,,Lepší já než oni," broukla jsem znovu a obracela náhrdelník od Mirana v prstech. Měl mě chránit před zlem, ale tohle zlo nedokázalo zahnat ani to nejjasnější světlo jak by mi k tomu mohl dopomoct náhrdelník? Pouhé otázky na které nebyla žádná odpověď. Otočila jsem se zády ke dveřím do pokoje a pokoušela jsem se usnout. Vím přesně co se mi tu noc zdálo. Viděla jsem sebe v obležení stínů. Kolem mě byl utvořený kruh z ledu na němž byly vyryté runy ze severu. Vzpomínám si, jak jsem se rozhlížela po stínech kolem i na ty planoucí oči, které mě odevšad sledovaly a najednou se něco změnilo. Něco mi nad hlavou složila mohutná černá křídla jako ochranu. Nevím proč jsem si myslela, že to byla křídla, protože když jsem vzhlédla viděla jsem jen hvězdnou oblohu. Teď už vlastně vím co ten sen znamenal a i co ta křídla měla symbolizovat, ale v dobu kdy jsem byla na Temném dvoře jsem to netušila.

* * *

Uběhlo něco málo přes tři měsíce a já stále byla svázaná kouzly uvnitř toho odporného místa kde jsem denně musela sledovat krutost zdejších mágů vůči nováčkům. Dodnes nevím zda jsme na tom byla nejhůř já nebo oni. Je hlídali a trestali instruktoři, ale mě pečlivě pozoroval Airen, který si na svou zodpovědnost bral i mé tresty. Mohla jsem se snažit jak jsem chtěla snad každý den jsem na dlaních či zádech měla nové šrámy. Vím, jak si to užíval a já se snažila abych mu k tomu nedávala moc příležitostí. Občas byl s mým výcvikem spokojen, ale jindy měl špatnou náladu a tresty mi stupňoval. Přesto nikdy nezapomenu jeho pohled když se na přelomu měsíce něco stalo.

 Smrákalo se když jsem za ním přišla do pracovny kam jsem byla povolána. Měla jsem po výcviku a zranění na dlaních od opasku jsem měla ošetřené. Král stínů stál u jednoho z velkých oken a hleděl na nádvoří a k lesu, který byl nedaleko. Sníh venku už pomalu začal tát a led na Prokletém jezeře se začal lámat, protože zima již ustupovala jaru. Nebylo divu, že se tam nedávno utopilo zvíře když se pokoušelo přejít po ledu... nebo to nebyla nehoda?

,,Airene," zlehka jsem se mu uklonila, protože víc mi to zraněná záda nedovolovala. ,,Chtěl jsi se mnou mluvit?"

,,To chtěl," v jeho tónu hrál úsměv a mě přeběhl mráz po zádech když se otočil. ,,Pojď se na něco podívat," ukázal k oknu a já poslechla. Chvíli jsem nevěděla co zvláštního bych tam měla vidět dokud jsem nezahlédla..

,,Mirane," vydechla jsem a málem se mi podlomila kolena. Udělalo se mi zle když jsem viděla jak sebejistě překračuje hranici mezi Temným dvorem a loukou. ,,Ne ne ne," naříkala jsem a do očí se mi draly slzy, které jsem nesměla dát najevo před Airenem. Mistr mi ovšem položil ruce na ramena.

,,Ale ano, bylo mi jasné, že si pro tebe přijde."

,,Neubližuj mu, prosím." Zle se na mě ušklíbl. ,,Airene, prosím!" Padla jsem před ním na kolena což zaujalo jeho pozornost. Airen byl malicherný a arogantní, když si před ním někdo klekl nebo se hluboce poklonil zaujalo ho to, protože to lichotilo jeho egu. V hlavě jsem si opakovala modlitbu a slova, která jsem se naučila od duchovních i od válečníků ve vesnici Sy'wed, hledala jsem jakoukoliv podporu.