Kronika tmy

42. Příběh, který stále nebyl dokončen

Nesetkali jsem se ráno když jsem se probudila jak jsem doufala, ale až když jsem přišla do Velké síně kde bylo vcelku ticho a klid. Většina válečníků co tu byla si mezi sebou tiše povídala a zbytek zřejmě ještě spal nebo už byl na hlídce. Nevstávala jsem nijak zvlášť brzy, ale i přesto ještě slunce nevyšlo nad obzor. Posadila jsem se vedle Mirana, který něco vyprávěl Alverovi, Kalfovi a Docanovi, kteří ho napjatě poslouchali. Připletla jsem se k nim až když Miran svůj příběh dokončil a oni se ho začali ptát na detaily.

,,Cos jim vyprávěl?" Dloubla jsme do něj loktem když se rozmýšleli na co se zeptat.

,,O tom jak jsi mistrně málem udusila Airena Morsena," odvětil klidně a hřbetem ruky si otřel ústa. Trochu jsem se při zvuku toho jména otřásla a to mu neuniklo. Proto sundal ruku ze stolu a položil mi jí na stehno. Vlídně jsem se na něj usmála abych zakryla nejistotu z toho, že jim ten příběh vyprávěl a pak jsem se od něj napila. Naštěstí to byla jen čistá voda v picím rohu, takže jsem si hned po ránu nemusela zaneřádit žaludek alkoholem.

,,Chtělo to odvahu se mu postavit, Naro," pronesl ke mně Docan s úctou a respektem. ,,Ten chlap porazil Mirana a tys ho i přesto dokázala nechat padnout na kolena."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jen jsem chránila to co je mi drahé, nebyla v tom odvaha ani nic jiného," odpověděla jsem a pohlédla do očí Miranovi, který se usmál a ohlédl se na další malou partičku berserků, kteří se zrovna zvedali od stolu.

,,Podle mě to chtělo velkou dávku odvahy se té zrůdě postavit, Miran nám o něm řekl hodně a je přirozené, že se ho každý včetně tebe bojí, ale přesto ses mu postavila," řekl Kalf a opřel si svalnaté ruce o desku stolu. ,,Taková odvaha mnohým chybí, dokonce i zde." Věděla jsem, že naráží na Ruviora, který se nechal Airenem zmanipulovat a otrávit si jeho slovy mysl. Airen byl mistrný manipulátor a dokázal lidi přimět udělat co chtějí. Chtěla jsem něco říct, ale v tu samou chvíli ke mně vítr z venku přinesl vůni stínů, kterou na sobě nesl každý přisluhovač Služebníků věčnosti.

,,Ten hajzl má zvědy i tady," pronesla jsem a než si všichni uvědomit má slova zvedla jsem se a rozeběhla se ven abych se vypořádala s tím, který se tu beztrestně prochází a špicluje mě. Zůstala jsem stát na verandě a hledala něco co sem nepatří ať už člověka nebo pouhý stín, který nikomu nepatřil. V tomto ohledu mi pomáhal Airian, který měl pro toto vytříbené vnímaní.

Vidíš ho, promluvil ke mně pomocí pouta, které nás k sobě pojilo. Můj pohled padl na osobu, která se najednou zjevila poblíž stínové hradby kolem obrovského volného prostoru. Zabij ho a dokaž Airenovi, že nejsi tak snadnou kořistí jak si myslel. Nemusel mi to říkat dvakrát. Ze zad jsem si strhla meč a seskočila z verandy.

,,Naro," promluvil na mě Miran, který se zastavil na stejném místě jako já. Než však stačil udělat něco dalšího natáhla jsem ruku před sebe a temné spáry popadli Služebníka se kterým jsem rychlím pohybem ruky smýkla o zem. Neohlédla jsem se sledovala jen toho parchanta, který se zvedl ze země. Kolem nás se utvořil kruh.

,,Pomoz jí," slyšela jsem za sebou Alvera, který pravděpodobně mluvil na Mirana.

,,Ne," zavrtěl hlavou. ,,Zvládne to sama," dodal a rázným pokynem ve svém jazyce zastavil zbytek válečníků, kteří mi chtěli pomoct. Měl pravdu. Uměla jsem se s problémy vypořádat sama a potřebovala jsem upustit trochu moci a zloby, která ve mně zůstala. Protočila jsem zbraní v ruce a nespouštěla oči ze svého protivníka, který už stihl vstát a zle se usmát.

,,Byla chyba sem chodit sám," řekla jsem mu a mávla jsem rukou čímž jsem kolem sebe vytvořila kruh z mečů, které hořeli temnotou.

,,Pokud si chceš zasloužit uznání Krále musíš občas něco obětovat," pokrčil rameny a vrhl na mě plameny ze stínů, která jsem zakryla svými zbraněmi. Několik mečů se plamenům zabodli do cesty a tím ho také zastavili. Bylo to dost času, abych na něj zbytek poslala. Nebyl hlupák a uměl se dokonale vyhýbat i bojovat s magií. Bohužel nečekal, že já dokáži ovládat magii a přitom i bojovat takže když přestal dávat pozor tak jsem na něj zaútočila znovu. Byl zkušený a vcelku i obratný to se muselo nechat, ale mě ovládal vztek a rozhodně jsem neměla v plánu prohrát. Sekla jsem mečem tak dobře, že se mi povedlo prorazit jeho obranu a když ztratil rovnováhu čepel mého meče mu vážně poranil ruku ve které třímal meč. Ten okamžitě pustil a jeho krev dopadla na prašnou cestu. Pach jeho krve ve mně něco probudil a i když jsem věděla, že bych mu už neměla ubližovat nemohla jsem to zastavit. Prohodila jsem si meč v ruce, odrazila jeho zoufalí útok a...