Kronika tmy

91. Příběh krále

Potřebovala jsem se uklidnit a zcela koncentrovat pokud jsem zítra ráno měla využít obrovské množství magické síly. Všichni večer chtěli být víceméně sami, aby se mohli připravit. Xanth odešel do lesa se svým bratrem, Nadal se sám vydal na úpatí nedalekého kopce kde se od té doby v jednom kuse blýskalo, Mystik se rozhodl meditovat na neznámém místě, když jsem naposledy viděla Ravena tak si brnkal nějakou melodii na loutnu a zapisoval si něco do deníku, miloval hudbu a nebylo divu, že ho tohle uklidňovalo; Proxim se naopak rozhodl zůstat v táboře a ve světle si malovat a pokud šlo o Drogana tak zmizel bez toho, aby někomu něco řekl, ale nikdo mu to za zlé neměl, prostě jen chtěl být sám.

 Pod tím strome jsem začala pomalu napodobovat pohyby, které jsem se naučila v Zemi pouští od skutečných mistrů v tomto oboru. Lore- můj učitel magie i boje byl vynikající v takových věcech a hodně mi s tím pomohl. Naučil mě jak pomocí těchto cvičení pohybů obnovit ztracenou energii a trochu zvýšit svou magickou kapacitu i si urovnat myšlenky v hlavě. Snaha o soustředění mi vydržela dohromady asi 5 minut.

,,Nemůžeš se soustředit, co?" Zeptal se Veron. Pomalu jsem se na něj podívala. Opíral se zády o strom se založenýma rukama a sledoval mě. ,,Vím jak se cítíš, sestřičko, dnes mi je celý den stejně."

,,Jak to zvládáš zakrýt?" 

,,Myslím na svého manžela a děti, na svou rodinu," odpověděl s pokrčením ramen a podíval se na svůj prst kde měl prsten. ,,Měla bys myslet na něco co je pro tebe drahé." 

,,To taky dělám," odpověděla jsem a usmála se na něj. Posadila jsem se do trávy a zaklonila hlavu. Vítr mi cuchal vlasy a já se musela usmát. ,,Mám ráda noc, je v ní takový klid a mír, jakoby ti nic nehrozilo a chránila tě ta tma jako štít." Bratr se posadil vedle mě. Ucítila jsem na sobě jeho pohled a podívala jsem se na něj. Tvářil se divně. Měl přivřené oči a lehce se usmíval. ,,Co je?"

,,Hrozně rychle jsi dospěla," odpověděl mi laskavě. ,,Stále tě chci vidět jako tu malou holčičku co jsem hlídal, hrál si s ní a bránil jí před krutostí světa, ale ty už jsi zažila a všechny jsi je zvládla překonat i beze mě. V tomhle ohledu jsem selhal a do smrti si budu vyčítat, že jsem tě nedokázal chránit." 

Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Nebyla to tvá chyba, bráško, navždy si mě chránit nemohl a já se musela postavit na vlastní nohy." 

,,Jsi bojovník, Naro, vždy jsi jím byla," řekl a podíval se na hvězdné nebe stejně jako to před tím udělal Mordo, který mi vyprávěl o Ragnarovi další kousek jejich příběhu. ,,Každý koho zítra ztratíme tam nahoře bude a bude dohlížet na své blízké. Víš, že hvězdy hrdinů září nejjasněji?" Zavrtěla jsem hlavou a on ukázal na hvězdu vysoko nad našimi hlavami, která skutečně zářila jasněji než jakékoliv jiná. ,,O té hvězdě existuje mnoho příběhů, který se předává po generace a proto jeho hvězda ještě nevyhasla a září tak jasně."

,,Jaký je tvůj oblíbený?"

Veron se usmál. ,,Můj?" Zamyslel se nad tím a zastrčil si vlasy za špičaté ucho. ,,O králi Sephirovi."

,,Okřídlený král?" Podivila jsem se. Znala jsem příběhy o něm a měla jsem je ráda, protože mi připomínal Mystika, i když on měl křídla obě. Tento příběh s hvězdou jsem ovšem neznala. 

,,Sephir miloval svá křídla, byla silná a pomohla mu vyhrát mnohé bitvy, ale jednoho dne do jeho paláce přišel cizinec. Cizinec mu vyhrožoval, že pokud se nevzdá trůnu postihne ho neštěstí, ale on se mu jen vysmál.
 O rok později během plesu se objevil cizinec znovu, ale jeho tělo ovládl démon, který chtěl zabít jediného syna krále Sephira i s celým jeho dvorem, aby král trpěl. Nikdo nestihl zareagovat až na krále, který svého syna ochránil i za cenu ztráty vlastního křídla. Démona zabil, ale byl vážně raněn. Princ se ho ptal proč o chránil když skončil takhle a on mu prostě odpověděl: ,Bohové mi dali křídla abych byl silnější, a vzali mi je abych pochopil, že k tomu abych chránil to nejdražší ve svém životě žádná křídla nepotřebuji.' Král svého rozhodnutí nikdy nezalitoval a to ani když umíral. Za jeho oběť i za to jak se zachoval si navždy vysloužil místo na obloze. Má ti připomínat, že nejde o sílu těla, ale o sílu srdce," dokončil příběh a znovu se na mne podíval. Ten příběh mne zaujal a něco ve mně pohnulo. Ten příběh byl inspirující a dodal mi větší klid i odhodlání. ,,I kdyby ten příběh nebyl pravdivý má ti říct, že za dobré skutky budeš odměněna. Neznamená to," pronesl a položil mi ruku na rameno, ,,že musíš umírat za životy jiných, ale fakt, že jsi to udělala ti nikdy nezapomenou." Přisunula jsem se blíž k němu a opřela si hlavu o jeho rameno. Pohladil mě hrubou dlaní po tváři.

,,Ten příběh se mi líbí," řekla jsem mu. Tiše se zasmál a políbil mě na temeno. ,,Jsem ráda, že jsi můj bratr, Verone." 

,,A já, že jsi moje malá sestřička," řekl a přitáhl si mě k sobě. Tahle chvilka s bratrem byla příjemná a rozhodně jsem z té nálady nevynechala ani své zbylé bratry a Levrina, kteří byli rádi za rozmluvu i objetí, které jsem si vyměnili. Milovala jsem to, ten pocit, že mám kolem sebe rodinu a své přátele. Airen byl možná náš nepřítel a největší hrozba, ale díky téhle jeho válce jsme se dokázali sblížit víc než bychom to dokázali bez války. Nevím zda je dobré to říkat, ale alespoň k něčemu byla dobrá.