Kronika tmy

4. Krutá dohoda

Upadla jsem na koberec v Airenově pokoji ve kterém jsem ho před čtyřmi měsíci objevila poprvé po dlouhé době. Airen si mne nevšímal a jediné co udělal bylo, že mě pohladil po tváři a tak mi kouzlem odstranil masku i okovy. Zůstala jsem ležet na podlaze a rychle jsem zvedla hlavu když jsem spatřila jak se usazuje na pohovku před vodní dýmku a jednoduchým pohybem prstů v ní nechal lehce rozhořet tabák jehož kouř by mohl vdechovat.

,,Co na mě tak koukáš?" Zeptal se a pozlacenou trubičkou nasál kouř, který vydechl nosem a vypadal přitom jako drak.

,,Mám pro tebe další nabídku."

,,Nemáš mi co nabídnout," odpověděl okamžitě a neobtěžoval se ani otevřít oči, aby se na mě podíval. Pozorovala jsem jeho další vdechnutí a následné vyfouknutí šedého kouře vonícího po hroznech.

,,Mohu ti nabídnout to co chceš ze všeho nejvíc."

Otevřel oči a zvedl hlavu tak prudce, že mu rudé vlasy napadaly do tváře. Šedý oblak kouře se rozptýlil od jeho obličeje do prostoru a já viděla hladový pohled, kterým na mě upřel. Naklonil hlavu na stranu a pomalu pronesl ona zlověstná slova: ,,A jaké máš podmínky?"

,,Nedotkneš se Mirana během jeho pobytu zde, může se kdykoliv sebrat a odejít a to i během úkolů, nesáhneš na něj ani ty ani tví nohsledi."

,,A na oplátku mi dáš sebe?"

,,Přesně tak."

,,Tato nabídka má cenu zlata, děvče, proč tě tolik zajímá život nějakého zvířete z hor? Vždy jsi mohla mít muže jakého by sis zamanula a vybrala sis jeho."

,,Lásce nerozumíš," odpověděla jsem polohlasně.

Airen se dal do pohrdavého smíchu a přešel ke mně pomalými kroky. ,,Láska je jed, který tě nutí dělat věci jež se ti příčí," pramen mých vlasů si namotal na prsty a rty přiblížil k mému uchu. ,,Jako třeba teď. Nabízíš mi své tělo i život jen abys vykoupila život muže, který se člověku podobá asi jako medvěd sokolu."

,,Ber nebo nech být, Airene, ale znovu ti to nabízet nebudu!"

,,Budeš mi to nabízet dokud tady ten kluk bude," dlaní mi přejel po koženém hrudním plátu a pomalu mířil níž. ,,Tvou nabídku přijímám, ale mám podmínku."

Odhodlaně jsem se mu dívala do očí a sykla: ,,Poslouchám." Nevěděla jsem, že to slovo jde říct s takovou nenávistí a pohrdáním, ale nějak jsem to dokázala.

,,Budeš poslouchat na slovo, co řeknu to uděláš a to platí všude, jasné?"

,,Jsme dohodnuti," natáhla jsem k němu ruku a on jí s úšklebkem přijal.

,,Dnes v noci dostojíš naší dohodě."

,,Počítám s tím." Lhala jsem. Nebyla jsem připravena spát s ním když budu mít na blízku Mirana. Nemohla jsem mu říct jak moc mě to mrzí ani, že může kdykoliv odejít, ale pokud bych se o to pokusila Airen by ho zabil tím nejhorším způsobem jaký si dovedu představit. Vydechla jsem když pustil mou ruku a vrátil se zpět ke kouření dýmky. Musela jsem počkat až mě propustí a třásla jsem se přitom strachy, že si to rozmyslí a vezme si mě hned. Má modlitba byla vyslyšena, protože řekl: ,,Nechám tě zavolat až budu mít čas si s tebou pohrát, maličká." Rychle jsem zmizele, aby si to nerozmyslel a hned jak jsem vyšla ze dveří znovu jsem na rukou, krku i obličeji měla chladný kov, bylo mi jasné, že by mě bez toho nenechal odejít. Nemohla jsme se jen tak vrátit do pokoje a vyčkávat do večera, potřebovala jsem se projít po zámku a najít Mirana. Nevím co jsem si od toho slibovala stejně jsem s ním nesměla promluvit a pokud bych mu dala najevo, že jsem to já čekala by ho smrt. Chtělo se mi z toho brečet. Nemohla jsem ani promluvit s mužem, kterého miluji více než vlastní život a večer budu muset vydat své tělo nejkrutějšímu muži v království jen aby Miran mohl v noci klidně spát a připravovat se na své úkoly. Zastavila jsem se u okna a zahleděla se ven. Projdu si peklem jen abych ochránila svého partnera.