Kronika tmy

12. Náprava zlomených žeber

,,Hotovo, za pár hodin bude vzhůru a bude mu o něco lépe," promluvil na mě Julian po dlouhé době mučení. Vzhlédla jsem a viděla jak si hřbetem ruky otřel orosené čelo. ,,Teď mi řekni proč jsi zmizela."

,,Airen mi poslal tři dopisy ve kterých vyhrožoval, že pokud se neukážu zaútočí na cechy a přivleče mě násilím. Musela jsem se sebrat a jít k němu, pár měsíců jsem tam trpěla dokud se neobjevil on," pohladila jsem Mirana po vlasech a on otočil hlavu ke mě ale spal dál. ,,Usmyslel si, že mě za každou cenu najde a kvůli tomu se pustil do křížku s Airenem." 

,,Airen Morsen je sadista bez špetky svědomí. Co ti chtěl?" 

,,Původně jsem to nevěděla dokud se neobjevil Miran a já svolila, že s ním budu spát když nechá Mirana na pokoji. Nedávno z něj vypadlo, že se mnou chce mít dítě." 

Julian si promnul bradu a zahleděl se na desku stolu. ,,To mě nepřekvapuje. Airen není hlupák a ví, že kdyby jste spolu měli dítě bylo by to nejsilnější stvoření na zemi. Nejsi těhotná, že ne?" 

,,Pokud vím tak ne, ale budu klidnější když mě vyšetříš." Julian kývl a podal mi vodu, kterou mi podával když jsem byla prvně těhotná. Pak na mě foukl prášek a položil mi ruku na břicho, byl to nejrychlejší způsob jak to zjistit. 

,,Nebylo ti poslední dobou ráno zle?" 

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou. Julian si vydechl a posadil se zpět na židli. 

,,To je dobré znamení. Už se tomu chlapovi vyhýbej, příště bys takové štěstí mít nemusela." 

Stále jsem držela Miranovu ruku a druhou jsem ho hladila po vlasech. ,,Co se tu dělo zatímco jsem tu nebyla?" 

,,Když jsi zmizela všichni tě začali hledat. Rebelové, Prokletí, Přízrační vrahové, Havrani a všechny ostatní cechy aliance, dokonce i berserkové tě hledali. Když Mi'kail našel tvůj dopis zhroutil se, onemocněl." 

,,Onemocněl?" 

,,Není to smrtelné, ale trpí nočními můrami a v horečkách a Levrin je na tom podobně. Jediný kdo z nich zůstal zdráv je Fenris." 

,,I Karzal?" 

,,I on, ale on tě hledá stejně jako ostatní. Dokonce i Veron přijel aby tě našel a Demoran sem poslal své nejlepší špehy, nikoho by nenapadlo, že bys mohla být u Služebníků věčnosti." 

,,Rozpoutala jsem válku, musíme se sebrat do boje." 

,,Ty za to nemůžeš, ale rozhodně počítej s tím, že ti pomohu. Vsadím se, že když řekneš co přesně má Airen v plánu hodně lidí se k tobě přidá." 

,,Nejsem si jistá zda chci ostatní vystavit tomuto břemenu..." 

,,Poslouchej, Nar, pokud Airena nezastavíme včas tak už nikdy. Je jasné, že chce ovládnout království a tím pádem jsou všichni v ohrožení. Od té doby co tě vydíral zařadil svůj cech mezi ty temné a to si zaslouží trest." 

,,Máš pravdu," kývla jsem. Julian se na mě usmál, vstal a políbil mě na čelo. 

,,Napíšu dopis tvým bratrům, že jsi v bezpečí u mě a aby svolali akutní radu ve Městě zlodějů." 

,,Děkuji." 

,,Nemáš za co děkovat, počkej tu s Miranem," podíval se na spícího berserka s obvázanými žebry. Pohled na něj byl dostatečně utěšující a proto jsem ho políbila na rty. Miran zavrněl jako kotě a pevněji stiskl mou ruku. Konečně mi ze srdce spadl ten obrovský balvan, který mě tížil od té doby co jsem se loučila se svými bratry. Uvědomila jsem si jak moc jsem unavena a proto jsem si přitáhla blíž Julianovu židli a hlavu položila na desku stolu. Musela jsem usnout, protože mě probudil až dotek na mém rameni. Něco jsem zamručela a otočila hlavu na druhou stranu abych unikla před světlem, které mi svítilo do očí.

,,Nechtěla by sis raději lehnout do postele?" Julian mluvil tiše a vlídně. Otevřela jsem oči a otočila hlavu zpět ke světlu. Doktor Dekaven se nade mnou skláněl se svící a oko přes které nosil pásku měl zavřené. 

,,Kolik je hodin?" 

,,Něco málo po půlnoci," odpověděl a podíval se na Mirana, který stále spal. Julian mu zkontroloval pulz, aby se ujistil, že je v pořádku a pak se podíval zpět na mě. ,,Můžu ti připravit postel vedle mé ložnice." 

,,Zůstanu s Miranem." 

,,Dobrá, já si půjdu lehnout, ale pokud bys chtěla klidně si nějaké místo na spaní najdi." 

,,Ještě jednou moc děkuji za pomoc." 

Julian mě pohladil po vlasech, které v té tmě zářili. ,,Za nic mi děkovat nemusíš. Rád jsem ti pomohl, dobrou noc." 

,,Dobrou," zamumlala jsem ze spání a složila si ruku pod hlavu, aby se mi o trochu lépe spalo. Miran se pravděpodobně probudí až ráno, takže jsem mohla dál pokojně spát. Musím říct, že jsem se za posledních pár měsíců nevyspala lépe... nebylo to nejpohodlnější, ale konečně jsem se cítila bezpečně.