Kronika tmy

63. Hostina

Před hostinou jsem měla chvíli času a proto jsem se mohla věnovat svým přátelům, protože Mi'kaila, Fenrise, Levrina a Karzala si zabral Veron s Flaymem. 

,,Kluci," zavolala jsem a usmála se když jsem viděla jak se otočili a přestali se věnovat rozhovoru se dvěma princi. Všichni byli oblečení do nádherných, čistých a zdobených kazajek, které měli různé barvy. Jediné co měli stejné byl černé kalhoty a vysoké boty. Raven mě objal jako první a zatočil se mnou ve vzduchu. Musela jsem se usmát, choval se ke mě jako když jsme byly děti. ,,Jsme tak ráda, že jste tady." Pohladila jsem ho po tváři a pak se dotkla jeho ruky. Viděla jsem jak mu rozzářila vlákna na prstech, neměl totiž rukavice. 

,,Gratulujeme ti, všichni," řekl mi Xanth a políbil mě na tváře. ,,Moc ti to slušššší," zakašlal když uslyšel jak protáhl sykavku a pak odněkud z kazajky vytáhl malou lahvičku ze které se napil. ,,Omlouvám se, nerad bych ti svými záchvaty rušil svatební den." 

,,To nic, Xanthe, jsem moc ráda, že tu jste." 

,,Vypadáš jako princezna," přidal se ke chválení mých šatů i Drogan a pevně mě objal. Pak mi pogratuloval i Nadal, Mystik a já trochu zalitovala, že u toho není i Proxim, ale naštěstí se místo něj objevil Světlonoš.

,,Leonasy," pozdravil ho Raven s odstupem a úklonou. I já jsem se mu uklonila, protože jsem znala jeho titul. Byl králem stejně jako Smrtonoš. Král světla ke mě natáhl ruku a stiskl mi jí a pak mne opatrně objal. 

,,Proxim by byl velmi šťastný kdyby tě mohl vidět a jsem si jist, že ti přeje hodně štěstí nejen v manželství," řekl mi uhlazeným hlasem když mě pouštěl.

,,Děkuji ti, zůstaneš na hostinu?" 

,,Rád, mám toho hodně co s vámi i s Airianem chci probrat, pokud mě omluvíte," pomalu se uklonil a odešel zpět za Airianem, který mi už popřál a teď otevřeně hovořil s Miranem a Demoranem, kteří se zrovna smáli nějaké jeho poznámce. Dívala jsem se po zahradách a užívala jsem si klid a mír, který mi zase pro jednou zaplavil duši i srdce. Z myšlenek mě vytrhl Mystik, který do té doby mlčel a odhadoval vzdálenost od nejbližších lavic. Jeho špatná orientace v prostoru mu občas ztěžovala život, stejně jako jiné nemoci nám ostatním, ale každý jsem měli něco co nám dokázalo pomoct. 

,,Co kdybychom si o věcech ohledně války promluvili až zítra?" Navrhl protože viděl, že se Raven a Nadal chtěli na něco zeptat. ,,Nebudeme tím Naře kazit svatbu." 

,,Spíš svatební noc," podotkl Drogan se smíchem a dloubl do mě loktem. Odstrčila jsem ho a taky jsem se usmála. Věděla jsem co mě večer čeká a nebudu ti lhát, docela jsem se na to těšila. 

,,Drogan žárlí?" Do našeho rozhovoru se přimíchal i Karzal, který mě políbil na čelo a pak mě objal. ,,Jsem rád, že jsem tu mohl být," řekl mi vážně a přitom tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. Jeho slovy jsem i já byla překvapena, obvykle vše myslel z legrace, ale toto myslel vážně. Stíny elementů nás nechali osamotě s mou rodinou a šli raději pogratulovat a zároveň rýt do Mirana, který je taky podle všeho rád viděl a seznámil je s králem a jeho bratry a přáteli, kteří si je taky hned oblíbili. Měla jsem se svou rodinou co probírat a zdálo se, že jsou z mé svatby nadšenější než já. Trochu jsem se bála, že nebudou souhlasit, ale byla jsem na omylu. Vážně jsem si vážila toho, že je Veron přivedl a oni se tak seznámili se spolubojovníky, ale dne jsem měla zakázáno myslet na válku. Příkazem od všech mých známých bylo užit si mou vlastní svatbu a tak jsem to i dělala. Užívala jsem si hovor se všemi a i hostinu, která se odvíjela zajímavými směry. Neměla jsem sice moc chuť na jídlo, ale i tak jsem se pokoušela jíst alespoň trochu.
 Zrovna jsem vedla rozhovor s Xanthem, který seděl naproti mě. Vyprávěl mi veselou historku, kterou prožil nedávno spolu se svými bratry a já se začala smát když jsem na sobě ucítila pohled. Obrátila jsem se na Mirana, který se na mě s mírným úsměvem díval.

,,Copak?" Zeptala jsem se když jsem viděla lesk v jeho očích. Zatím mi neodpověděl jen mi pod stolem položil ruku na stehno a naklonil se ke mě. 

,,Nestihl jsem ti říct jak moc si vážím toho, že sis mě vzala. Nikdy jsem nečekal, že se mi něco takového stane a zrovna s tebou." 

Stiskla jsem jeho ruku a v dlani mě zastudil jeho prsten. ,,Jsme na tom stejně, Mirane, taky si toho vážím a moc tě miluju." 

,,Nechte si to do ložnice," podotkl Karzal, který viděl jak spolu mluvíme zatímco se odtrhl od rozhovoru s Demoranovým třetím mladším bratrem. ,,Měl bys na ní být opatrný Mirane, protože jestli jí ublížíš vezmou si tě do parády tihle dva a už nikdy se z toho nevzpamatuješ," ukázal na Mi'ka a Verona, kteří se na něj zamračili. 

,,Kazy," vyslovil jeho přezdívku s klidným hlasem bez jediné změny intonace Fenris nevnímajíc smích Ravena, Drogana, mladších princů a dokonce i Vexe, který už pomalu začínal rozumět co těmi slovy dospělí myslí. ,,Za prvé jsou tu děti a za druhé tohle nevidím jako věc do které by ses měl míchat." 

,,Ale no tak," mlaskl nesouhlasně Karzal a narovnal se. ,,Jen chci aby znal svůj osud pokud se bratři dozví o tom, že jí při svatební noci ublížil." Zvedl do vzduchu roh s tím nejlepším vínem. ,,Jak vy si to připíjíte, Surte?" Podívala se na svého nového přítele, který si upravil korunu, vzal do ruky roh a usmál se. 

,,Skål," odpověděl mu mladý princ.

Karzal zvedl roh do vzduchu a zopakoval slovo, které mu bylo Surtem řečeno. ,,Skål," řekl a napil se. Podívala jsem se na Mirana, který na chvíli sklopil oči a usmál se. 

,,Nemusíš mít strach, Kazy, já jí neubližuji a ani to nemám v plánu." Kývl na Verona a Mi'kaila, kteří snad poprvé neměli problém a jen mu s úsměvem na zdraví zvedli rohy. Byla jsem překvapena, bylo snad pravidlo, že se na svatbách nesmí rvát nebo co se tu dělo. Není to tak, že bych si stěžovala, byla jsem ráda, že spolu vycházejí i když se neustále pošťuchovali, aby byla alespoň nějaká zábava.