Kronika tmy

23. Nijak užitečný den

Miranův nápad s koupelí nebyl marný. Jeho nejlepší nápady vždy pramenily z okolností a já mu zrovna poskytla dokonalou záminku když jsem ho přivedla na tohle místo o kterém nikdo kromě nás nevěděl. Postranní úmysly berserka byly zjevné a já i přesto předstírala, že o ničem nevím. Jen jsem si tak bezstarostně doplavala pod vodopád a stružky vody, aby mi padaly na bílé vlasy. Samozřejmě do chvíle než mi Miran položil ruku na rameno a se vší opatrností mě obrátil k sobě. Marně jsem se pokoušela pod vodou najít opěrný bod, protože na žádný jsem nebyla dostatečně vysoká, ale Miran ano. On ve vodě stál a proto mě taky vzal do náruče.

,,Nemohl jsi to říct rovnou, že tohle uděláš," zavrněla jsem a ruce mu spojila za krkem. 

,,Hmmm, ne," odtušil a pevněji mě k sobě přitiskl. Nemusím přeci detailně popisovat co bylo pak, stejně si to každý domyslí podle svého, ale já osobně jsem byla spokojená. 

 Vyspávala jsem na břehu to probuzení před tím a naslouchala přitom stálým zvukům lesa i vodopádu, který padal ze skalky. Znovu jsem byla probuzena Miranem. Moc ho nebavilo ležet vedle mě a proto se otočil na záda což mě probudilo, proto jsem se k němu otočila. 

,,Můžeš klidně ještě spát," pronesl do ticha.

Ruku jsem mu dala kolem pasu a tvář položila na jeho potetované rameno. Pohlédla jsem dolů a zkoumala typická severská tetování spletená do jednoho velkého jež mu pokrylo celou ruku od ramene až po zápěstí. ,,Už se mi nechce," odpověděla jsem a podívala se na svou ruku. Airen mi to tetování se jménem Mirana odstranil hned jak na něj přišel a já toho velmi litovala, protože jsem to tetování měla nejraději. ,,Díky, žes za mě poslal ty dopisy." 

,,Hned mi také přišli odpovědi. Všichni ze Stínů se tu ukáží do několik dnů, aby ti pomohli dát dohromady seznam kdo všechno je ochoten pomoci a Mordo, tomu dopis zřejmě ještě nedošel." 

,,Nevadí, vážím si toho cos udělal, opravdu." 

Vlk otočil hlavu a zornice se mu malinko rozšířily. ,,To nestojí za řeč, udělal jsem to rád." Poděkovala jsem mu ještě jednou a pak vstala, abych se mohla obléct ale on mi to nedovolil. Popadl mě za pas a stáhl zpět. ,,No tak, nechoď." 

,,Mám ještě práci." 

,,Myslíš, že já jsem tady ve svém osobním volnu," nosem mi přejel po krku a opatrně mě kousl do stejného místa jako předtím pod vodopádem.

,,Mirane, dneska jsem si nevzala léky." 

,,Dám si pozor," vydechl.

,,Dost!" Příkaz okamžitě uposlechl a nechal toho i když se nedalo říct, že mě pustil. ,,Od kdy jsi tak nezodpovědný?" 

Berserk se podíval stranou a posadil se, cítil se provinile a proto řekl: ,,Nejsem, já jen... Omlouvám se, přestal jsem myslet." Mávla jsem nad tím rukou a začala jsem se oblékat. Nechtělo se mi jít, ale už jsem riskovala dost a nemohla jsem si dovolit to znovu zvorat, hlavě ne teď. ,,Zlobíš se?" 

,,Ne," odvětila jsem, ale nebylo to moc přesvědčivé, protože jsem použila něco jako odseknutí a navíc jsem se na něj ani nepodívala zatímco jsem si zapínala popruh na hrudníku. 

,,To neznělo moc přesvědčivě." 

Složila jsem ruce do klína a zvedla hlavu, abych viděla na stromy a kousek nebe, které mezi nimi prosvítalo. ,,Nezlobím se, jen jsem myslela na něco jiného, promiň." Hned jak jsem to dořekla sevřel ruce kolem mého pasu, políbil mě na šíji a pak si čelo opřel o mé rameno. Stále jsem na tom s psychikou nebyla nejlépe a vím, že se mě Miran pokoušel přivést na jiné myšlenky a sebe taky, ale občas to prostě nešlo. ,,Přijď večer."

,,Rád, ale slib mi, že nebudeš pracovat." 

Ohlédla jsem se na něj. Myslel to vážně a toho jsem se bála. ,,Nemůžu ti nic slíbit, ale zkusím to, hmm?" Jeho vyhýbavé pokrčení ramen a zklamaný úsměv bylo odpovědí, kterou jsem v tuto chvíli potřebovala. Povzbudila jsem ho rychlým polibkem a dříve než mě znovu chytil jsem se postavila a hvízdla na Havrana, který hned naklusal a pohazoval přitom hlavou a stříhal ušima. Poplácala jsem ho po krku a plecích, došla jsem si pro sedlo a navlékla ho zase do postroje. Miran byl hned za mnou. Deky složil zpět do sedlové brašny a pak jsem se rozloučili s tím, že se uvidíme později. Nechala jsem ho jet prvního a já se od něj odpojila hned jak jsem byli na cestě. Chtěla jsem to vzít okolo města a porozhlédnout se v nedaleké vesnici. Měla jsem tam zařízenou ještě nějakou dodávku a bude mi to trvat nanejvýš do setmění než to zařídím a dostanu se domů. Snad poprvé mi tohle plánování skutečně vyšlo a dokonce jsem si přivezla i nové hroty, které mohou začít kováři hned zítra vyrábět.