Kronika tmy

78. Hadí démoni

Nelíbila se mi bažina do které nás Veron přenesl a do které jsem na vlastní nebezpečí vstoupili jen ve třech. Xanth nás vedl po cestě z rudých kamenů a řekl nám, že se máme vyhýbat vodě a musíme šlapat jen na ty rudé kameny jinak by nás okamžitě pohltila bažina. Bylo to odporné místo plné komárů a příšerného pachu hnijících rostlin a dokonce i rozkládajícího se masa což byla příšerná kombinace a mě se dělalo špatně při pomyšlení, že v něčem takovém musím vyjednávat nejméně půl hodiny. Hodně jsem se musela přemáhat abych se nepozvracela a nevěnovala pozornost děsivým zvukům přicházejícím od stromů a dokonce zpod hladiny. Miran dokonce zavrčel když uslyšel něco co bylo až příliš blízko a odpovědělo mu hrozivé syčení, ale nic se na nás nepokusilo ani sáhnout.

,,Už tam budeme," řekl mi přes rameno Xanth a prodral se křovím kde objevil bránu porostlou mechem a liánami, byla zrezivělá a když do ní zatlačil strašidelně zaskřípala. Čekala jsem rozpadlou odpornou budovu páchnoucí stejně jako bažina nebo hadí noru,ale spadla mi brada když jsem viděla co se za iluzí skrývá. Byl to vskutku majestátní malý hrádek kolem kterých rostli květiny a v jezírku i v trávě odpočívali hadi nebo jiná zvířata jako byli králíci nebo stříbrné lišky, které zde jistě byli jako potrava pro ty plazi. Odvrátila jsem pohled od velkého hnědého hada, který spokojeně odpočíval na stromě, ale zvedl hlavu když nás viděl jakoby vnímal, že jsme lidé co tu nemají co dělat. Takových hadů ať už kolem stromů nebo v trávě tady bylo hodně, měli různé barvy a všichni reagovali na náš příchod zvednutím hlavy do vzduchu. ,,Nevšímejte si jich, jsou to vojáci, pokud je nebudete ohrožovat nezaútočí ani se nepromění," poradil nám šeptem Xanth a překročil modrého hada, který se plazil přes cestu a zaútočil na králíka, který nestihl utéct. Zkřivila jsem tvář když jsem viděla jak se kolem něj obtočil a držel ho svým tělem i zuby dokud nepřestal pískat a škubat sebou. ,,Dávejte si pozor kam šlapete," dodal a já slyšela jak Miran odskočil do strany když málem na jednoho syčícího hada šlápl. Xanth se náhle zastavil u velkých dveří nad kterými se skláněli dva stromy. Chytil mě za paži a tím mě přinutil podívat se na hada jasně zelené barvy, který se jako kobra vzpřímil do výšky a zasyčel. Jeho jasně žluté oči přeskočili ze mě na Xantha a pak na Mirana. Černý jazyk se vymrštil z jeho tlamy a on jím zamrskal ve vzduchu. Xanth na něj hleděl naprosto bez výrazu a čekal, ne, on s ním mluvil pomocí myšlenek. Zelený had sklonil hlavu na znamení úcty a odplazil se, dveře se otevřeli ve stejnou chvíli co se jeho tělo poprvé dotklo stromu na který pomalu beze spěchu vylézal.

,,Nelíbí se mi to, Nar," zašeptal mi Miran do ucha. Stiskla jsem jeho ruku když mi jí podal a políbila jsem ho na tvář zatímco jsme Hada následovali ztichlým zámkem. ,,Vraťme se dokud můžeme."

,,Už nás ven nepustí," odpověděl Xanth a podíval se na sochy na kterých tančila světla vpuštěná sem velkými okny skoro u stropu. ,,Dokud otec nerozhodne nepustí nás ven."

,,Uklidňující," zavrčel Vlk severu a odpovědí mu byl smích, který nás všechny zmrazil na místě. Cítila jsem kolem sebe silnou magickou auru, bohužel temnou. Smích kolem nás neustával a zesiloval jakoby ten tvor co se smál ovládal akustiku.

,,Tvor?" Rozezněl se hlas vycházející odnikud i odevšad. ,,Předpokládám, že to byla urážka, krásko." Miran se postavil přede mě když jako první zjistil odkud smích vychází. ,,A ty? Co jsi zač?" Ze stínu ani ne dvě stopy od nás se vynořil muž s fialovými vlasy a stříbrnýma očima. Neuniklo mi, že na kůži má černé šupiny podobající se skvrnám od barvy. ,,Nějaký míšenec člověka a zvířete?" Díval se na něj jako na podřadného tvora. Urážel Mirana těmito slovy a přitom byl sám prapodivný kříženec, co tady je špatně?

,,Arixas," řekla jsem jeho jméno když jsem si na něj vzpomněla a zatáhla jsem Mirana za sebe. To já ho tady měla chránit, tihle tvorové v něm viděli hrozbu, to bylo jasné už ve chvíli kdy jsem viděla první pohled co mu Arixas věnoval.