Kronika tmy

21. Setkání s královnou

Nechala jsem na Airianovi, aby vše vysvětlil Alucardovi a já se s nimi rozloučila dost brzy a vyrazila zase domů. Měla jsem to dál než oni dva, protože oni se mohli vrátit domů pomocí Airianovi magie, ale já to vzala hezky postaru na koni. Bylo mi jasné, že Airen se o smrti Morany a zmizení Hrobaře dozví velmi rychle a proto jsem musela s dalšími plány trochu spěchat. Rozhodně budu jako první muset poslat ty dopisy a pokud vše půjde dobře mohla bych sehnat peníze na novou výstroj. Najednou mě přepadl divný pocit, hned jak se Havran začal chovat divně. Nechtěla jsem ho zastavovat tady uprostřed lesní cesty odkud bylo vidět ze shora na dřevorubeckou chatu pod kopcem. Trochu jsem ho nechala zvolnit krok a zahleděla se na střechu té chaty a pak do jejího blízkého okolí. Kolem bylo vykáceno několik stromů a byli tam po nich jen pařezy. Pak jsem ovšem viděla něco co tam nepatřilo. Zahlédla jsem člověka, který se opíral o strom nedaleko chaty a předstíral, že si mě nevšiml. Byla jsem si však jistá, že mě viděl a nebyla náhoda, že tady byl chvíli potom co jsme s Airianem a Alucardem zabili tu intrikářskou děvku. 

,,Proč nezaútočíš?" Zašeptala jsem a trhla za otěže. Muž, který měl s dřevorubci společného asi tolik co já s královskou stráží zvedl hlavu a chvíli mě pozoroval zatímco mu klobouk nedbale usazený na hlavě spadal do čela. ,,Na co čekáš, hmm?" Zeptala jsem se a byla jsem s jistá, že ví co říkám. Najednou se ovšem narovnal, kývl a usmál se. Věděla jsem co to znamená a proto jsem ho spražila pohledem a než zmizel znovu jsem koně popohnala do kroku. Když se Havran rozešel a následně rozklusal nemohla jsem se svou samomluvou přestat. ,,Ten bastard mě nechává sledovat, to se mu podobá, ale ne tak okatě." Jak já ho nenávidím! Naklonila jsem se dopředu, povolila otěže a Havran se rozeběhl. Podle toho jak se choval když po setmění dorazil domů mi byl za takovou vyjížďku vděčný.

* * * 

Pracovala jsem ještě v noci. S pomocí svých přátel jsem dokázala sehnat dost peněz na materiály pro kováře, ale musela jsem je ukrást když je převáželi do královské pokladnice v jiném městě. Královna nebyla hlupák a samozřejmě přesunula pokladnici někam kde to bylo nenápadné, ale to že poslala s penězi tři vojáky a ne berserky byla její chyba, která si zasloužila trest. Čekala jsem, že si to od Mirana slíznu, ale když mi řekl, že královna to udělala schválně, aby nám poskytla finanční podporu musela jsem jí jít osobně poděkovat. Udělala jsem to hned z rána kdy jsem si byla jistá, že tam nebude tolik dvořanů. Vlastně jsem jí našla v zahradě kam jsem se dostala pomocí lana a svých schopností lezce. Královna Tillie seděla v altánu sama a snídala.

,,Vaše výsosti," řekla jsem a opřela se o neprůhlednou zeď altánu kde mě nemohla vidět stráž. 

Královna upila z hrnku ještě horký čaj a pohlédla na mě. ,,Miran říkal, že se pravděpodobně objevíš," vlídně se na mě usmála a upravila si rukávy fialových šatů. 

,,Chtěla jsem vám osobně poděkovat za ty peníze." 

,,To nestojí za řeč. Našla jsi vraha mého manžela i když jsi nemusela." 

,,Miran je přesvědčivý," pokrčila jsem rameny a podívala se z altánu do zahrady. Procházela kolem stráž, ale nepřiblížila se natolik, aby mě viděla.

Královna se tiše zasmála. ,,Občas prudký, ale to je vzhledem na jeho původ žádoucí. Kdybych vám mohla jakkoliv pomoci ráda to udělám." 

,,Nemusíte riskovat..." 

,,Ten muž zabil mého manžela, zaslouží si krutou a pomalou smrt." Podívala jsem se na své boty a mlčela. Královna položila bílý ubrousek na stůl vedle talíře a nabídla mi pokynutím ruky místo na druhé straně malého stolku. Přijala jsem ho a dál mlčela. Elegantní žena na druhé straně stolu však pokračovala. ,,Miran se zmínil, že jsi za tou dohodou s princem Hearnem byla ty." 

,,Ani z daleka, Výsosti, byl to nápad vašeho kapitána. Jen díky němu jste tu dohodu získala." 

,,Miran má mnoho kvalit a předností, ale ne všechny zásluhy jsou jen jeho a on to rád dává najevo." Mluvila vyrovnaným tónem a přesto se lehce pousmívala. ,,Nikdy se o tobě nezmínil ale nedokázal zakrýt radost z toho, že s tebou měl spolupracovat." 

,,Já vím, donutila jsem ho, aby to přiznal."

,,Má dcera tě nemá ráda," podotkla když viděla, že jsem trochu na rozpacích. Neměla jsem příliš ráda tyhle rozhovory, ale ostatním zřejmě nevadili tolik jako mě.

,,Jistě," kývla jsem, ,,protože Miran má rád mě a ne jí, ví kde je jeho místo což vaše dcera nepochopila. Odpusťte," uvědomila jsem si, že jsme byla dost upřímná, ale královnu to spíše pobavilo než pohoršilo, protože se začala opět tlumeně a diskrétně smát. 

Královna si poposedla na židli a řekla: ,,Přesně to jsem si také myslela." Zpozorněla jsem když se ozval zvon ohlašující osmou hodinu ráno. Musela jsem ještě něco zařídit takže jsem vstala. ,,Ráda jsem tě poznala, Naro a kdybyste cokoliv potřebovali stačí dát vědět." 

,,Cením si toho, Výsosti, děkuji za rozhovor a přeji hezký zbytek dne." Rozloučila jsem se a zase zmizela, abych nepřilákala nežádoucí pozornost. Pomocí lana jsem se dostala ze střechy zámku a zatímco jsem ho smotávala obcházela jsem zámek obloukem skrze uličky. Pak jsem si najednou vzpomněla co jsem měla udělat. ,,Sakra!" Zaklekla jsem a rozeběhla se co nejrychleji ke svému překupníkovi, který mi kdysi dal dýku za mlčení. Když jsem se nad tím zamyslela, tu dýku jsem nikdy nepoužila, ale stále jsem jí měla u sebe. Zvláštní, proč mě uklidňovalo jí mít u sebe. Teď pryč s hloupostmi, doufám, že tam ten mamlas ještě bude.