Kronika tmy

89. Nové jizvy

,,Au!" Miran sebou zase trhl když jsem se mu pokoušela vyčistit ty tři šrámy pod okem. Asi hodinu jsem se snažila vyčistit každou jeho ránu co na těle měl, ale u žádné necukal a syčel jako u téhle. Bylo to citlivé místo blízko oka, naštěstí se stačil těm drápům vyhnout včas kdyby ne tak o oko přijde.

,,Přestaň se vrtět, snažím se ti pomoct," naléhala jsem. Namočila jsem hadr do misky s vodou a dál jsem se snažila mu ránu čistit. Sykl a odvrátil hlavu, ale já ho popadla za bradu a přitlačil jsem mu látku na ránu. Zamračil se na mě, ale já jeho výraz ignorovala a dál si hleděla jeho rány. Už jsem byla o něco jemnější než před tím a on se přestal tolik cukat. ,,Měl sis to nechat ošetřit od Juliana, ale jemu bys urval hlavu kdyby ti tohle udělal." 

,,To nevyvracím," odpověděl trpce. Podívala jsem se na něj a mlaskla. ,,Prostě to bolí." 

,,Neměl ses do toho pouštět, ale jsem ráda, že jsi vyhrál," řekla jsem a hodila krvavý hadr do vody. ,,Dobře, teď ještě chvíli drž, ano?" Pomalu jsem mu na ránu namazala hojivou mast od Fenrise, kterou mi dal na takovéhle různé ranky a pak jsem mu to opatrně přelepila speciální náplastí, kterou mi dal Julian když jsem u něj byla pro obvazy. ,,Hotovo, ale zbude ti tam jizva."

,,Alespoň budu vypadat víc jako válečník," řekl mi s úšklebkem a znovu sykl. Položila jsem mu ruku na druhou tvář a palcem okopírovala jeho lícní kost.

,,Vypadáš dost jako válečník i bez těch šrámů, miláčku," pohladila jsem ho po vlasech. Přelétla jsem pohledem jeho tetování a na okamžik mi pohled spadl na mé jméno vytetované kolem jeho zápěstí. Na té samé ruce měl i snubní prsten z černého zlata, který se teď zaleskl kdykoliv pohnul rukou.

,,Co je? Proč se tak koukáš?" Zeptal se a stejně jako já položil ruku na mou tvář. ,,Fjalro, co se děje?" Zamyslel jsem se proto jsem zavrtěla hlavou a usmála se na něj. ,,Neošálíš mě, znám tě lépe než se znáš ty sama, nezapomeň na to." Políbil mě na čelist a já se neudržela a zavrněla nahlas jako kočka. ,,Tak mě napadá. Bereš nějaké léky?" 

,,Jaké léky?" Zeptala jsem se a rychle se vzpamatovala. Svůj lék jsem brala když byl potřeba tak o čem teď mluvil.

,,Ale, nech to být," mávl nad tím rukou a pomalu se položil na postel. Vrčel u toho a tiše nadával, protože ho ty rány boleli. ,,Zatraceně, to bolí," zasmál se a položil si dlaň na obvaz v místě kde měl čerstvé zranění z toho boje. Podívala jsem se na vchod do stanu a vztyčila kolem něj nepropustný štít, který nepustil nic dovnitř ani ven. Škodolibě jsem se usmála a posadila se mu obkročmo na klín. ,,Co to děláš?" Zeptal se s úsměvem. Moc dobře věděl co dělám i co mám v plánu, ale ani jediným slovem mi nenaznačil, že se mu to nelíbí. Neměl důvod, aby se mu to nelíbilo. Položila jsem dlaně na jeho hrudník a soustředila jsem se abych do jeho těla v každém místě kde se ho dotknu vpustila magický výboj, slabý, aby mu neublížil a přesto dost silný, aby ho cítil. Dotýkala jsem se obou tetování na jeho prsou a tam jsem taky vyslala nejsilnější náboj. ,,Mučíš mě a to dost nemilosrdně." Chtěl se zvednout, ale já mu to nedovolila.

,,Nelíbí se ti to snad?" Zeptala jsem se a přehodila si vlasy na druhou stranu když jsem zatlačila na svaly na jeho břiše těsně nad lemem kalhot.

,,To jsem nikdy neřekl," odpověděl a prohrábl mi bílé vlasy a pak rukou sklouzl po mých zádech k pasu. 

Naklonila jsem se a věnovala mu jen jediný polibek a pak mu zašeptala: ,,Tak drž." Držel, celou dobu.

* * * 

Poprvé za dlouhou dobu jsem usnula první. Nebylo divu, on skoro nic nedělal zato já se musela víc snažit, aby byl spokojený, unavilo mě to a to rychle a dost. Probudil mě až on. Nevěděla jsem ani že odešel, ale vím že se vrátil a to ve své vlčí podobě. Zatřásl hlavou a sklepal ze sebe vodu než si lehl do postele. 

,,Kde jsi byl?" Zeptala jsem se rozespale. Odpovědělo mi výmluvné zamručení když se stočil do klubíčka vedle mě. Podívala jsem se na něj a okamžitě si mu lehla k boku. Zavrčel a hlavu mi nadzvedl čumákem. Lehla jsem si mu na plec a on mě okamžitě zakryl ocasem. Hladila jsem ho po srsti když vzal do tlamy deku a přikryl mě. Nevím proč mu dělalo takovou radost spát vedle mě takhle, asi se cítil víc jako ochránce nebo tak něco, ale nevadilo mi to. Ráda jsem ho hladila po srsti a milovala jsem když mi hlavu položil do klína a vrněl. Slyšela jsem pravidelný tlukot jeho srdce i rovnoměrný dech, který jsem s ním nemohla sladit, protože měl větší plíce a jeho nádechy i výdechy byl dlouhé a táhlé. Snažila jsem se dýchat stejně jako on, ale málem jsem se udusila proto jsem zalapala po dechu a vzdala to. Jeho tělo se zachvělo a já poznala smích. ,,Nesměj se mi, pitomče," praštila jsem ho do ucha. Rychle s ním zatřásl a znovu zavrčel. Už naposledy zvedl hlavu a olízl mi tvář, vlastně hned několikrát. Odstrčila jsem jeho čenich a pohladila ho po srsti na čumáku a hleděla mu přitom do očí. Dodnes nevím jak popsat to co jsem v nich viděla, ale jsem si jistá, že člověk co zažil bezpodmínečnou a opětovanou lásku ví o čem mluvím.