Kronika tmy

53. Soukromý rozhovor

Nechala jsem Mirana ve společnosti Flayma a Verona a sama jsem se vytratila do zámku abych si sama promluvila s králi. Stráž mě bez jediného slova pustila dovnitř a já dokonce potkala i Kharima- toho mladého vojáka z jihu, který mi posledně pomáhal. 

,,Ahoj," pozdravil mě když jsme se na chodbě potkali. Pozdrav jsem mu oplatila a usmála se na něj. ,,Slyšel jsem, že vám budeme pomáhat." 

,,Králové nám slíbili pomoc," odpověděla jsem a při pohledu na jeho jižanský vzhled mě něco napadlo. Rychle jsem sáhla do kapsy kabátu a ukázala mu nákres, který jsem měla ukázat někomu v Zemi pouští. ,,Nevíš náhodou o někom kdo by mi pomohl to přeložit?" 

Kharim se naklonil nad papír a zkoumal ho pohledem. ,,Mám pár známých, kteří rádi pomohou. Je to starosouthetština, ale z Písečném městě existuje ještě pár lidí co ten jazyk zvládnou." 

,,Jak je najdu?" 

,,Mistr Škorpiónů zná muže jménem Darím a ten ti řekne co bude třeba," odpověděl s úsměvem. ,,Pokud hledáš krále tak jsou oba v zahradě a hrají si se synem," ukázal na konec chodby. ,,Doprovodil bych tě, ale musím na posádku." 

,,To nevadí, díky za pomoc," rozloučili jsem se a každý sem šli na opačnou stranu. Já mířila za králi do zahrady a chvíli jsem přemýšlela jestli se na to nevykašlat. Nechtěla je rušit když konečně měli chvíli osamotě, ale než si to stihla rozmyslet octla se v zahradě přímo jim na očích. Demoran si jí všiml příliš rychle než aby dokázala zase nepozorovaně zmizet. 

,,Ahoj Naro," pozdravil mě upřímně a vesele jako měl ve zvyku a zvedl se z kamenné lavice na které seděl. Jae'hal a jejich sotva tříletý adoptovaný synek si dál hráli na zemi a velkou pozornost mi ani jeden nevěnoval. 

,,Moc se omlouvám, že vás otravuju, ale..." 

,,To nevadí," mávl nad tím rukou a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a následovala ho hlouběji do překrásně upravených zahrad a ponechali jsme tak druhého krále a malého prince osamotě. ,,Vidím, že jsi o něco uvolněnější než před naší dohodou. Těšíš se?" 

,,Vlastně ani nevím, ještě jsem nad tím příliš nepřemýšlela," zalhala jsem a berserk to poznal, protože se na mě nenápadně a podezíravě pousmál . ,,Asi to bude znít divně, ale co je váš syn zač?" 

,,Obyčejný člověk, ani elf ani berserk. Neboj se, nezní to divně." Usmála jsem se a zahleděla se na zbytky rozlehlých zahrad kde mezi keři různých květin rozkvétali stromy. Znovu mi na mysl vytanula myšlenka, že pokud to nevyhrajme dokonce i zde v Alikate vše zemře včetně lidí i králů, kteří mi pomáhají. Otřásla jsem se a král pochopil co se mi honí hlavou, protože řekl: ,,Vyhrajeme tu válku, neboj se." 

,,Neznáš ho." 

Demoran se na mě otočil a podíval se mi hluboko do očí. Zkoumala jsem jeho fialové oči, které nebyli tak tmavé jak se na první pohled zdály. ,,Slíbil jsem, že udělám vše proto abych vám pomohl a já své sliby plním vždycky." 

,,Nevím jak jsi to udělal," nadhodila jsem, ,,ale získal sis Miranovu důvěru což není tak jednoduché, je to tím, že jsi král?" 

,,Cítí ke mě loajalitu kvůli mému původu, ale není jako ostatní. Obyčejný berserk by si nedovolil vznést proti mě křivá slova, protože jsem králem, ale jemu více záleží na tobě než na oddanosti králů." 

,,Jsi pro něj něco jako alfa, že?" 

,,Dalo by se to tak nazývat," odvětil s pokrčením ramen a stále si zachovával veselý v hlase. ,,Ale já nejsem ten koho chce bránit. Upřímně se docela těším na sněm klanů, Miran tam doufám ukáže jak nebezpečný umí být." 

,,Chceš se pobavit?" Neodpustila jsem si úsměv stejně jako černovlasý král stojící proti mě. 

,,Možná trochu," uznal a spiklenecky na mě mrkl. Král byl dobrý komplic a jeho charakter byl mnohem lepší než by se mohlo zdát na první pohled. On byl válečníkem odhodlaným splnit své sliby i když byli nesplnitelné, líbilo se mi jeho odhodlání, protože já jsem ho postrádala. Měla bych si z něj brát příklad.