Kronika tmy

30. Město zlodějů

Havran prošel portálem a mě se naskytl pohled na Město zlodějů. Rozlohou by se dalo srovnat s Wenorem, ale i přesto o něm nevěděl nikdo kromě naší vybrané společnosti. Město bylo schováno magickou bariérou a zároveň taky Skalním bludištěm přes které se uměl dostat každý zloděj, proto jsem Miranovi nechtěla říkat kam další cesty vedou, nemohla jsem si dovolit toto velkolepé místo prozradit. Veron uznal, že to není špatné když jsem se blížili k bráně a mostu, který byl jedinou cestou přes propast. Propast nebyla hluboká, ale nacházelo se v ní několik spouštěčů magie, které dokázali dost nehezky zranit nebo dokonce zabít. Zdejší zloději a že jich tam trvale žila hromada se rádi bavili tím, že zrádce do té jámy házeli a hledali kreativní způsoby jak zabít, mučit nebo vydírat. Nebudu se tajit tím, že jsem od párkrát koupila nějaké nápady... Bylo mi 16 a chtěla jsem nějaké nové kreativní způsoby mučení a vraždění, některé používám do teď. Dobře, dobře, nebylo to fér. Moji strážci za mnou zahvízdali a s údivem hleděli na jedinou otevřenou bránu na jejímž vrcholu byly hradby kde vždy někdo strážil. Když jsem se ocitli uvnitř těch hradeb začala jsme se zase cítit jako doma. Tady bylo vše dovoleno až na pár jednoduchých pravidel, které všichni samozřejmě dodržovali, protože jinak by porušili pravidla aliance a skončili by na dně té jámy nebo hůř. 

 Rozhlížela jsem se kolem a pokoušela se prozatím nehledět na největší budovy uprostřed města kde se měla konat porada a kde jsem měla i já svůj pokoj. Nakonec mi to přece jen nedalo, všechny ty obchody s kradeným i pašovaným zbožím jakkoliv byli hezké mě omrzeli a proto jsem se na tu budovu zahleděla. Vypadalo to jako hrad, bylo to pečlivě střeženo a na hradbách vláli praporce s různými značkami a mezi nimi byla i značka Rebelů, které jsem tu dneska večer měla zastoupit. Koně jsem nechala ve stáji poblíž druhé brány na západě, která byla neustále pečlivě zavřená, protože vedla do otevřeného prostranství a za loukou byl les. Hned jak jsem se nohama dotkla dláždění před stájí začala jsem jednat jako vůdce, nebo jsem v to alespoň tajně doufala.

,,Storme," pronesla jsem jméno mága, který se poslušně postavil do pozoru. Je to dezertér, takže mě nepřekvapilo, že dokáže stát jako voják. ,,Jdi do zdejší základny Rebelů a informuj je o našem příchodu a dej jim tohle." Dala jsem mu dopis od Levrina. ,,Jsou to rozkazy ohledně našeho pobytu zde."

,,Jdu na to," přikývl na souhlas a okamžitě se vydal plnit mé požadavky. 

Ohlédla jsem se na Bulla, který se ostražitě rozhlížel kolem. ,,Bulle, my dva půjdeme dovnitř a zjistíme kdo všechno tu je." 

,,Nemusíš říkat dvakrát, jsem tu pro tvé bezpečí," pronesl s pokorou a úklonou přičemž málem na svůj roh nabodl nevinného kolemjdoucího, ten naštěstí včas uskočil a ještě se omlouval za svou nepozornost. Děkovně jsem na něj kývla a pak jsem svou pozornost obrátila na svého bratra, který dával pozor zda s jeho koněm zachází tak jak mají. Znala jsem Arna a věděla jsem, že kdyby se mu něco nelíbilo udělá tady z toho peklo, nebo spíše bojiště vzhledem k tomu, že je tu s ním i Havran.

Myslela jsem, že mě nevnímá a už jsem chtěla upoutat jeho pozornost oslovením nebo tak, ale byl rychlejší. ,,Nebudu se ti plést do cesty, nemusíš nic říkat." 

,,Co tu budeš dělat? Myslím, nejsi zloděj ani..." 

,,Já se zabavím, mám tu vlastní práci a pár známých se kterými potřebuji něco probrat," upravil si plášť a pak opět zvedl hlavu, aby prozkoumal mé mlčení. ,,No co? I já se v těhlech končinách činil," pokrčil rameny a pak mi ruku povzbudivě položil na rameno. ,,Zvládneš to, ano?" 

,,Dobře." 

Masku přiložil k mému čelu. ,,Jsem na tebe pyšný," zašeptal svým zkresleným hlasem a pak mě ještě pohladil po tváři. ,,Uvidíme se později a dej na sebe pozor." Rozloučila jsem se s ním a pak doběhla Bulla, který byl už napůl cesty ke hradu i když na mě poslušně čekal jako hlídací pes, nebo spíš býk. Byla jsem si jistá, že to nebude příjemné shledání, alespoň s některými mistry. Hned jak jsem vstoupila dovnitř přesvědčila jsem se o tom. Byli zde zatím jen čtyři cechy a každý tu měl svého mistra, který byl obklopen svou tělesnou stráží. 

,,Znamení býka," pronesla jsem skrze zaťaté zuby a odtrhla pohled od statného chlapa oblečeného do tmavě hnědého oděvu zaručeně z býčí kůže, který popíjel víno a nevraživě si mě měřil zatímco byl v obklopení svých kumpánů podobné velikosti. Raději jsem se podívala na druhou stranu prostorného sálu, který byl doplněn 6 sloupy na každé straně. Každý sloup měl představovat jeden cech Velkého kruhu. Sloup Rebelů byl úplně na druhé straně přímo naproti cechu Prokletých. Právě o jejich sloup se opíral mistr. Na sobě měl bílý háv doplněný zlatým ozdobným pásem za kterým měl zastrčenou dýku ze Země pouští a upravené stříbrné vlasy kontrastovali s bílým vínem, které decentně upíjel ze sklenice. ,,Skvělý, Prokletí jsou tady taky," povzdechla jsem si a podívala se na Bulla. 

,,Mosazný roh taky," podotkl a ukázal na Qua'rnu s šedou pletí, mohutnými ruky a pravidelnými rudými skvrnami na jeho těle, který si Bulla měřil. ,,Ale nevidím jejich mistra," pronesl šeptem a z jeho hlasu jsem slyšela nervozitu. Bull s nimi měl společnou minulost, chtěli ho totiž do cechu, ale on si vybral Rebely. Možná měl strach, že se ho pokusí přesvědčit. 

,,On se objeví. Qua'rnu co měří skoro 3 metry nepřehlédneš," usmála jsem se na muže, který ke mě pomalu přicházel. ,,Hade," ulevilo se mi, že vidím známého muže, který se mě nepokouší zabít pohledem. 

,,Naro," objal mě a já se v jeho náruči uvolnila. ,,Jsem tak rád, že tě zase vidím a jsem neskonale rád, že jsi zdravá a v pořádku." 

,,To ano, Xanthe. Jak jsi tu dlouho?" 

Xanth se ohlédl a mávl na svého vůdce, který na pozdrav pozvedl číši rudého vína. ,,Jsme tu jen chvíli, mistr, chtěl abychom tu byli mezi prvními." 

,,Nemáš zprávy o ostatních?" 

,,Do soumraku budou zde, prozatím musíme být trpělivý." 

Naklonila jsem se k němu. ,,Jaká je situace?" Má otázka samozřejmě byla očekávána a proto jsem se nedivila když mi Xanth hned poskytl informace, které jsem potřebovala. 

Had se začal rozhlížet kolem. ,,Mistři spolu před jednáním nechtějí komunikovat a každý se drží svého cechu pro případ, že by s nimi někdo chtěl manipulovat. Je zřejmé, že se necítí pohodlně, všichni víme co se stalo a nikdy nevíš kdo je informátor nebo zrádce." Měl pravdu, budu muset počkat do setmění než začne porada, prozatím mohu počkat na ostatní a s nimi to popřípadě probrat.