Kronika tmy

35. Zaprodaný

Miran, který mě strhl na zem ve stejnou chvíli jako budova vybouchla zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. 

,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" Zeptal se okamžitě a pokoušel se marně orientovat v prostoru plném kouře, prachu a jisker jež se vznášeli ve vzduchu. 

,,Nic," odpověděla jsem a vstala abych zkontrolovala zda jsou všichni ostatní v pořádku. Až na pár odřenin a šrámů vypadali všichni mistři v pořádku, oddechla jsem si, že alespoň něco je nakloněno naší věci. Najednou mě jala hrůza. Rychle jsem se začala rozhlížet po ulicích zahalených kouřem a mezi obrysy hledala co je špatně. Mou pozornost přitáhla až osoba jdoucí směrem k nám. Dala by se považovat za přítele kdyby ovšem nešla pomalu a nedoprovázel jí tichá chladný smích, který jsem znala. Přede mnou se z mlhy vynořil Airen Morsen ve svém černém obleku po jehož boku se držel pes, kterého mu darovala Morana. 

,,Čekal jsem," pronesl chladným tónem a rozhlédl se kolem, ,,že vás zdechne víc, ale jak se zdá budeme to muset vyřešit ručně." Spatřila jsem jednoho odvážlivce, který se na něj vrhl z boku, ale rychlost se kterou skončil s krvavou ránou v prsou a druhou rozšklebenou na krku se nedala ani postřehnout. Král stínů otřel z čepele krev troufalce, který se v posmrtné křeči zhroutil k jeho nohám a ledabylým pohybem ruky rozkázal svým vrahům, aby konali to samé. Pak se najednou podíval na mě jakoby si to uvědomil a pronesl slova, která byli jako dýka do mé mysli: ,,Zdravím Narelin, dlouho jsme se neviděli." Pokoušel se tato slova pronést klidně, ale přesto jsem viděla jak se mu zorničky zúžili vztekem.

Samson, kterého Mystik bránil vlastním tělem i magií pronesl: ,,Tohle tě přijde draho, Airene. Neměl jsi právo sem vtrhnout." 

Král si z toho ovšem nic nedělal a na tváři mu pohrával zlý úšklebek. Zdálo se, že se Samson pokouší získat čas abychom utekli a i když mnoho z mistrů odmítalo couvalo zpět. ,,Tvá slova mě nezastraší, starče." Bříšky prstů pohladil svou čepel a pohlédl někam za mě. Stále jsem totiž stála na místě s Miranem po boku a nehýbala se. Cloumal mnou strach a i když jsem moc chtěla utíkat nemohla jsem se ani pohnou. Airen natáhl ruku a někoho za mnou vybídl, aby přistoupil. Mohla jsem si myslet, že k němu přijde Drake Wood, vůdce Podvodníků. Jak jinak by se mohl dozvědět o Velkém kruhu? Ovšem, že mu to musel Drake říct. Vřela ve mě krev.

Zakřičela jsem na něj: ,,Ty zkurvysynu!" Vrhla bych se proti němu, ale Miran mě zadržel. Drake se usmál když mu Airen položil ruku na rameno. ,,Prodal jsi nás!" 

,,Jen se postavil na stranu vítěze, Motýlku," odpověděl Airen a mě přeběhl mráz po zádech. Vybavilo se mi vše co mi za ty 4 měsíce provedl. ,,To bys měla udělat také. Je to má poslední nabídka, pak už si tě vezmu násilím a klidně za to budu zabíjet." 

,,Opovaž se na ni sáhnout," zavrčel Miran zpod masky. Na králi bylo vidět, že nerozumí kdo to je, ale hned jak se můj přítel proměnil do své zvířecí podoby pochopil. Vůdci za mnou zalapali po dechu. 

,,Ach, to jsi ty. Nu, začnu s tebou," kývl hlavou a pes se vrhl na Mirana. Bylo vcelku jasné kdo tento souboj vyhraje, ale měl odvést pozornost. Airen se pokusil přiblížit, ale Miran se po něm ohnal a podařilo se mu zarýt tesáky do jeho ramene. Král zařval bolestí když se mu vlčí tesáky zaryli hlouběji do ramene, ale i když ho Miran odhodil a on narazil zády do rohu jednoho z hořících domů dokázal vstát. Nevím co byl přesně zač, ale využila jsem příležitosti a zavelela Stínům, které měli za úkol dostat odtud své vůdce a co nejvíce zlodějů. Neváhali a okamžitě začali rozkaz plnit. Můj poslední rozkaz patřil Miranovi, aby našel Verona a když jsem ho k tomu donutila rozeběhla jsem se pryč. Věděla jsem, že Airen bude pronásledovat mě a při troše štěstí se všem přeživším podaří opustit město dříve než ho Služebníci věčnosti zničí. 

 Běžela jsem ulicemi plnými mrtvol, bahna, krve a kouře. Většina z domů byla rozbořená nebo hořela, především tedy ústředí cechů ve kterých zaručeně bylo mnoho mrtvol. Zabila jsem každého Služebníka jež se mi připletl do cesty a pokoušela jsem se přitom dostat k jedné z bran. Tajně jsem doufala, že jsou všichni mí přátelé v bezpečí. Přímo přede mnou spadla stěna domu, ale já dokázala zareagovat rychle. Podařilo se mi sklouznout se ještě dřív než zcela spadla na zem čímž zahradila jednu z cest zpět. Rychle jsem se zvedla a rozeběhla se krátkou úzkou ulicí na druhou hlavní kde býval obchod s jídlem, který teď byl v plamenech a již zpola zničený. Čím víc jsem se přibližovala k bráně tím více zde bylo kouře, zápachu spáleného masa a bahna smíšeného s krví. Měla jsem štěstí, Služebníci řádili ve městě a bránu nechali bránou. Vrata byla vylomená, kolem bylo mnoho mrtvol našich i jejich a já doufala, že někde mezi nimi neleží můj bratr. ,,Nemůžeš utíkat věčně," zvolal Airen. Otočila jsem se a tasila dýku, abych se mu nebránila pouze mečem. Seskočil ze střechy nejbližšího domu a rozpřáhl ruce. Zbraně i oděv měl potřísněn čerstvou krví. ,,Jednou zakopneš a už nebudeš mít šanci znovu prchnout." 

,,Risknu to," odsekla jsem a pevněji sevřela rukojeť zbraní. Airen zavrtěl hlavou. Rychle jsem na něj zaútočila dokud jsem myslela, že nedává pozor, ale on dokázal bez sebemenší námahy vykrývat mé údery a vyhýbat se jim. Kamkoliv jsem namířili hrot meče nebo dýky dokázal se vyhnout nebo nastavit svou zbraň. I přes to všechno jsem se kolem něj neotočila ani jsem necouvla. Udělala jsem kotoul stranou když proťal vzduch v oblasti mého břicha a zůstala přikrčená vyčkávat co udělá. 

,,Jsem překvapen," uznal a hřbetem ruky si otřel z tváře krev, která zaručeně nebyla jeho. ,,Konečně ses něco naučila, ale poslušnost to není." 

,,Nebudu se klanět před tyranem a sadistou." 

Můj protivník se pohrdavě zasmál a pak dodal: ,,Čím dříve pochopíš kde je tvé místo tím dříve skončí tvé utrpení, ale sama sis vybrala stranu poražených a já si tě klidně vezmu i násilím pokud bude třeba." Ohlédla jsem se abych zjistila, že za mnou je volná úniková cesta. Nahmatala jsem za opaskem dýmovnici, která mi umožní zmizet. 

,,Nikdy nezískáš království a ni mě, to ty by sis měl uvědomit kde je tvé místo," pronesla jsem a hodila do země dýmovnici, která se okamžitě rozbila a vytvořila clonu kouře. Utekla jsem dříve než se stačil rozptýlit a nezastavila jsem se dokud jsem neunikla zvukům ohně, křiku a třesku zbraní.