Kronika tmy

7. Náhrdelník

Vlk severu se nevrátil ani po týdnu. Nemohla jsem ani jíst, měla jsem stažený žaludek strachem o něj. Přesto jsem jíst musela, protože jsem to dostala příkazem, ale veškeré jídlo se hned měnilo v olovo a nakonec jsem nedokázala spolknout ani jediné sousto. Vidličkou jsem bodala do masa ze kterého stále vytékala krev a mně se zvedal žaludek při pohledu na krev rozlévající se po bílém talíři. 

Airen se na mě už zřejmě nedokázal dívat, protože se zamračil a řekl: ,,Rozčiluješ mě." 

,,Poslals ho na smrt." 

,,O to ti jde?" Zvedl obočí a ušklíbl se. ,,Že jsem tvého milence poslal za Robinem? Teď sdílíš lože se mnou a ne s ním, takže by tě to nemělo trápit." Zavrčela jsem nadávku a sklopila zrak když na mě zakoulel očima. ,,Poslyš, Motýlku, když mi přestaneš dělat naschváli řeku ti jaký další úkol pro něj mám." Souhlasila jsem, že už budu mlčet a dál jsem se pokoušela polykat svou večeři. Zrovna jsem hleděla do svého talíře když se ozvalo zaklepání. ,,Co?!" Obořil se mistr Služebníků věčnosti a hlavu obrátil ke dveřím kde se zjevil jeden z jeho nohsledů. 

,,Ten berserk se vrátil, čeká na vás v sále." 

,,Jsem překvapen, pojďme se podívat jak ten kluk dopadl," kývl na mě a popadl mě za zápěstí, aby nás oba rychle přenesl. Hned jak jsem se objevili v sále můj pohled spadl na Mirana, který se na mě soucitně zahleděl. Viděl mě spoutanou vedle trůnu. Já zatím soucitně hleděla na něj. Voda z něj tekla jako z vodopádů a on vypadal unaveně a vymrzle, protože měl úplně rudé tváře a oči unaveně vyhaslé. ,,Čekal jsem, že už se neukážeš, hochu," pronesl Airen směrem k němu a trhl za řetěz, který držel v rukou. Strhl mě stranou takže jsem spadla na podlahu, sálem se rozeznělo řinčení řetězu a mé tiché zakňučení. 

,,Chováš se k ní sprostě!" Houkl na něj Miran.

,,No a?" 

,,Je to žena, takhle by se k ní nikdo chovat neměl." 

Airen zatáhl za řetěz a přitáhl mě k sobě. Ležela jsem mu teď u nohou a už jsem jen čekala kdy mi na záda položí podrážky bot, ale neudělal to. ,,To není tvá starost. Chceš snad najít svou družku nebo už o ní nestojíš?" Miran zavrčel jako pravý vlk, ale už nic neřekl. ,,Kde máš to pro co jsem tě poslal?"

Vlk si z opasku strhl malý fialový váček prošívaný zlatou nití a zvedl ho do vzduchu. ,,To co jsi chtěl je uvnitř," odsekl. Pohlédla jsem do Airenovi tváře a viděla jsem jak mu v očích zahořelo několik plamenů zatímco hleděl na houpající se malý váček.

,,Cos udělal s Robinem?" Odpovědi se mu nedostalo a to ho trochu pobouřilo, takže do mě kopl tak silně, že mi bolest projela celým tělem. ,,Přines mi ten váček," přikázal mi nemilosrdným tónem. Pomalu jsem i s bolestmi vstala a docourala se k Miranovi ke kterému jsem natáhla roztřesené ruce. 

,,Tu máš," opatrně a s úsměvem mi do rukou vložil váček aniž by se mne dotkl a já se pomalu vracela zpět k trůnu na kterém Airen seděl. Těsně před stupínkem na kterém trůn stál za řetěz trhl a já upadla. Koleny jsem dopadla přímo na hranu stupínku a vyjekla jsem bolestí. 

,,Dej mi to." Král stínů mi z ruky nemilosrdně vyrval váček a do dlaně si vysypal stříbrný kroužek navlečený na hnědém provázku. Airen ruku i s náhrdelníkem přiblížil k nosu a přivoněl k němu. ,,Ještě je na něm pach Robina. První úkol jsi splnil, ale další nebude tak lehký." 

,,S tím jsem také počítal." 

,,Můžeš se jít najíst a odpočinout si, až pro tebe bude připraven další úkol dám ti vědět." Miran se na mě vlídně usmál a odešel zase pryč. Stále jsem měla v očích slzy když jsem musela vstát a znovu pocítit nesnesitelnou bolest v kolenou. Airen dvěma prsty pokynul svému vojáku, který k němu kvapem přiskočil. ,,Pošlete zprávu Robinovi, že se s ním dokonce tohoto týdne chci setkat a dohlédni, aby Mirana nikdo neobtěžoval zatímco bude odpočívat." 

,,Jistě," uklonil se a zmizel. Další voják přiskočil když byl vyzván.

,,Připrav další úkol." 

,,Jakoby se stalo, pane." 

Když jsem osaměli Airen se na mě podíval. ,,Tvůj milenec je šikovný, ale poněkud prudký, uvidíme jak zvládne druhý úkol." Zakňučela jsem jako zbitý pes, ale jinak jsem nepromluvila. Bála jsem se další bolesti, kterou by mi mluvení způsobilo. Mlčky jsem čekala co bude dál, ale Airen vypadal, že chce chvíli sám přemýšlet. ,,Setkáme se v mé ložnici, ale teď mě nech samotného." Pustil řetěz, který v okamžiku zmizel a já směla odejít. Ulevilo se mi, že jsem se od toho příšerného stvoření mohla vzdálit a zabloudila jsem přitom do poschodí kam jsem příliš nechodila. Kráčela jsem po chodbě osvětlené magickými světly a zastavila se na křižovatce chodeb kde teď nikdo nebyl. Nevěděla jsem kam se mám vydat dál, ale uklidňovalo mě to ticho a vůně. Než jsem si uvědomila komu patří ucítila jsem za sebou něčí přítomnost. Otočila jsem se a srdce se mi zběsile rozbušilo. 

,,Ahoj," pronesl Miran opatrně a zvedl ruce do vzduchu. Dělával to vždy když chtěl dát najevo, že mi nechce ublížit. Kývla jsem na něj jako gesto pozdravu. ,,Neublížil ti?" Zavrtěla jsem hlavou a couvla když se ke mě přiblížil. ,,Neboj se, já ti neublížím. Někoho tu hledám. Je to dívka- elfka s bílými vlasy, nepřehlédla bys jí. Neviděla jsi jí?" Znovu jsem zavrtěla hlavou a nechala ho, aby přistoupil blíž. Jeho pohled byl zkroušený, ale přívětivý. Nevěděla jsem co chce udělat dokud nezvedl ruce a nedotkl se mé masky jakoby mi jí chtěl sundat. V místě kde se masky dotkl mě to začala nesnesitelně pálit jakoby mi přitiskl rozžhavené železo na tvář a bolest mi pulzovala nejen hlavou, ale i celým tělem. Jeho ruce jsem rychle odstrčila a zády narazila do zdi. ,,Omlouvám se, nevěděl jsem, že ti ublížím." Mávla jsem nad tím rukou. Musela jsem od něj hned zmizet a proto jsem se sebrala a odběhla. Bolest byla nesnesitelná a já věděla, že si to odnesu ještě víc.