Kronika tmy

48. Trochu to bolí

Ráno by taky nebylo dvakrát nejlépe, ale i tak jsem Miranovi splnila slib, který jsem mu dala. Provedla jsem ho městem a pak lesem, ale to už šel ve své vlčí podobě. Já jsem jela na Havranovi a rozhlížela se kolem. Pro Mirana Alikate bylo něco nového. Nové vůně, lidi, prostředí a zvířata, která mohl jen tak z legrace stopovat a pronásledovat jako skutečný vlk. Naštěstí nepřinesl žádné mrtvé zvíře za což jsem u byla vděčná, krve jsem dnes měla po krk. Bolelo mě břicho a skoro jsem už ani sedět nemohla, příšerná to věc. Když jsem to nevydržela seskočila jsem ze sedla na lesní půdu a opřela se o sedlo. Bolelo to a hodně. Zrovna teď bych chtěla ležet v posteli a pít odvar na tišení bolesti, ale to jsem tady jaksi nemohla. Otočila jsem se právě ve chvíli kdy Miran seskočil z velkého kamene porostlého mechem a pak ze sebe setřásl jehličí a listí, které mu utkvělo v hnědém kožichu.

,,Líbí se ti tady?" Zeptala jsem se s úsměvem, který mi z tváře zmizel hned jak mi podbřiškem projela další vlna nesnesitelné bolesti. Vlk tiše štěkl na souhlas a pak nastražil uši a zvedl hlavu. Nevšímala jsem si ho a možná to podtrhlo jeho podezření. Pomalu přišel ke mně a velkou hlavu si otřel o můj bok, ale když viděl že si ho dál nevšímám i když do mě rýpal čenichem a uchýlil se k jiné metodě. Zavrčel na Havrana tak prudce, že se kůň lekl a uskočil. Nestihla jsem zareagovat a upadla na cestu. Podívala jsem se na hřebce, který se zvedl na zadní a zle zaržál, ale Miran na něj jen něco zavrčel a kůň se upokojil. ,,Zrádce." Odfrkla jsem si a chtěla vstát, ale než jsem to udělala velká vlčí tlapa mě otočila na záda. ,,Co to do tebe vjelo?" Zeptala jsem se když se o mě začal otírat a lísat se jako malé štěně. Olizoval mě a stříhal přitom ušima a navíc mi nedovolil vstát. Když ho to přestalo bavit lehl si a hlavu položil na moje břicho s tím, že tlapu mi dal přes nohy. Pochopila jsem proč se tak chová. Cítil co se mnou je a nedokázal potlačit svůj zvířecí pud, který ho nutil k jediné věci. ,,Slez ze mě jsi strašně těžký." Kroutila jsem se a svíjela pod tíhou jeho těla. Pokusila jsem se zvednout na loktech, ale byla jsem zase položena zpět na zem. Nelíbilo se mu, že chci vstát a proto posunul hlavu na můj hrudník a zamával ocasem čímž rozvířil jehličí a hlínu. Musela jsem ho ještě chvíli přemlouvat, ale nakonec se povedlo a on mě nechal vstát. Navrhla jsem, že se vrátíme abych i mohla odpočinout a zbavit se těch křečí. Než jsem vylezla do sedla ještě si o mě otíral hlavu.

* * *

Vrátila jsem se domů a nechala koně odsedlaného postávat u stáje. Hóken taky chodil kolem a hned jak viděl Havrana šel si s ním hrát. Já se zatím vrátila do domu a nechala Mirana na sluníčku venku. Na Flayma jsem narazila v kuchyni.
,,Ahoj," pozdravil mě vesele a položil hrnek s kávou na stůl. ,,Je ti něco? Nevypadáš ve své kůži," okomentoval můj příšerný stav a sníženou pohyblivost.
,,Menší problém, který za týden přejde."
Pochopil to i z tohohle rychlého popisu. ,,Udělám ti čaj a donesu ti ho, běž si lehnout," pohladil mě po zádech a usmál se. Poděkovala jsem mu a odešla do svého pokoje. Z kuchyně jsem zaslechla hlasy. Jeden byl kováře a druhý Verona. Bavili se o nějaké osobní záležitosti proto jsem to ignorovala a raději se doplazila do svého pokoje a postele. Bylo to tu mnohem zabydlenější než když jsem tu byla poprvé sama. Skříň byla pootevřená a byli v ní věci, na stole byli nějaké papíry a knihy včetně mého deníku a naše vaky leželi vedle komody a skříně. Postel byla ustlaná a rvalo mi srdce si do ní lehnout a znovu jí rozestlat, ale buď to nebo budu ležet na zemi a proto jsem zvolila postel. Nedokázala jsem se ani svléknout a proto jsem si jen zula boty a lehla si. Byla to jen chvíle než se ozvalo tiché zaklepaní na dveře.
,,Dál," zavolala jsem a čekala jsem Flayma, ale místo něj se objevil Miran. Vyhýbal se očnímu kontaktu a při první příležitosti mi dal do ruky kouřící hrnek.
Posadil se vedle mě se slovy: ,,Flaym říkal, že by ti to mělo pomoct." Vděčně jsem kývla a napila se horké tekutiny s bylinkovou chutí.
,,Děkuji." Napila jsem se znovu a odložila hrnek na noční stolek po své levé ruce. Položila jsem si dlaň na břicho a podívala se na berserka, který si rukou prohrábl dlouhé vlasy a přinutil se na mě podívat.
,,Omlouvám se za to co jsem dělal tam v lese. Když jsem ucítil, že krvácíš nedokázal jsem si pomoct a choval jsem se jako pitomec."
,,Nemáš se mi za co omlouvat nic se nestalo."Miran si oddechl a když viděl, že to stále bolí lehl si a hlavu mi položil na břicho. Ruce mi sevřel kolem pasu a já ho na oplátku hladila po vlasech. Řekla jsem mu, že by to mohl dělat častěji a on neprotestoval. S tím čajem a teplem, které vydávalo tělo mého snoubence nakonec bolest přešla úplně, kupodivu jsem si i dokázala urovnat myšlenky.