Kronika tmy

2. Nemilé shledání

Udělala jsem přesně to co po mě chtěl a na večeři jsem přišla do jídelny kde obvykle sedával sám nebo se svými vrchními důstojníky, kteří zde pro tentokrát nebyli. Nelíbilo se mi kam to vede, ale i přesto jsem se posadila na předem určené místo po jeho pravici. Nebyla to důvěra jako spíše čistá sebestřednost a já věděla, že se nemám ani pokoušet na něj zaútočit.

,,O čem jsi chtěl mluvit?" Zeptala jsem se na rovinu hned jak jsem si sedla. Airen vzhlédl od své sklenice vína, které vonělo na celou místnost a přivřel oči při zkoumání mé tváře.

,,Tvé tetování někdo odstranil?"

,,Ano."

,,Poznám kdy lžeš. Používáš na lhaní pozměněný tón hlasu, kterého si málo kdo všimne, ale přesto se dá dobře zachytit když se zaposloucháš."

,,O tom jsi mluvit nechtěl," namítla jsem nevrle. Sklenice v jeho rukou dopadla plynule na stůl. Král chvíli mlčky pozoroval rudou tekutinu v křišťálové sklenici a až poté se napřímil, toto gesto se dalo chápat jako gesto nadřazenosti a mělo mi přivodit pocit, že jsou úplně bezmocná (kdybych to náhodou nevěděla).

,,To máš pravdu, nechtěl," přikývl a nedbale mávl rukou, aby kolem rozptýlil stíny. Kdysi jsem si říkala, že při troše cviku by mohl mou moc ovládnout bez sebemenších potíží a po 16 letech jsem si myslela to samé i když jsem se svou mocí dosáhla velkého pokroku. ,,Chci vědět o tom muži se který tě moji služebníci několikrát viděli. Nesnaž se říkat, že je to náhoda, vím své."

,,Nebudu ti o něm nic říkat," vstala jsem, ale stíny se na mě vrhli jako vlci na kořist a strhli mě zpět na židli, aby toho nebylo málo ještě mi ruce připevnili k opěrkám a nohy k nohám židle abych se nemohla pohnout nikam.

Airen si mě nevšímal a vypadalo to, že ho velmi zaujala jeho večeře. ,,Špatná odpověď," broukl a řízl do masa ze kterého vytekla krev. Sledovala jsem jak si ten krvaví kus masa strčil do pusy a zahleděl se na mě plamenným pohledem, který byl zahalen stínem netrpělivosti. ,,Zeptám se znovu, kdo to je?"

,,Berserk," odsekla jsem a vysloužila si tím facku. Bolelo to, ale mohla jsem být ráda, že nepoužil celou svou sílu.

Král stínů neproslul svou trpělivostí a já ho právě dost provokovala. ,,Nemluv se mnou tím tónem!" Varoval mě temným hlasem. ,,Vím, že je berserk. Jako vlk vážně zranil mého dobrého důstojníka." Vzpomínala jsem si na moment kdy z obličeje toho Služebníka drápy serval kůži. ,,Jak se jmenuje?"

,,To ti neřeknu," zavrtěla jsem hlavou.

,,Dobrá," pokrčil rameny a vrazil mi další facku. ,,Řekne, že to jméno mi je jedno. Slyšel jsem, že byl zraněný."

,,Cože?"

,,Ale ty jsi vždycky musel vše pokazit," pronesl slova, která už jsem jednou slyšela, ale z úst někoho jiného. ,,Nepřipomínají ti ta slova někoho?"

,,Ruvior," hlesla jsem. Samozřejmě bych to nedokázal bez pomoci temného cechu, který mi velmi pomohl. Byla to jeho slova, která mi řekl před tím než se Nasi nabodl na meč. Navedl Mirana přímo k tobě a umožnil mi tak zmizet. Najednou mi vše dávalo smysl. ,,To ty jsi byl za vraždou krále."

,,Vždy je lepší používat prostředníky."

,,Očaroval jsi ho!"

,,Ne," hájil se, ,,jen jsem využil jeho vzteku a trochu ho postrčil správným směrem."

,,Mělo mi dojít, že ta dýka nebyla náhoda."

,,Byl to důkaz mé viny a teoreticky i neviny," položil své dýky na stůl, byly navlas stejné jako ta, kterou Ruvior zabil krále. ,,Mám obě a tak nikdo nemohl dokázat, že jsem to byl já."