Kronika tmy

45. Noc jen pro sebe

Dnes to bylo snad poprvé co jsem šla do postele později já. Miran byl unavený, proto se šel umýt první a já šla teprve až chvíli po něm, potom co jsem se najedla a dopila vodu, kterou jsem si přinesla na tác s jídlem. Vešla jsem do pokoje a ještě jsem si sušila vlasy. Vlk seděl posteli zády ke mně. Na okamžik jsem se podívala na prázdné misky kde měl své jídlo a s úlevou jsem se usmála. Miran poslední dobou jedl vcelku málo a proto mě potěšilo, že snědl vše co jsem mu tam nechala. Posadila jsem se na postel a nechala rozpletené lehce vlnité vlasy sklouznout po ramenou a zádech. Klekla jsem si a objala svého snoubence kolem krku.

,,Chceš pomoct?" Zeptala jsem se když jsem viděla jak zápolí s nátepníky. Neodpověděl, ale i tak jsem se usadila vedle něj a převzala jeho práci. ,,Pak ti vyměním obvazy na rukou. Přestalo to trochu bolet?" Stále bylo ticho. Naklonila jsem hlavu na stranu tak, že jsem cítila jak mi vlasy odhalili elfí uši a lehce jsem do něj šťouchla loktem.

,,Hmm," zamručel a rychle zamrkal jakoby se probral z transu. ,,Říkala jsi něco?"

,,Něco tě trápí?"

,,Jen jsem se zamyslel," omluvil se a podíval se na zjizvené zápěstí když jsem mu opatrně z ruky stáhla nátepníky. Vím, že ho to stále muselo docela bolet a proto mě nepřekvapil jeho zachmuřený pohled. Rány jsem mu namazala hojivou mastí, která díky své bylinné struktuře rozvoněla pokoj a pak jsem totéž udělala na jeho druhé ruce. Když jsem byla v tom vyměnila jsem mu pomocí kouzla obvazy na dlaních. Cítila jsem se zle když jsem ho viděla takhle zamyšleného proto jsem se ho pokusila úspěšně rozptýlit pouhým malým gestem, kterým bylo posazení se mu na klín. Hned jak jsem spojila ruce za jeho krkem a pohrávala si přitom s jeho dlouhými hnědými vlasy, opatrně jsem mu za uchem upletla nenápadný copánek a usmála se na něj. ,,Co na mě vidíš?" Jeho otázka mě překvapila.

,,Co?"

,,Co na mě vidíš, že se mnou zůstáváš?"

Zaskočil mě, ale stejně jsem mu dokázala odpovědět: ,,Jsi můj snoubenec."

,,To není důvod." Zavrtěl hlavou a setřásl tak mé ruce z vlasů. ,,Miluješ mě?"

,,Samozřejmě, že tě miluju, Mirane. Co mi to pokládáš za otázky?" Když neodpověděl a sklopil hlavu přitvrdila jsem. ,,Co se stalo?"

,,Cítím se špatně když s tebou netrávím čas a jen jsem chtěl vědět, že mě neopustíš." Prsty zaryl do látky košile na mých bocích. ,,Jsi poslední co mi zůstalo a já si nemohu dovolit přijít i o tebe."

Zvedla jsem mu hlavu jemným zatlačením prsty na jeho bradu. ,,O to se bát nemusíš, vše bude v pořádku." Svá slova jsem podtrhla dvěma jemnými polibky nejdříve na čelo a poté na pusu. Vlk chvíli váhal zda mi to má vrátit, ale rozhodl se správně. Za chvíli už úplně převzal nad vším kontrolu a konečně si přestal držet odstup kvůli tomu, že se mnou nebyl celé dny. Co na tom? Oba jsem museli vyřizovat mnoho svých věcí a protože se teď blížila válka museli jsme jednat spolu. Myslím, že nám ten společný čas docela prospíval.

,,Co když někdo přijde?" Zeptala jsem se ho se smíchem mezi polibky, které mi byli dost dravě opláceny.

,,O to se neboj, dnes tě mám jen pro sebe," odpověděl mi a už mi nedal žádný prostor k tomu abych protestovala. Vlastně mě to ani nijak zvlášť netrápilo, oběma nám tahle společná noc udělala dobře. 

Omlouvám se, že je to kratší než obvykle, ale nějak nestíhám a když do toho píšu ještě druhou knihu tak mi to kapku splývá... jsem nespolehlivá vím, ale vydržte to prosím.