Kronika tmy

46. Rodina v Alikate

Z návratu domů jsem nadšená nebyla, ale nedalo se nic dělat ještě jsem měla hromadu práce a právě tou byla návštěva Jae'hala a Demorana v Alikate. Návrat domů nám měl nějaký ten týden zabrat, ale na cestě jsem narazili na něco velmi neobvyklého. Veron na nás čekal u bran Tarahonu a vypadal dost nespokojeně a netrpělivě.

,,Konečně," řekl když nás uviděl přijíždět a vylezl do sedla Arna, který byl stejně nevrlý jako můj bratr. Rychle jsem se podívala na Mirana, který pokrčil rameny a pak zpět na mého maskovaného staršího bratra.

Neudržela jsem se a nemohla zakrýt překvapení když jsem se zeptala: ,,Co tady děláš?"

,,Cesta by vám trvala příliš dlouho a nás tlačí čas a proto jsem vám jel naproti. Musíme hned od Alikate."

,,Stalo se něco?" Zajímal se Miran když slyšel jeho nesmlouvavý tón. Začala jsem se modlit, aby se nic nestalo a konečně se mi to jednou vyplatilo.

,,To ne, ale pokud nebudeme pospíchat mohlo by. Musíme trochu pohnout pokud chceme tu válku vyhrát," pokrčil rameny a před bránou vytvořil portál. ,,Pojďme, už nás čekají a já se těším až budu zase doma." Znovu jsem pohlédla na Mirana, který přikývl a pak jsem oba za mým bratrem vstoupili do portálu. Pocítila jsem nával magické ledové moci a pak už mě jen oslnil sluneční svit a já znovu spatřila Alikate. Překrásná krajina jako vždy ozářená teplým letním sluncem kde vše vzkvétalo. Slyšela jsem jak se Veron zhluboka nadechl vůně domova a sňal si z obličeje masku. ,,Konečně doma." Podívala jsem se na Mirana, který se překvapeně rozhlížel kole stejně jako já když jsem tu byla poprvé. Vše pro něj bylo nové a mě to nepřekvapovalo. ,,Nejdřív bych vás vzala domů pokud by vám to nevadilo. Rád bych pozdravil svého manžela a děti."

,,Děti?" Zeptal se překvapeně Miran a hledal odpovědi u mě.

Veron se na něj usmál. To bylo poprvé co jsem viděla Verona se usmát na někoho jiného než jsem já, Flaym nebo jeho děti. ,,Uvidíš, pojďme."

* * *

,,Tohle je neuvěřitelné sídlo," řekl Vlk když spatřil dům který patřil Veronovi a Flaymovi. Usmála jsem se na něj a zvedla hlavu když jsem zaslechla dětské hlasy a pak hlas Flayma. Nikde jsem je neviděla až do chvíle než jsme slezli z koní.

,,Tati!" Zavolala holčička a vyběhla z kovárny, aby mohla skočit do náruče Veronovi, který klečel, aby na něj dosáhla.

,,Ahoj princezno," políbil ji na čelo a usmál se na ní. Odnikud se dokonce zjevila i Vex a Flaym. Pro jednou nebyl ve své kovářské zástěře, ale byl oblečený do obyčejné volné košile. ,,Koukejte koho jsem přivezl." Ukázal na mě a v tu chvíli se ty dvě strašidla vrhli ke mně, aby mě mohli objímat. Ráda jsem je zase viděla přeci jen to byl můj synovec a neteř. Zatímco mě objímali všimla jsem si jak se Veron přivítal s Flaymem. Předstírala jsem, že to nevidím, ale pak si děti všimli i Mirana, který tam stál jen tak a díval se kolem. Vex mlčel a prohlížel si ho, ale Vax se neudržela.

,,To je tvůj kluk?" Zeptala se nahlas a všichni jsem se na ní podívali. Flaym si taky všiml, že berserk tu je a pustil Verona.

,,Rád tě zase vidím Mirane." Upřímnost mu nescházela a Miran se nejistě usmál. Byl nervózní což mě nepřekvapilo proto jsem se zvedla a šla k němu, aby se přestal cítit tak zle. Objala jsem ho a zašeptala mu pár slov v jeho rodném jazyce a to ho donutilo se trochu uvolnit. ,,Nevěděl jsem, že přijedeš taky. Král tě touží poznat."

Vlk severu se na něj nechápavě podívat na něj a pak na mě. ,,Mluvila jsi o mě?"

,,Něco málo jsem mu řekla. Mimochodem," rychle jsem to zamluvila. ,,Tohle je Vax a Vex," ukázala jsem na děti, které se drželi u svých rodičů a nejistě si Mirana prohlíželi. Pootočila jsem se k němu a zašeptala. ,,Proměň se ve vlka, zalíbíš se jim." Nevypadal úplně jistě, ale když jsem přikývla udělal to. Děti nejdřív couvli zatímco se Flaym a Veron smáli, ale zvědavost byla silnější než strach. Vlk zatřásl hlavou a se zamručením si lehl. Vax a Vex se k němu přiblížili a opatrně ho pohladili po hlavě, když zjistili, že vlk drží začalo se jim to mnohem víc líbit. Okamžitě si Mirana oblíbili a to se nezměnilo ani když byl v podobě člověka.

,,Tak už ho nechte, musejí si odpočinout," napomenul je mírně Veron po tichém rozhovoru s Flaymem. Miran se proměnil zpět v člověka a pohladil děti po vlasech. ,,Máte hlad?"

,,Ne, jen bychom chtěli mluvit s králi."

,,Zítra, dnes mají spoustu práce," přerušil mě Flaym. ,,Chápu, že vše chcete co nejdříve mít hotové, ale bude lepší když budete postupovat ne tak zbrkle. Králové teď mají spoustu starostí s kralováním a staráním se o syna."

,,Adoptovali syna?" Podivila jsem se a Veron taky vypadal překvapeně. Zřejmě to muselo být vcelku nedávno, protože to jejich vrchní kapitán a nejlepší přítel nevěděl.

Veron se podíval na svého manžela a zopakoval mou otázku, ale trochu jí poupravil: ,,Syna? Kdys mi to chtěl říct?" Kovář se však bránil a odpověděl: ,,Jae'hal ti to chtěl říct sám, ale nebyl jsi tu když tě hledal. Zítra bys měl jít s nimi."

,,Samozřejmě, že půjdu, ale teď chci být doma."

,,Nar, váš pokoj zůstal stejný. Nechal jsem ti tam dárek- nový samostříl, můžeš ho vyzkoušet až budeš chtít."

,,Počkat..." Veron se podíval na mě a pak na Mirana. ,,Oni budou spát spolu? Nemůže zůstat v boudě nebo tak něco?"

Flaym se rozesmál když to slyšel. ,,Verone, je to člověk i když se mění ve vlka. Navíc tvá sestra je dospělá a zda spolu budou spát nebo ne není naše věc, už ne."

,,Ale..."

,,Nech toho," řekl kovář nesmlouvavě a podíval se přitom vážně na svého manžela. Musela jsem se usmát. Flaym už se sebou nenechal zametat a naučil se používat ostrý tón díky kterému Veronovi sklaplo a on se nehádal i když zásadně nesouhlasil s tím, že by měl Vlk severu se mnou sdílet jeden pokoj a jednu postel. Já s tím samozřejmě souhlasila, přeci jen byl můj.