Kronika tmy

20. Morana

To místo bylo odporné a dalo by se přirovnat k Temnému dvoru. Stejně temné, chladné a tady to navíc páchlo zatuchlinou, kam se na to hrabe tabák z černých hroznů. Nedivím se, že se zde Hrobař tak rád zdržoval. Stvoření, které je stvořeno z mlhy, smutku a smrti si vždy musí na takovém místě libovat. Stála jsem přede otevřenými dveřmi a dívala se do útrob sídla, které vypadalo prázdně až na ty temné duše lapené ve stínech, klecích, rakvích a bohové vědí v čem ještě. Airian se také ošíval když jsem museli vejít dovnitř a hledat Moranu a Hrobaře, ovšem, že věděli, že jsem tam, ale nechtěli nám to usnadňovat tím, že přijdou sami. Vlastně nebylo složité je najít. Morana měla velmi silné magické pole, kterým dokázala mnohé mágy přilákat a to byla jedna z jejích nevýhod, proto se taky schovávala uvnitř skály na venkově. Už dávno jsem věděla, že Morana miluje šperky, zámky, plesy a hezké bohaté muže, ale kvůli Smrtonoši se musela schovávat a to nenáviděla. Jeden z důvodů proč se ho chtěla zbavit bylo to, že jí odrazoval nápadníky a navíc by jí připravil o život, protože jí nesnášel. 

,,Kdo by jí nechtěl podřezat?" Airian nemohl mlčet ani když vystupoval schody do místa kde Morana byla. Samozřejmě mou otázku vycítil a navíc jsem se o tom bavili než jsem vešli dovnitř. ,,Už se nemůžu dočkat až..." 

,,Stačí," klepla jsem mu na nátepník a on přikývl a mlčky kráčel dál. Vešli jsme do místnosti, nebyla příliš velká zato byla prázdná až na křeslo kde seděla žena s dlouhými černými vlasy a ve stříbrných šatech a Hrobaře, který poslušně stál po jejím boku jako pes. Kráčeli jsme až k ní, oba rozhodně a nebojácně. Neměla jsem z ní strach, nikdy a ať už se pokoušela vypadat hrozivěji sebevíc nikdy to na mě nezabralo. Vyděsit mě začínalo stát větší a větší úsilí od té doby co jsem strávila chvíle na Temném dvoře nepočítám do toho Mirana je jeho náhlé objevení. Viděla jsem jak Airian trhl rukou do strany a já v jeho nátepníku zahlédla zahnutý nůž, ale zastavila jsem ho. Teď tu musíme něco zařídit, dokud nebudu mít informace, které potřebuji nic jí neuděláme a budeme se tvářit jako přátelé.

S tím se nelze přít, uznal a vrátil ruku zpět k pasu, aby dýku v nátepníku schoval. Zastavili jsem se naproti Moraně, který se usmívala a ten úsměv se pokoušela umocnit krvavě rudou rtěnkou. 

,,Ráda tě vidím, Narelin a tvého přítele také," podepřela si hlavu a zasněně se podívala na Airiana jemuž byla vidět pouze ústa zkroucená do neidentifikovatelné grimasy. ,,Kdopak to je? Má překrásné přezky z ryzího stříbra." 

Jako straka, řekla jsem si pro sebe a vražedný pohled jsem věnovala Hrobaři, který nevinně stál za ní. Nehýbal se a vyčkával zda mu něco bude poručeno nebo ne. ,,Nedá se říct, že bych tvou radost z tohoto shledání sdílela." 

Morana se zatvářila zklamaně, ale její černé oči říkali něco jiného. Leskli se jako hladina dehtu na kterou se někdo chystá hodit zapálenou pochodeň nebo nad ní škrtnout jiskru, měla z tohoto shledání velké očekávání. ,,Tolik zloby," okomentovala můj výraz i postoj, ,,já myslela, že jsme přátelé." 

,,Konec hloupostí. Chci vědět jakou má slabinu Airen Morsen a chci vědět kdo je jeho otec." 

Tvář jí zbledla ještě víc než teď a ona se ohlédla na Hrobaře, který se ani nepohnul a budil dojem sochy. Muselo jí zřejmě dojít, že mi to řekl on, ale když se otočila marně se to pokoušela zachránit bezstarostným úsměvem a větou: ,,Jak bych to mohla vědět?" 

,,Tvé oživlé dušičky jsou ukecané, takže mluv." Založila jsem si ruce na prsou a čekala co se dozvím. Morana chvíli vypadala, že se na mě vrhne, ale pak si něco uvědomila.