Kronika tmy

85. Návrat

Jako vždy jsem si večer ohmatávala ránu na žebrech, kterou mi způsobil Airen nožem, který se Miran už pomalu zdráhal používat. Myslel si, že ho nevidím, ale pomalu se té zbraně ani nedotýkal a měl na rukojeti zavázaný rudý cár látky, aby mu připomínal co přesně se s ní stalo. Myslela jsem na to a zaskučela bolestí, protože jsme příliš silně zatlačila na ránu.

,,Opatrně, zraněná už jsi dost a tu ránu bys neměla otevírat," podotkl hlas, který mi byl povědomí. Otočila jsem se a spatřila ve stanu stát toho nekromanta, kterého jsem viděla v domě svého bratra. Jak se jen jmenoval?

,,Beren, mám pravdu?" Zeptala jsem se opatrně a nekromant přikývl, jeho zlaté vlasy zazářily ve světle magických světel. ,,Co tu děláš? Nekromanti se nepletou do záležitostí lidí..." 

,,Nepletou," odpověděl mi další hlas, který mě zmrazil na místě. Srdce se mi zastavilo a já hleděla jen na plachtu, kterou rozhrnuly dvě ruce a čekala jsem co za tvora se uvnitř objeví. Moji démoni mě dohnaly a teď mě ztrestají za mé hříchy. Nemohla jsem polknout ani se nadechnout když dovnitř vešel...

,,Proxime," chytila jsem se okraje stolu, abych nespadla. Byl to on a teď mě za jeho smrt stihne trest stejně krutý. Věřit v boha začnu se modlit, ale teď jsem mohla jen stát a dívat se na něj. Musel to být démon nebo duch, nebylo možné, aby tu stál. Hlavou mi opět proběhla vzpomínka na to co se stalo před rokem. Jak jeho tělem projel hrot šípu, jak se zhroutil na zem i jak zemřel v domě Juliana a jak se s ním přišel rozloučit jeho mentor a přítel v podobě jelena. Zavřela jsem oči. ,,Tohle není skutečné, tohle nemůže být skutečné. Je to jen sen..." Šeptala jsem si pro sebe. Na tváři jsem ucítila dotek a znovu oči otevřela. Proxim stál stále přede mnou a usmíval se. Jeho vlasy byly delší než jsem si je pamatovala a neměl je už sčesané dozadu, ale volně mu vysely kolem tváře, ale jeho oči... živé a naprosto stejné jako je měl před smrtí.

,,Nejsem oživlá mrtvola, ani tvůj démon, Nar, jsem to já."

Natáhla jsem ruku a sáhla mu na lícní kost a pak mu vlasy odhrnula z očí. ,,Jak je to možné? Viděla jsem tě umřít." Měsíc se zasmál a ohlédl se na Berena. Nekromant se nejistě usmál a promnul si rameno.

,,Oživil jsem ho chvíli potom co zemřel, byl jsem zrovna ve městě a mluvil jsem s Veronem před domem toho doktora když Proxim umřel. Jeho duši jsem vrátil asi 2 minuty potom co vydechl naposledy, takže neměla čas se zkazit a poznat posmrtný život." 

,,Proč ses neukázal dřív?" 

,,Léčba jeho zranění zabrala dlouhou dobu," vysvětloval Beren už trochu sebejistěji jakoby se cítil ve svém živlu. ,,Zabilo ho to a proto jsem se musel postarat, aby se to nestalo znovu. Obnovil jsem pomocí své magie poškozené orgány a obnovoval mu krev, kterou ztratil, ale bylo to zranění na dost nevhodném místě a dlouho trvalo než se zacelilo a on byl schopný pohybu." Podívala jsem se zpět na svého přítele, který pokýval hlavou. ,,Dělal jsem co šlo a když se doslechl o té bitvě prostě už nechtěl zůstat mrtví a i přes mé protesty trval na tom, že půjde pomoct." Objala jsem ho, protože jsem nevěděla co říct. Nevěřila jsem, že je to skutečnost, ale tohle mi to potvrdilo a já byla šťastná, mou vzpomínku na jeho smrt vystřídalo tohle shledání.

 Všichni byli z jeho nenadálého oživení v šoku a dívali se na něj jako na ducha a jiní se zděsili a modlili se, aby je jeho duch netrestal za hříchy. Miran to nazval Ragnarokem a berserkové mu dali za pravdu když se dozvěděli proč jsou z toho muže všichni tak vyděšení. Veron jim ovšem ochotně vysvětlil jak se věci mají a kdo je muž jež s ním přišel. Berserkové nejdříve plivali nadávky na černou magii, ale pak si uvědomili jak zle se chovají a jak jejich slova zraňují toho zázračného mága a proto se omluvili a shledali to zázrakem, který dokážou jen mágové. Nedokázali jsem Berena přesvědčit k boji, zdálo se, že nekromanti mají vlastní kodex ve kterém jim je zakázáno bojovat v cizích válkách. Vzpomněla jsem si jak dopadl Airenův nekromant, kterému z neznámých důvodů zlomil vaz a ten drak se tomu ještě smál. Tohle tady Berenovi nehrozilo, slíbil, že zůstane v táboře a pomůže ošetřovat raněné a popřípadě když by to stihl může duše některých přivést zpět pokud si to jeho druzi budou přát nebo dokonce až když mu umírající řekne, že chce žít. Ten den jsem se dozvěděla dvě věci. Nekromanti nejsou takový netvoři jak je popisují knihy a lidé co se s nimi údajně setkali a hlavně, že magie nekromantů je více než vynikající v oboru léčení. Nebyli to zabijáci, byli to pouze léčitelé s velmi výjimečnými schopnostmi navracet živým to co jim bylo ukradeno. Lidem se ta magie mohla zdát cizí, nebezpečná a dokonce jí mohli považovat za odvětví černé magie pokud jí někdo zneužíval k vlastnímu prospěchu, ale jedno bylo jisté - Nekromanti byli skutečnými mistry magie.