Kronika tmy

86. Další střet názorů

Sdílet tábor s hadími démony nakonec byl lepší nápad než když tu nebyli. Všichni se chovali jako beránci a bázlivě si je prohlíželi kdykoliv kolem nich prošli. Démoni si to užívali a strašili je. Ten se sokolíma očima je zastrašoval roztažením křídel, lišák zase zavrčením hodným pravé šelmy a nejvíc si to užíval Drazerrag, který všechny zastrašoval svým ocasem, který máchal jako bičem a nebo na ně zasyčel když odpočíval na nějaké větvi stromu. Xanth jim říkal, aby se krotili, ale pokud nezavelel Tezgora všem slova jejich elfského bratra byla ukradená a šla jedním uchem tam a druhým zase ven. Jediný kdo s nimi vcelku vycházel byl Beren, který se velmi zajímal o fungování jejich těla a oni takovou pozornost více než vítali a rádi se předváděli. Hned jsem si začala všímat, že Tezgoran má spadeno na krásnou královnu Siv, která si jeho zájmem zpočátku nebyla jistá, ale pak se překvapivě uvolnila a zalíbilo se jí to. Tezgoran mi i přesto, že se mu podařilo díky šarmu svést nejobávanější ženu mezi berserky a jarly vůbec dělal stejné návrhy což Miran úplně nenáviděl a pokaždé na sebe ti dva vrčeli. Vzpomínala jsme si na princovu nechuť k mužům a tady to nebyla výjimka, měl jich kolem sebe dost a často se ho báli, ale Miran byl něco jiného. Usmyslel si totiž, že mě i za cenu své smrti tentokrát bude bránit před vším a to včetně následníka trůnu, který byl přinejmenším děsivý spojenec a ještě děsivější protivník. Zrovna jsem na jeden jejich střet koukala zpoza zad svého manžela, který přede mnou napůl stál a natahoval ruku aby mě držel za sebou.

,,Neblázni," říkala jsem mu a položila mu ruku na rameno, ale okamžitě jí setřásl. ,,Tezgorane, nemohl by ses alespoň ty chovat dospěle?" 

,,Já se dospěle chovám, srdíčko, ale nenechám se zastrašovat nějakým přerostlým štěnětem." Odpovědí mu bylo zavrčení tak hrůzostrašné, že by se zalekla i armáda Airena. ,,Ho ho ho, vyskakuješ si kluku?" 

,,Nech mojí manželku na pokoji, ty přerostlá slizká ještěrko." 

,,Slizká?" Zopakoval Tezgoran a proměnil se do své hadí podoby. ,,Tak slizká?! Ještěrky nejsou slizký, ty malý odporný čokle!" Vrhli se proti sobě ve chvíli kdy se Miran proměnil ve vlka a vrhla se mu tesáky po ocase. Princ zaskučel bolestí a zlostí když se mu do ocasu zatnuly dlouhé zuby podobající se dýkám a drápy velké jak dětská ruka. Mávl ocasem a uhodil vlka jeho koncem přes oko. Miran zakňučel když se mu na líci vyvalila krev a slepila mu hnědou srst, ale hned se vzpamatoval a uskočil modrému ocasu, který po něm znovu švihl ve snaze chytit ho a znehybnit. Vlk byl rychlý a obratný proto dokázal uskočit. Těkala jsem mezi dvojicí pohledem a nevěděla co dělat. Jestli se zabijou...

,,Miran se zlepšil od té doby co jsem, no.... umřel," řekl Proxim. Stále jsem si nezvykla na to, že je zpět a tady, měla jsem to spíše za další ze snů a výplodů mé mysli, ale nebylo tomu tak. Můj přítel tam skutečně byl a teď zaujatě sledoval boj mezi mým mužem a princem, který byl ve své hadí podobě hodně rychlý a obratný. Podívala jsem se na něj. Jeho úsměv byl upřímný a jeho oči zaujatě těkali z jednoho na druhého, ostatně takhle se dívali všichni co kolem stáli a bitku sledovali z bezpečné vzdálenosti. ,,Prý jste se vzali. Gratuluji vám a omlouvám se, že jsem tam nebyl." 

,,Leonis tam byl," podotkla jsem a trhla sebou když Miran odskočil a sekl drápy po břiše hadího prince. Drápy nepříjemně zaskřípaly o jeho zlatý pás, který zakrýval přechod šupin v kůži a naopak. Proxim pokýval hlavou. ,,Říkal jsi mu o svém vzkříšení?" 

,,Řekl jsem mu to a vyslechl jsem si vážně dlouhý seznam toho proč jsem takový idiot a kretén a řekl mi to dokonce v několika jazycích." 

Zasmála jsem se. ,,Nedivím se." 

,,Co tvé zranění?"

,,Nic co by stálo za zmínku," podotkla jsem. Viděla jsem, že se Miran nedokáže dalšímu pokusu chytit ho vyhnout proto jsem skočila do rány a hned se kolem mě stáhlo silné hadí tělo a vyrazilo mi dech. Zalapala jsem po dechu když si mě princ přitáhl k sobě a objal. 

,,Naro!"

Podívala jsem se na berserka a naznačila mu, aby se uklidnil a zůstal na místě. Tezgoran si otřel tvář o tu mou a já cítila jak hrubé má líce, znala jsem ten dotek, i Miran měl stejně hrubé tváře od neustálého holení. ,,Chytrý tah, ale neměla by ses tolik obětovat za životy jiných pokud chceš přežít tuhle válku." Jeho chřípí se několikrát roztáhlo a já viděla jak se podíval na Mirana a usmál se když přiblížil rty k mému uchu a zašeptal: ,,Ty víš proč bys měla přežít a proto ti radím se znovu už neobětovat pokud chceš ještě někdy vidět ten úsměv co má na tváři když jsi u něj." Podívala jsem se na Mirana a nadechla se když mi to hadí tělo dovolilo. Zdálo se, že se rád takhle obmotává kolem těl lidí a dusí je jako krajta kořist. Pustil mě a zachytil mě jeho bratr. Drazerrag mě podržel ocasem abych nespadla a poplácal po rameni svého bratra, který se díval již v lidské podobě na svou pokousanou levou nohu. ,,Jsi velmi nebezpečný a nepředvídatelný protivník," řekl a zamával prste ve vzduchu. Pak si princ položil ruku na srdce a vysekl mu hlubokou poklonu. ,,Máš můj obdiv a úctu, Mirane Ragnarssone a věř nebo ne, ale jen tak někdo si ty dvě věci nezaslouží." Vlk mu poklonu oplatil a tím byl jejich spor u konce. ,,A ty, Naro, pamatuj na má slova až se znovu vrhneš proti Airenovi Varrenovi sama." Pak odešel spolu se svými sourozenci, kteří Mirana počastovali úklonou nebo uznalým výrazem či pokynutím. Upravila jsem si oblečení co mi pomačkal když mě drže a pak jsem všem poradila, aby si šli po svých a oni uposlechli. Potlačila jsem pocit nevolnosti co had způsobil svým stiskem mého žaludku a usmála jsem se na Mirana, který si prsty ohmatával natékající ránu pod okem od toho jak dostal koncem ocasu. Bude tam mít pěknou modřinu a asi mu zbude jizva, ale vypadá s ním víc přísně, líbí se mi to. 

,,Pojď," vzala jsem ho za ruku. ,,Ošetřím ti to ve stanu," řekla jsem a už jsem ho táhla do stanu abych mu ránu vyčistila a postarala se o to, aby otok zmizel co nejrychleji. Fenris by to zvládl jistě lépe a rychleji, ale já Miranovi ráda ošetřovala rány sama.