Kronika tmy

41. Tetování?

S Miranem jsem se opět rozešli každý svou cestou když jsem odešli od Astrid. Já si chtěla promluvit s Kalfem, Ulfrikem a ostatními, které jsem zahlédla při odchodu jak míří k bráně. Samozřejmě jsem s nimi podnikla lov, který mi přinesl další objevy ohledně jejich lovu. Pozorovat různá zvířata spolupracovat v lovu ohromných jelenů a sobů to byl vážně zážitek. Ráda jsem s nimi zase po takové době trávila čas a Miran se mě zřejmě taky rád na pár hodin zbavil. Znovu jsme se potkali až večer v pokoji když jsem oba byli najedení a já se chystala do postele. Vlk severu přišel lehce přiopilý. Táhla z něj medovina a pivo, ale vůbec nic nezkoušel ani neříkal nic co by naznačovalo jeho stavu. Prostě se jen šel umýt a když se vrátil já už jsem seděla na posteli a zapisovala si něco do deníku, který jsem sebou neustále tahala.

,,Co je to tentokrát?" Zeptal se a lehl si na postel a hlavu položil do mého klína.

,,Ale nic." Dopsala jsem slovo a odložila zavřený deník do nočního stolku. ,,Nechceš své rozhodnutí přehodnotit?"

,,Jaké rozhodnutí?" Neodpověděla jsem a jen na něj hleděla dokud mu to samotnému nedojde. Netrvalo dlouho a trochu ho to nadzvedlo. ,,V žádném případě."

Na jeho prudkou reakci jsem odpověděla s naprostým klidem pouze: ,,Jen jsem se zeptala, nemusíš hned vyšilovat." Miran uznal svou chybu a natáhl ruku, aby se dotkl mé tváře. Jeho dlaň byla stále stejně hrubá a i když by všem ostatním mohlo přijít nepříjemné mě to z nějakého důvodu uklidňovalo. Byl mým snoubencem a druhem, kterého jsem ze srdce milovala a cokoliv na něm bych neměnila, ani jeho hrubé ruce, ani jeho vznětlivou povahu vlka a dokonce ani jeho občasnou hrubost nebo dokonce zvýšení hlasu když se mu něco nelíbilo. Se zavřenýma očima jsem si užívala jeho dotek a vůni obklopující celý pokoj. Míchalo se to s jemnou nasládlou vůní medoviny a mýdlem vonícím po lesní půdě. Najednou jsem měla pocit naprostého bezpečí a zapomněla jsem dokonce i na Airena a všechno nebezpečí, které hrozilo všem kolem mě. Když jsem opět otevřela oči vrátila jsem se do kruté a střízlivé reality.

,,Máš strach," podotkl nevzrušeně můj druh a ruku z mé tváře přesunul níž. Pohladil mne po krku, rameni a ruku zastavil až na mém boku. Jeho kůži od té mé dělila pouze tenká látka jeho černé košile, které jsem nosila spíše já než on. Byli pohodlné a navíc voněli stejně jako on což pro mě znamenalo větší klid v duši. ,,Nar, se mnou se přeci nemusíš ničeho bát. Ochráním tě."

,,Sám víš, že před tím čeho se bojím mne nedokážeš ani ty ochránit," namítla jsem a zachrula se, aby konečně ze mě slezl. Pochopil toto gesto správně a uhnul, abych se mohla přikrýt a hlavu položit na polštář. Mé vlasy, které byli delší než bych chtěla se okamžitě svezli po polštáři. Pohlédla jsem do stropu a pak do očí berserka, který se nade mnou skláněl.

,,Prosím," zašeptal abych ho slyšela je já. ,,Přestaň s tím." Odfrkla jsem si, neměla jsem ráda když se mnou jednal jako s děckem. ,,Chceš abych s tebou šel za ostatními?"

,,Demoran tě rád pozná a ty jeho doufám také, takže ano, chci abys zůstal se mnou," otočila jsem k němu hlavu a upřímně mu pohlédla do očí, které mi nikdy nelhali. Kdykoliv mi lhal dělal to pro mé dobro, i když jsem to věděla nikdy jsem mu to neměla za zlé. ,,Pokud to ty sám chceš."

,,Nikdy jsem si nepřál nic jiného než ti být po boku, Fjalro, to přeci víš." Vysloužila jsem si polibek na ústa a pak si i on lehl. Levou ruku si dal pod hlavu a tetování na jeho ruce se s pohybem svalů také pohnulo. ,,Mimochodem, zřejmě si nechám udělat další tetování," pronesl směrem ke mně a to mě probralo z pomalého usínání. Rychle jsem se na něj podívala.

,,Kam?"

Miran zvedl hlavu a ukázal si na oblast klíční kosti a usmál se. ,,Ale nevím co si nechám udělat," broukl zamyšleně a zřejmě si v hlavě srovnával co přesně za tetování chce. Zvedla jsem se, dlaň položila na jeho první tetování na levé straně hrudníku. Pod dlaní jsem cítila tlukot srdce, jak napíná svaly a pravidelné klidné oddechování. ,,Nemáš nějaký nápad?"

,,Já sama takové tetování nemám tak jak bych ti mohla poradit."

Pokrčil rameny a pak se zahleděl na tapiserii na druhé straně pokoje, kterou jsem dal vcelku nedávno. ,,Možná budu ráno moudřejší."

,,Vlka polikajícího měsíc?" Navrhla jsem jen tak mimoděk a znovu jsem se přesunula na svou stranu postele. Ležela jsem otočená zády a sledovala zeď dokud mě Miran nevzal kolem pasu a nepolíbil na ucho. Začala jsem se v jeho náruči svíjet jako lapený had, ale on toho nenechal. ,,Mirane! Mirane, prosím."

,,Jen klid," zašeptal ,,jen drž," dodal a znovu mi vtiskl letmý polibek na ucho. Nebylo to tak hrozné jako před tím a po chvíli už mi to tak hrozné nepřišlo. ,,Není to tak hrozné, že?" Zavrtěla jsem hlavou a pak k němu otočila hlavu abych mu polibek mohla vrátit. Trvalo pár okamžiků než jsem se přestala ovládat. Upustila jsem uzdu své moci, která se rozeběhla po pokoji a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Miran i já jsem se od sebe odtrhli a oba jsem se posadili a zahleděli se na dveře. ,,No?" Zavolal Miran a shodil ze sebe deku. Dveře se otevřeli a na prahu stál Docan.

,,Naro," pozdravil nejdříve mě a pak pohlédl na svého nejlepšího přítele, který popadl nejbližší horní část oděvu a v rychlosti ho na sebe navlékl. ,,Prý jestli bys se mnou nemohl pro dnešek vzít hlídku kolem vesnice."

,,Rád," přikývl a dooblékl se. Docan sklonil hlavu a dveře za sebou opět zavřel když vyšel zpět ven na chodbu. Miran se rychle opásal svým opaskem se zbraněmi a přešel k posteli, aby mě na rozloučenou políbil. ,,Klidně jsi spát, vrátím se později."

,,Nestane se ti nic, že ne?" Vzala jsem ho za ruku, kterou mi zvedl bradu.

Usmál se a přesvědčivě odpověděl: ,,Nestane se mi nic, ráno si zatrénujeme, chceš?"

,,Opovaž se mě šetřit." ,,Nebudu tě šetřit," mrkl na mě spiklenecky a pak už jsem ho nechala odejít dělat jeho práci.