Kronika tmy

10. Den zúčtování

Byla jsem svázána řetězy a skryta ve stínu Airenovi pracovny. Nemohla jsem promluvit ani se pohnout, pouze sledovat jak dovnitř místnosti vstupuje Miran. Byl ostražitý jako obvykle když se musel k Airenovi přiblížit, ale zdálo se, že má podezření že zde něco nehraje.

,,Tady jsi," pronesl a hrál překvapeného. Věděl, že Miran přijde když pro něj pošle.

,,Co chceš?"

,,Trochu pokory by neškodilo," prohodil Airen mimoděk a usadil se do křesla, ,,jsem přeci jen jediný kdo ví kde je Nara." Ukázal na křeslo, ale Miran zůstal stát a nenávistně ho sledoval. Airen na něj zakoulel očima a luskl. Vlk severu byl usazen nedobrovolně a mě zabolelo u srdce když jsem viděla jak se zmítá v křesle a pokouší se dostat ze stínových pout. Marně jsem se snažila dostat se z pout, které mě drželi a s každým mým pohybem se pevněji stáhli. Neposlouchala jsem o čem ti dva mluvili alespoň do chvíle než Miran vyskočil z křesla se slovy: ,,Páchneš Robinovou krví." Zvedla jsem oči a viděla jak Airen stále sedí v křesle s nohou přes nohu a samolibě se usmívá.

Mirane, drž se od něj, běžel mi v hlavě můj vlastní hlas a neustále jsem to v duchu opakovala.

,,Zabil jsem ho," pokrčil rameny. ,,Ta hra mě začala nudit i když jsem jí sám navrhl, ale ten malý zmetek mi vyhrožoval."

,,Jak by ti mohl vyhrožovat?!"

Airen vstal a pronesl: ,,Vyhrožoval, že půjde rovnou za tebou a řekne ti, že já držím Naru."

,,Ty?!"

,,To sis toho vážně nevšiml? Měl jsi jí celou dobu před nosem, dotýkal ses jí a stejně jsi jí nepoznal."

Miran zatnul ruce v pěst a tiše pronesl: ,,Ta dívka s maskou."

,,Ovšem, že to byla ona. Věděl jsi to celou dobu, viděl jsem jak ses na ni díval, žes jí poznal ale nechtěl sis to přiznat. Nemohl jsi snést pomyšlení na to, že by jí někdo nasadil pouta."

,,Kde je?"

,,Někde poblíž, ale dokud nesplníš poslední úkol nesetkáš se s ní. Musím ovšem říct, že jsem fascinován její povahou."

,,O čem to mluvíš?"

Airen si přestal prohlížet meč nad krbovou římsou a upřel na něj modrošedé oči, které se leskly. ,,Nenapadlo tě proč se tě nikdo během tvého pobytu zde nepokusil ani dotknout, proč na tebe zaútočili jen mimo mé území? Samozřejmě tě to napadlo, ale neuměl sis odpovědět. Tvá družka mi nabídla sebe, nabídla mi své tělo i svůj život výměnou za ten tvůj." Vím, jak na něj Miran koukal a skutečně mě mrzelo, že se to dozvěděl právě od něj a ne ode mě. Chtěla jsem se mu za vše omluvit a cítila jsem se provinile když se to dozvěděl právě od muže, který za to všechno mohl. ,,Není zase tak lehké donutit jí, aby roztáhla nohy, ale udělala to proto, aby tě chránila."

,,Pusť jí nebo ti přísahám, že tě zabiju a ukážu ti tvé vlastní srdce."

,,Silná slova, ale jestli to uděláš nikdy už jí neuvidíš. Splníš pro mě poslední úkol, do zítřejšího rána a pak ti řeknu kde je."

Miran se k němu na pár kroků přiblížil, ukázal na sebe a pronesl hořká slova: ,,Až tohle celé skončí proženu ti srdcem nůž!" Airen nic neřekl a pouze s úsměvem sledoval jak Miran odchází s papírem v ruce, který mu měl podle všeho dát instrukce o jeho posledním úkolu. Král mávl rukou hned jak Miran odešel a pustil mě ze stínů.

,,Je odhodlaný tě dostat za každou cenu, uvidíme jestli splní poslední úkol, do té doby bych si tě měl užít," políbil mě. Nejdříve zlehka, ale pak mě začal líbat agresivněji a dravěji, věděla jsem kam to směřuje.