Kronika tmy

51. Hlídání

Návrat domů proběhl vcelku dobře a v tichosti. Veron i my jsem byli unavení a proto jsem prohodili sotva pár slov. Hned co jsem došli domů jsem se já s Miranem odebrala do ložnice a Veron zůstal s Flaymem v obývacím pokoji a povídali si.
 Nahoře jsem se rychle umyla a pak si rovnou zalezla do postele. Znovu mě začalo trochu brát břicho, ale nebylo to tak hrozné jak jsem myslela, že bude. Miran přišel chvíli po mě a skácel se do postele stejně jako já před tím. 

Opatrně jsem ho pohladila po vlasech s otázkou: ,,Jsi unavený?" 

,,Jen trochu, spíš bych chtěl přemýšlet." 

,,O čem?" 

,,O tom co řeknou ostatní až spatří svého krále a o nás dvou," pohlédl na mě zářícíma očima plnými nepopsatelné lásky. Sklonila jsem se a políbila ho, aby věděl že i já z toho mám radost. Samozřejmě jsem byla nervózní a nevěděla jsem co od toho čekat hlavě protože jsem nikdy žádnou svatbu neviděla a už vůbec ne v pojetí berserků. Přesto to byla jediná věc, která mi zaručovala zářnou budoucnost jakoby to bylo světlo v temnotě, které by mě mělo vyvést z pekla zpět na slunce, ale jistota to nebyla. ,,Netrap se, vše bude v naprostém pořádku," zvedl ruku a pohladil mě po tváři a uchu. Trochu jsem cukla když ruku přesměroval na můj krk. Berserk se s úsměvem posadil a rty mi přitiskl na ucho a tentokrát už jsem držela. Zvykla jsem si, že to dělal a nakonec mi to přišlo docela příjemné. Nehty jsem mu zaryla do paží a pak jsem ho odstrčila abych mohla v jeho práci pokračovat sama. Políbila jsem ho na ucho, pak na tvář, čelist a nakonec na rty. ,,Hraješ si se mnou, Fjalro?" 

,,Dlouho jsi mi tak neřekl," podotkla jsem neutrálním smyslným tónem. 

,,Nelíbí se ti tak ti říkám?" 

Usmála jsem se a řekla: ,,Jen bys mohl dávat větší důraz na přezdívky, které mi dáváš." Vzal můj návrh vážně a potvrdil mi to dobrým skutkem. 

* * *

Probudilo mě cvaknutí dveří a tiché plížení. Otevřela jsem oči a pohlédla na dvojčata tiše se plížící ode dveří k posteli. Usmála jsem se a zavrtěla na ně hlavou, ale škodolibou radost, která jim svítila z očí jsem jim upřít nemohla. Podívala jsem se na svého snoubence ležícího na břiše s hlavou pod polštářem, který stále tvrdě spal a malých vetřelců v ložnici si ani nevšiml. Jemně jsem ho pohladila po zjizvených zádech přičemž ve spánku zavrněl, ale neprobudil se. Znovu jsem se podívala na černovlasé elfí děti, které ho chtěli vzbudit. Obě už byli oblečené do svého klasického oblečení a zdáli se být dobře naladění. Vzala jsem Vax do náruče a vyzvedla jí na postel, aby mohla společně s Vexem Mirana krutě probudit. Přitiskla jsem si ruku na ústa abych se nezačala smát těsně před tím než na něj skočili. Samozřejmě, že se vyděsil a otočil se tak prudce, že spadl z postele, ale naštěstí se po nich neohnal ani zbraní ani drápy. 

,,Do hajz..." Zarazil se v klení a zvedl se na loktech. Mnul si hlavu do které se praštil při pádu z postele na podlahu a vážně se na mě podíval. Pokrčila jsem rameny a ukázala na dvojčátka klečící na posteli. ,,Měli bychom ty dveře zamykat, lásko," podotkl a zvedl se ze země. Deku hodil na postel. Čekala jsem co dalšího udělá. Přešel ke skříni a vyndal z ní opasek, který si utáhl kolem pasu. Neměla jsem ráda ty kalhoty ve kterých spal, byli hrozně hrubé na dotek. Zatřásla jsem hlavou a rukou si vjela do bílých dlouhých vlasů. 

,,Vystrašili jsme tě?" Zeptal se Vex a odstrčil své dvojče na polštáře.

Vlk se otočil a odpověděl: ,,Hrozně jsem se lekl." Bylo jasné, že jim chtěl udělat radost, ale možná se přeci jen trochu lekl. Po mém boku vždy spal klidně a neostražitě, myslím, že po tomto probuzení už tak klidně spát nebude. ,,Co vy tady takhle po ránu?" 

,,Rodiče chtěli být sami a my se dole nudili," řekla nám jeho sestra. Miran na mě upřel kočičí oči a já mu dala vědět pomocí gesta, aby nic nenaznačoval ani neříkal. Oba jsem věděli, ale ti dva na to byli moc malý. ,,My si chceme hrát," naléhalo děvčátko a uvelebilo se mi v klíně. 

,,Když nás necháte se obléct můžeme si jít hrát," navrhla jsem jim. Oba uposlechli a zmizely rychleji než pára. Slyšela jsem jak běží po schodech a pak jsem si znovu lehla. ,,Děti jsou skvělá věc, ale únavná." 

,,To ano, ale něco jsme jim přeci slíbili. Tak vstávej vynahradím ti to všechno až budu moct." Nabídku jsem přijala a oblékla se do oblečení, které mi vyhovovalo. Děti jsme našli dole na dvorku kde si hráli s tím malým voříškem od sousedů. Vzala jsem Vexe do náruče když přestal strakatého psa drbat na hřbetě a políbila jsem ho na tvář. 

,,Toho si važ, hochu, jen tak někomu pusu nedá," rýpl do mě berserk. Vyplázla jsem na něj jazyk a pak se podívala na holčičku. ,,Co kdybych vás naučil jezdit na koni ze severu, hm?" Těm dvěma se při jeho otázce rozjasnila očka. Hned kolem něj začali skákat jako ztřeštění. ,,Necháte mě Hókena osedlat?" Nechali a do té doby jsem se jim věnovala já a ukazovala jim různá kouzla. Vyčarovala jsem motýli z temnoty korunku, meč a dokonce i psa, který začal poskakovat kolem a vrtět ocasem. Neskutečně se jim má magie líbila a taky je zabavila do doby než Miran svého obřího koně vyvedl ze stáje. Děti teď už byly jen jeho a měl jejich plnou pozornost. 

,,Tohle je Hóken." Představil hnědáka, který frkl a zatřásl hlavou. Vax i Vex k němu natáhli ruku a on se kupodivu nechal pohladit. ,,A ty na ně budeš hodný, paličáku, platí?" Zatáhl koně za uzdu a ten znovu zafrkal. Když se zeptal kdo chce jít první bylo to kdo z koho. Vex byl silnější, protože byl kluk a proto boj o to kdo bude první vyhrál, ale Miran ho nakonec přesvědčil aby nechal svou sestru jít první. Kluk se posadil vedle mě na lavičku u domu a díval se jak Vlk severu vysadil jeho sestru do koňského sedla, ukázal jí kde se držet a pak sám přinutil koně do kroku. Trochu jsem se bála když jsem viděla jak kůň pohazuje hlavou, ale můj drahý vlk byl šikovný a dokázal se postarat jak o koně tak i o holčičku sedící v jeho sedle. S dětmi to uměl to se mu muselo nechat.