Kronika tmy

73. Zase se nedrží plánu

Oba listy papíru jsem měla poslat Miranovi po jeho sokolu, ale váhala jsem. Uklidňovalo mě vědomí, že už jsou zřejmě na palubě nějaké lodi, ale stejně bych tam raději byla s nimi a pomáhala jim. Když jsem si tak přemýšlela a sledovala jsem sokola jak si rovná peří všimla jsem si lístku na jeho noze, který jsem odvázala a chvíli si ho prohlížela. Chvíli jsem váhala zda ho rozbalit nebo ne a pak jsem ho rozbalila a podívala se na něj. Psalo se tam: ,,Jsme na palubě Pomsty temného rytíře prý je kapitán Albattor tvůj dobrý přítel a mám tě od něj pozdravovat. Mrzí ho, že nemůžeš také přijet, ale rád by tě zase viděl a já taky - M." Takže jsou na Maximovi? Teď stejně nemám nic moc co na práci tak co kdyby mě bratr přenesl tam a já bych s nimi mohla hledat pomocí těch souřadnic co mi dal Darímův a Sefův otec.

,,Verone?" Zavolala jsem na svého bratra do chodby a čekala jsem jestli se ozve nebo přijde, ale nic se nestalo. Měla jsem za to, že už spí protože byl večer a on byl zaručeně unavený. ,,Verone?" Znovu jsem zavolala jeho jméno a měla jsem za to, že tím budím polovinu Škorpiónů v ubikaci i když byli o patro níž a proto jsem se sebrala a vydala se do pokoje k mému bratrovi. Zaklepala jsem na jeho dveře, ale žádná reakce a tak jsem je otevřela. ,,Verone..." Zarazila jsem se v půli kroku a slova se mi vykouřila z hlavy. ,,Flayme?" Zeptala jsem se a zamrkala. Kovář seděl mému bratrovi v klíně a líbal ho zatímco pevně svíral límec jeho kabátu a Veron měl ruce v jeho vlasech. Proč mám pocit, že něco podobného už jsem někdy viděla? Vybavila se mi moment kdy jsem v něčem podobném vyrušila Mi'kaila a jeho přítelkyni. Všimla jsem si jak se na mě Flaym podíval a odstrčil od sebe Verona, který se uhodil do hlavy o záhlaví postele a pak se s klením svezl na polštář.

,,N-Naro..." Vykoktal úplně rudý kovář když si mě konečně začali všímat. Veron když mě viděl popadl polštář a přitiskl si ho na obličej. ,,Nevšiml jsem si tě," nervózně se zasmál jakoby udělal něco špatného. To já tam neměla co dělat a jen jsem byla překvapená, že si ho Veron přivedl, aby si mohl odpočinout v jeho blízkosti. Jejich vztah v tomhle byl fascinující, bratr dělal vše pro dobro své rodiny a byl jiný v blízkosti svého manžela, byl jemnější než obvykle a to mě fascinovalo.

,,Omlouvám se, ale pošli za mnu Verona až skončíte, prosím," požádala jsem ho a odcházela, ale bratr mě zastavil a strhl si z obličeje polštář. Viděla jsem, že jeho dech je stále zrychlený a nedokáže ho pořádně ovládat.

,,Co potřebuješ?" 

Nejistě jsem se podívala na svou ruku kde jsem měla tetování. ,,Chtěla bych pomoct s hledáním té zbraně na Maximovi, pokud by ti to nevadilo?"

,,Oni jsou na Pomstě temného rytíře?" Zeptal se Veron udiveně a zvedl se na loktech. Flaym očividně nebyl příliš těžký, ale Veron nechtěl aby vstával, očividně mu to vyhovovalo. ,,Nevím jestli je dobrý nápad abych tě tam posílal." 

Nenechala jsme se odbít a řekla: ,,Je to poslední věc co musíme před válkou udělat," vysvětlila jsem. Airen už si své bitevní pole vybral a většina našich spojenců tam mířila, aby se utábořila a seznámila se s terénem. ,,Přijdeme pak přímo tam, pokud budeš ochotný nás přenést." Veronovi se to nelíbilo podle výrazu, ale Flaym ho nakonec přesvědčil, že to je dobrý nápad a navíc říkal, že bych měla trávit čas s Miranem. Ledový mág uznal váhu jeho slov a proto svolil, že mě tam přenese hned jak si zabalím své věci a vezu si je sebou. Před mým odchodem jsem si ještě vyřešili nějaké záležitosti jako byli detaily a řekl, že kdyby se něco stalo okamžitě mám poslat zprávu a on přijde pomoct. Slíbila jsem, že vše bude v naprostém pořádku a pak jsem prošla portálem. Tu dobu jsem si ještě nevšimla Airenova vzkazu, který mi někdo z jeho nohsledů nechal v kapse kabátu a na kterém se psalo: ,,Přesně za měsíc se setkáme na bitevním poli." Všimla jsem si toho až na lodi. Čas byl naším nepřítelem a já začínala mít čím dál tím větší strach. Stihneme to vůbec?