Šance na lepší život I

1. kapitola - Schůzka v ředitelně

„Jsem velmi rád, že vás zase po dvou měsících mohu přivítat v Bradavicích. Doufám, že jste si všichni o prázdninách oddechli a jste připraveni na nový školní rok," řekl profesor Brumbál a usmíval se na všechny strany. I slepý by poznal, jak moc je ředitel veselý. Upřeně se díval svýma modrýma očima na své kolegy. Jako vždy mu v nich zářily veselé jiskřičky. Ředitel přecházel sem a tam a občas se na chvíli zastavil, aby se podíval na každého z profesorského sboru. Byl večer, den před prvním školním dnem, a učitelé měli první poradu roku. Na některých z nich bylo vidět, že by jim delší prázdniny rozhodně nevadily. Profesor Brumbál se na chvíli zadíval na portréty bývalých ředitelů a ředitelek. Všichni profesoři ho netrpělivě sledovali a čekali, jak se bude schůze dále vyvíjet. Bylo už opravdu pozdě večer a každý z profesorského sboru si přál být v posteli. Zítra je čekal velmi náročný den a každý z nich si uvědomoval, že až do školy nastoupí neposední studenti, nikdo z nich se už pořádně nevyspí.

„Nemám toho moc na srdci. Je tu jen pár novinek, se kterými bych vás rád seznámil," pokračoval ředitel. „Ale ještě než přejdeme k hlavní náplni dnešního večera, potřeboval bych vidět vaše osnovy. Víte, že bych si je od vás nežádal, ale ministerstvo nás tento rok bude sledovat pečlivěji." Profesoři začali vstávat se skřípotem židlí od velkého stolu. Nosili řediteli, který je celou dobu bedlivě pozoroval, tlusté stohy papírů a pokládali je před něj na jeho stůl. Po chvíli měl na stole tak plno, že by se mu tam nevešel ani jeden pytlíček jeho oblíbených citronových dropsů. Dostal chuť na něco sladkého. Ano, po poradě dojde za skřítky a poprosí je o jedno velké kakao. Najednou se probral z myšlenek, které ho odvedly daleko za dveře jeho ředitelny. Letmo se podíval na zápisky a zkontroloval, zda mu opravdu nic nechybí. Profesorům věřil. Přeci jen, všechny znal ještě jako studenty. Došel ke stolu, kde seděli všichni jeho kolegové a také se posadil na svou židli. Vždy když byla porada nechal k sobě do ředitelny donést velký stůl a židle. Vzpomněl si, když na židli, na které teď sedí on sedával předchozí ředitel Armando Dippet. Už to bylo dlouho co on sám byl profesorem. Byly to rušné časy. Z přemítání ho vyrušil známý ženský hlas jeho zástupkyně a ředitelky nebelvírské koleje.

„Albusi, mohli bychom pokračovat?" otázala se Minerva McGonagallová a sledovala svého nadřízeného přísným pohledem, kterým obvykle pozorovala své studenty.

„Jistě," řekl hned, přátelsky se na ženu usmál a pokračoval dál ve své řeči.

„Pravděpodobně jste si již všimli, že nám opět chybí profesor, který by učil obranu proti černé magii. Po incidentu, který se stal o prázdninách panu Potterovi se ministerstvo rozhodlo poslat sem někoho od nich. Byla vybrána jistá Dolores Umbridgeová. Měla za úkol vyšetřit tady jisté nesrovnalosti. Jak jsem již řekl dříve, ministr má pocit, že naše škola nesplňuje jisté jejich normy."

„Naše škola je nejlepší v celé Anglii," ozvala se profesorka Prýtová. „Proč si Popletal myslí, že tomu tak není?"

„Bohužel si myslím, Pomono, že naše škola s tím vůbec nesouvisí. Popletal se snaží udržet sám sebe a všechny okolo v domnění, že Voldemort je mrtvý." Při vyslovení černokněžníkova jména se většina profesorů zachvěla. „Popletal si myslí, že tato škola má na žáky špatný vliv a proto sem chtěli poslat ministrovu náměstkyni. Neřekl mi to sice přímo, ale po rozhovoru s ním jsem to dokázal docela dobře pochopit. Navíc si myslí, že usiluji o jeho místo ministra kouzel."

„Vždyť celá tahle situace je absurdní," rozhořčila se profesorka Sinistrová.

„Nemusíte se bát, Auroro. Poslal jsem ministrovi sovu s tím, že dle mého není Dolores Umbridgeová pro tento post dobrá a někdo se přihlásil dříve, a že už s touto prací počítá." Z úst jeho kolegů se ozvalo tiché zalapání po dechu. Nikdo se nezmohl na slovo, až promluvil muž v černém plášti.