Šance na lepší život I

24. kapitola - Ymbryna

„Vůbec by mě nenapadlo, že je Peregrinová zvěromág," rozpovídal se Ron na snídani. Profesorka tam nebyla a tak se o ní mohli bavit bez toho, aby se báli, že je uslyší.

„To co udělala bych od ní nečekal," řekl Harry a zakousl se do tuňákového sandwiche. Později se dozvěděli, že Zmijozel usvědčila z podvodu a ten byl pak diskvalifikován. Celý Nebelvír věděl, že pokud se jim ve famfrpálu bude dařit jako doposud, mohli by vyhrát pohár.

„Proč si myslíte, že to skrývala," zeptala se Hermiona a zhluboka se napila ovocného čaje.

„Rozhodně není registrovaná," uvažoval Ron. „Třeba půjde do Azkabanu a my od ní budeme mít pokoj."

„Jak něco takového můžeš vůbec vypustit z pusy Ronalde Weasley," spražila ho Hermiona zlým pohledem. „I kdyby ti dala trest do konce roku, nemáš právo něco takového někomu přát."

„Peregrinová není hloupá," zasáhl Harry dřív, než se jeho kamarádi zase stihnou pohádat. „Určitě má nějakou pojistku. Ona by rozhodně do Azkabanu dobrovolně nešla."

„Harry má pravdu," přitakala Hermiona. „Víte, nejsem si tak úplně jistá, že je profesorka Peregrinová zvěromág."

„A co by jako byla," zeptal se nevěřícně Ron. Harry také musel zapřemýšlet, ale nic ho nenapadalo.

„Potřebovala bych se dostat do zakázaného oddělení," vyhrkla Hermiona a těkala pohledem z Harryho na Rona. „Víte, něco jsem zaslechla od profesora Binnse a chtěla bych si to ověřit."

„Jak se tam vůbec chceš dostat," zeptal se Ron. „Pinceová to tam neustále hlídá."

„Potřebujeme povolení," řekla Hermiona. „A já mám plán. Ty Harry dojdeš za profesorkou Peregrinovou pro povolení."

„Proč já," zeptal se chlapec nechápavě. Jít za profesorkou poté, co ji s Ronem a dvojčaty zesměšnili by byla sebevražda. A jemu bohatě stačilo, že ho zítra čeká úklid pár nevyužívaných učeben.

„Profesorka Peregrinová tě má ráda," řekla Hermiona a mrkla na něj.

„To těžko," řekl Harry. „Kdyby mě měla ráda, nedávala by mi tresty, kde se mě pokouší přizabít tůňodavové ."

„I kdyby tě neměla ráda, pořád jsi v obraně nejlepší z celého ročníku."

„Ale přeci když chceš povolení do zakázaného oddělení, potřebuješ vědět jméno konkrétní knihy, ne," řekl Ron.

„Tisíc smrtelných jedů," řekla Hermiona. „Tuhle už jsem měla jednou půjčenou. Řekneš profesorce Peregrinové, že ji potřebuješ na hodiny profesora Snapea. Ani ty a ani ona ho nemáte rádi a to by ti mohlo pomoci. Že to alespoň zkusíš Harry," řekla Hermiona.

„Zkusit to můžu," vzdal to Harry a Hermiona se na něj usmála.

„Rone, ty seženeš nějaké věci od Freda a George, abychom mohli rozptýlit madame Pinceovou."

„To by nemuselo být tak těžké," řekl Ron. „Ale nerad bych dostal další trest."

„Nikdo se o tom nedozví," ubezpečila ho Hermiona. „To ji zaměstná do té doby, než já a Harry prohledáme zakázané oddělení."

„Jak dlouho jsi tohle vymýšlela," zeptal se Harry.

„Během toho, co jsme šli na snídani," usmála se hnědovláska. „Takže..."

„Jdu za Peregrinovou," řekl Harry odevzdaně a zvedl se ze svého místa. Jediné co chlapci zbývalo, bylo modlit se k Merlinovi, aby měla dnes Peregrinová dobrou náladu a moc se ho nevyptávala, k čemu knihu potřebuje. Chlapec zrychlil z kroku do běhu. První hodinu měli přeměňování a na hodinu profesorky McGonagallové opravdu nemohl přijít pozdě. Celý udýchaný doběhl před třídu obrany, chvíli se vydýchával, potom zaklepal a po vyzvání profesorky Peregrinové vstoupil dovnitř.