Šance na lepší život I

46. kapitola - Donate Mortem

Všude byla tma. Alma cítila, jak jí nepříjemně hučí v hlavě. Rukama tápala ve tmě a mezi prsty cítila jemnou látku. Najednou se rozkašlala a nemohla přestat. Cítila, jak jí z plic uniká všechen vzduch. Lapala po dechu a připadalo jí, že se topí. Chtěla se tak moc nadechnout, ale nešlo to. A pak jí z plic vyprchal všechen vzduch. Znovu upadla do bezvědomí.

Profesorka Peregrinová pomalu otevřela oči. Ihned je však musela přivřít protože ji oslnilo ostré světlo. Asi po pěti minutách se je odhodlala znovu otevřít. Nejprve se podívala napravo od sebe. Všechno bylo bílé. Na stolku kousek od ní byla voda a ona si až teď uvědomila, jak velkou má žízeň. Natáhla ruku, ale ihned jí stáhla zpět. Celým jejím tělem procházela příšerná bolest. Sykla a tvář zkřivila do bolestné grimasy. Hluboce dýchala a doufala, že jí to pomůže se trochu uklidnit. Po chvíli se odhodlala otočit na levou stranu. Polekaně sebou cukla a její tělo zaplavila nová vlna bolesti. V křesle naproti její posteli seděl profesor Snape a propaloval ji zkoumavým pohledem.

„Probudila jste se," konstatoval lektvarista a nepřestával ji pozorovat. Černovláska neměla tušení, co se děje. Předpokládala, že je mrtvá, ale když teď viděla svého kolegu, už si tím nebyla tak jistá. Alma se od něj odvrátila a upřeně se dívala na své dlaně obvázané bílými obvazy, pod kterými se schovávaly nehezké jizvy. Snape si toho všiml. „Ne všechny šly odstranit," řekl a podíval se na její ruce. „Za chvíli by vám lékouzelnice měla přinést nějaký lektvar na bolest." Profesorka stále mlčela. V hlavě se jí přehrávaly vzpomínky na mučení v Malfoy Manor a na její tváři se musela zračit očividná bolest. Po nějaké době přišla starší ošetřovatelka, která jí podala odporný lektvar proti bolesti. Alma zjistila, že je u Svatého Munga. Podruhé se pokusila vzít do ruky skleničku a tentokrát se jí to i povedlo. Rychle se napila a pak ji položila zpátky na stůl.

„Měla jsem být mrtvá," řekla profesorka bez emocí, jako kdyby se s lektvaristou bavila o tom, že je pěkný den. Muž se na ni podíval svým typickým pichlavým pohledem.

„Našli vás dva studenti čtvrtého ročníku. S profesorkou McGonagallovou jsme vás přenesli na ošetřovnu. Nevypadalo to s vámi dobře," dodal a čekal, až k tomu Alma něco dodá. Ta ale zarytě mlčela a propalovala pohledem díru do bílých přikrývek. „Mysleli jsme si, že se nedožijete druhého dne." Profesor najednou začal těkat očima ze své kolegyně na zem a prsty nervózně bubnoval o opěradlo židle.

„Pokračujte," řekla černovláska a rty zkřivila do bolestného úšklebku. „Vždycky jste měl co říct," dodala cynicky. Snape si asi až teď uvědomil, že je na něj z nějakého důvodu jeho kolegyně rozzlobená.

„Víte, co je to Donate Mortem?" zeptal se jí a čekal na odpověď.

„Je to kouzlo z oblasti černé magie, které je již několik století zakázáno využí..." Najednou jí to došlo. Všechno bylo tak jasné. I přesto to bylo neuvěřitelné. Tak nereálné. Snape by se musel zbláznit aby... Tok jejích myšlenek přerušil sametový hlas.

„Byla to jediná možnost, jak vám zachránit život," řekl muž v křesle naproti ní.

„Je tohle nějaký stupidní vtip, kolego," zavrčela Peregrinová a výhružně přivřela oči. „Protože se nesměji. Nejsem ve stavu, kdy by mi něco takového přišlo vti..."

„Není to vtip," hlesl lektvarista a stiskl si kořen nosu. Profesorka zbledla a začala se nekontrolovatelně třást.

„Ne, to není možné, nemohl jste udělat takovou hloupost," snažila se sama sebe přesvědčit. „Vy-vy takový nejste, neděláte takovéhle věci," koktala a oči jí rozzlobeně kmitaly ze strany na stranu.