Šance na lepší život I

37. kapitola - Půlnoční tanec

Alma LeFay Peregrinová pomalu otevřela oči. Absolutně nevěděla, co má očekávat. Prvně otevřela jedno oko a pak to druhé. Byla zabalená ve velké a hřejivé dece a seděla v křesle, jako předtím, než se vydala do svých vzpomínek. Pootočila svou hlavu dopředu a polekaně sykla. V křesle naproti ní seděl profesor Snape a bedlivě ji pozoroval.

„Jak se jmenujete?" řekl profesor ještě dřív, než se stačila žena naproti němu nadechnout.

„Co?" řekla Alma nechápavě a pokoušela se narovnat se v křesle.

„Vaše jméno," pokračoval Snape.

„Alma LeFay Peregrinová."

„Věk," pokračoval v dotěrných otázkách.

„Trochu osobní nemyslíte," řekla Alma nepříjemně, protože měla neuvěřitelně silnou bolest hlavy. „Vím, kdo jsem, kolego," řekla, když si uvědomila, proč se jí na to lektvarista ptá.

„Výborně," hlesl Snape rychle a odběhl do kuchyně. Alma vůbec nechápala, co se to s ním děje. A jediné, na co se zmohla, bylo masírování svých spánků, jelikož doufala, že jí to pomůže s bolestí hlavy. Modlila se, aby už profesor nechtěl něco takového opakovat, jelikož při vzpomínce na bolestný křik jejího bratra jí bylo nevolno. Přitáhla si svá kolena k hrudníku, položila si na ně hlavu a na chvíli zavřela oči.

„Kolegyně," ozval se nad ní hluboký hlas a ona pomalu zvedla hlavu k muži s černými vlasy, který se k ní skláněl s hrnkem čaje v rukou. Alma si ho od něj vzala, ale nejprve si k němu podezřívavě přivoněla. Co kdyby ho Snape třeba otrávil.

„Neotrávil," pronesl mistr lektvarů a svezl se do svého křesla.

„Přestaňte," sykla na něj Alma. „Bolí mě hlava a nemůžu se bránit tomu vašemu čtení myšlenek."

„Já... Je to snazší, než komunikovat," bránil se profesor.

„Prostě to nedělejte," ukončila jejich debatu Alma. „Na co to je?" zeptala se ho a stále se nedůvěřivě dívala na čaj.

„Je to čaj z vrbové kůry," pronesl profesor. „Je dobrý na bolest hlavy," dodal ještě.

Peregrinová si jen povzdechla, křečovitě zavřela oči a začala pít čaj. „U Salazara," vyhrkla. „Je to odporné," a rozkašlala se. Do očí se jí nahrnuly slzy a ona je rychlým mrkáním zahnala.

„Ale pomůže vám to," konstatoval profesor. Alma si všimla jistých nepatrných náznaků, které vypovídaly o tom, že je muž nervózní. Prsty si bubnoval o kolena a každou chvíli těkal pohledem z profesorky na zem. Peregrinová ihned poznala, co ho trápí.

„Nebyla to vaše vinna," šeptla Alma a zabalila se do deky. „Jste ten poslední, který by si měl něco vyčítat." Profesor jí na to nic neřekl, ale Alma si všimla, že se mu viditelně ulevilo. S velkou nechutí dopila odporný čaj. Musela ale přiznat, že už jí hlava tolik nebolela.

„Budete potřebovat další," zeptal se jí lektvarista a vzal si od ní hrnek.

„Raději ne," ušklíbla se ymbryna. „Myslím, že můj žaludek by to už nevydržel." Snape odnesl hrnek do kuchyně a za pár vteřin byl zpět. „Měla bych vám poděkovat," řekla Alma a trochu se pousmála. „Za tu deku a odporný čaj," dořekla a ušklíbla se na muže, který jí úšklebek opětoval.

„Co bylo pak?" zeptal se jí Snape a žena moc dobře věděla, na co se ptá.

„Můj bratr získal onu jizvu, kterou má přes celý obličej a začal mě ještě více nenávidět," řekla černovláska trpce. Nikdy mu nechtěla ublížit.