Šance na lepší život I

28. kapitola - Malfoy Manor

Profesor Snape prošel branou Malfoy Manor a bezvládné tělo profesorky Peregrinové levitovalo před ním. Severus nemohl odtrhnout své černé oči od ženina těla. Alabastrová pleť byla klidná a bez jakéhokoli náznaku strachu. Její jedovatě zelené oči byly zavřené a vypadalo to, jakoby jeho kolegyně jen poklidně spala. Rty měla stále nadzvednuté do mírného úšklebku. Severusovi křupal sníh pod nohama a i přes to, že měl teplý zimní kabát, mu byla stále zima. Celý se třásl a nevěděl, jestli je to z chladu nebo z obav, co bude následovat, až Voldemortovi předá Peregrinovou. Ani kdyby ho mučili, by nepřiznal, že má o zdraví své kolegyně obavy. Nedokázal pochopit proč. Možná to bylo proto, že v jejím chování pozoroval jisté vlastnosti, které měla i Lily. Jeho Lily. Bál se, že kdyby viděl Peregrinovou umírat, bylo by to, jako kdyby viděl znovu umírat Lily. A to černovlasý muž opravdu nechtěl. Na druhou stranu dělala bývalá bystrozorka všechno dobrovolně a vypadalo to, že ví co dělá. Snažil se přijít na to, proč po ní Voldemort tak moc touží. Řeči o tom, že ji chce proto, že chytila nějaké smrtijedy, byly pro Severuse jen kupou žvástů. Absolutně tomu nevěřil. Proč by se u Salazara mstil Temný pán po takové době a proč by to upřednostnil i před plánováním toho, jak dostat slavného Harryho Pottera. Lektvaristu napadlo, že žena levitující mu nad hlavou musí mít nějakou důležitější roli. Roli, o které mu neřekla ani Peregrinová, ani Voldemort. V ten moment se profesor musel zamyslet. Pokud by to tak doopravdy bylo, byl by v nevýhodě a kdyby se jeho kolegyně pokusila o nějaký manévr, o kterém by on nevěděl, mohlo by ho to stát i život. Bylo to logické. Co by Peregrinové přineslo to, že by šla za Voldemortem? Nic. A jediný důvod, který byl vysoce nepravděpodobný, byl ten, že by chtěla pomoci jemu - Severusi Snapeovi. Lektvarista se zastavil. U Salazara, proč si to neuvědomil dřív. Srdce mu začalo bít rychleji. Po chvíli si ale uvědomil, že už nemůže couvnout. Se svěšenou hlavou a pocitem, že byl podveden vešel do sídla Malfoyů. Došel až k obrovskému sálu, kde Voldemort pořádal své porady. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a nasadil svou obvyklou kamennou masku. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Oči všech přítomných smrtijedů a Temného pána se do něj zabodly jako dýky. Jejich pohledy se však ihned přesunuly na spící profesorku.

„Ach Severusi, jdeš přesně," ušklíbl se černokněžník naproti němu. „A vedeš nám návštěvu."

„Ano můj pane," řekl profesor pevně a nechal Peregrinovou sklouznout níže k zemi. „Mám ji probudit," zeptal se muže, i když už dávno znal odpověď.

Voldemort jen přikývl a u toho se zle pousmál. Snape úplně nevěděl, jak by ji měl vzbudit a tak jí jen poplácával po tvářích. Každopádně lektvar, který uvařil, nebyl tak silný a tak se žena skoro okamžitě probudila. Severus sledoval, jak otevřela oči a nenápadně na něj mrkla. A pak se najednou její neutrální výraz změnil na zděšenou grimasu.

„Severusi," pípla profesorka přiškrceným hlasem. „Kde to jsme a co se stalo?" Teď už žena stála na zemi a vyděšeně se krčila u profesora lektvarů. Většina smrtijedů se teď začala pochechtávat. Pak ale byli přerušeni Voldemortem.

„Konečně vás poznávám, slečno Peregrinová,"protáhl Voldemort líně. Žena roztřeseně vytáhla hůlku a namířila ji na Voldemorta. Chyběl by jen kousek a profesor Snape by šokem otevřel ústa do písmena O. Co to ta bláznivá ženská dělá, pomyslel si profesor. Mířit hůlkou na Temného pána bylo buď odvážné nebo naprosto hloupé. „Tohle přeci nemáte zapotřebí, slečno. Severusi," vyzval černovlasého muže. Lektvarista jí vytrhl hůlku z ruky a schoval ji do jedné z kapes svého hábitu.

„Proč to děláte," ptala se ho žena zoufale. Musí být skvělá herečka, pomyslel si Severus.

„Možná bys měl tady slečně vysvětlit, které straně jsi věrný," ušklíbl se Voldemort a s potěšením sledoval nechápavý výraz v Almině tváři.