Šance na lepší život I

9. kapitola - Dopisy a skořice

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat skvělým děvčatům Aivinka a Kocicka14, které neúnavně komentují můj příběh a jejich ohlasy mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Děkuji holky 😊.       

„Harry vstávej," křičel zrzek a třásl se svým černovlasým kamarádem, který podřimoval ve své posteli. „Musíme na snídani. Hermiona na nás už čeká dole a jestli tam nepřijdeme včas, asi nás zabije."

„Vždyť už jdu," ozval se Harry rozespale a vzal si své kulaté brýle z nočního stolku. S velkou nechutí se vyhrabal z postele, převlékl se, udělal si ranní hygienu a s Ronem, který už byl netrpělivý a pořád dokola mu říkal, ať sebou pohne, sešel do Nebelvírské společenské místnosti. Hermiona na ně čekala a vyčítavě je přejela pohledem. Cestou do jídelny si povídali o všem možném, a když už Harry seděl u stolu, nandal si na talíř trochu oříškového dortu a nalil si čaj. Když byl Harry už v půlce dortu a přemýšlel, jestli ho vůbec sní celý, do síně začaly vlétat sovy s různými dopisy.

„Támhle je Hedvika," ozvala se Hermiona a ukazovala na bělostnou sovu, která v záplavě hnědých, šedých a černých opeřenců přímo zářila. 

„A něco nese," dodal Ron, když už byla sova podstatně blíž. Po chvíli už přistála přímo před Harrym, který ji láskyplně pohladil po hlavě. Poté, co měla sova dost hlazení, nechala si z nožičky odvázat psaní a pustila se do zbytku dortu, který její pán nedojedl. Harrymu to bylo jedno. On a jeho přátelé četli odpověď na dopis, který napsali před týdnem Billovi a hltal z něj každé slovo.

Ahoj Rone, Hermiono a Harry,
nejprve vám chci říct, že jsem dostal váš dopis. Hedvika doletěla v pořádku a vypadá to, že dopis nebyl nijak narušen. Každopádně, teď už k věci. Je toho dost, tak se připravte na pěkně dlouhý dopis. S Almou LeFay Peregrinovou jsme chodili do stejného ročníku. Dokonce jsme chodili i do stejné koleje. Tudíž jí je teď dvacet tři let. Popravdě, zajímavá mi přišla už od začátku. Merlinví, že když nás klobouk rozřazoval do kolejí, ona na té židli seděla snad celou hodinu. Jistě víte, jak moc je neobvyklé, že Moudrý klobouk nevynese rozsudek během několika vteřin. Nakonec se dostala do Nebelvíru, ale během několika málo týdnů jsem dokázal zjistit, že měla opravdu předpoklady dostat se snad do každé koleje. Byla odvážná, měla vysoké morální zásady, hrdost, byla až přehnaně ambiciózní, bystrá a upřímná. Po tomto výstupu ve Velké síni se s ní chtěli všichni přátelit. Nejspíš to ale bylo jen proto, že si mysleli, že je nějaká mocná čarodějka. Ona je ale všechny poslala k Salazarovi a odmítala se s nimi bavit. Připadalo mi, jakoby jim viděla do hlavy. I já jsem se s ní chtěl spřátelit, ale bylo to hlavně proto, že mi přišla zajímavá a tajemná. Bohužel ani se mnou nepromluvila ani slovo. Později se potvrdily domněnky všech žáků v Bradavicích. Profesorka Peregrinová byla opravdu velmi mocná čarodějka a stále jí je. Vzpomínám si, že už v prvním ročníku zvládala kouzla, která se učila až v tom sedmém. Jednou si z ní nějaký čtvrťák dělal legraci, ona ho proklela a on pak ještě celý týden kvákal jako žába. Od té doby se s ní nikdo nebavil a jí to bylo jedno. Občas rychleji jednala než myslela, ale to asi každý Nebelvír. Také jste se mě ptali, jestli se nestalo něco divného a já musím říct ano. Bylo to v jejím druhém ročníku. Ze dne na den se vypařila, jakoby k nám do školy nikdy nechodila. Celý profesorský sbor jí hledal asi tři dny. Samozřejmě celá škola vymýšlela nejrůznější teorie. Některé z nich byly až neuvěřitelně přitažené za vlasy. Nakonec se zjistilo, že přestoupila na školu do Rumunska. Tam dostudovala a pak se vrátila sem do Anglie a začala pracovat jako bystrozorka. Od té doby, co se vrátila do Británie jsem jí viděl jen jednou a to když obdržela Merlinův řád první třídy. Další věc, která se vymyká z normálů bylo to, že když jí bylo devatenáct chytila dvacet smrtijedů. Nikomu neřekla, jak to udělala a nikdo se ani neptal. Ministerstvo bylo rádo, že je má pod zámkem. Mě to ale vždycky přišlo zvláštní. Zkoušel jsem se poptat, ale nikdo o tom nic neví. I když existují pomluvy, že k tomu použila nějakou mocnou černou magii. Schopnosti by na to měla, ale nejspíš to budou jen pomluvy. Zkoušel jsem najít i něco o jejích rodičích, ale nic jsem nenašel. Je mi líto, že jsem toho nezjistil víc a nemohu vám pomoci. Jedno vím ale jistě. Držte se od ní co nejdál. Už na škole byla až moc tajemná na malé děvče. Nemám ani tušení, co s ní udělala kariéra bystrozorky a pomluvy závistivců. Nevymýšlejte žádné hlouposti a nic nepodnikejte.
                                                                                               Zdraví Bill Weasley.
Ps. Vím, že v poslední větě zním jako mamka, ale myslím to vážně.