Šance na lepší život I

23. kapitola - Začátek konce

Profesorka Peregrinová šla v tichosti za ředitelem a celou dobu se dívala na kamennou podlahu před sebou. Cítila, že se po celém těle třese. Nevěděla ale, jestli to je ze strachu nebo z všudypřítomné zimy.

„Bude to v pořádku," řekl ředitel a trochu zpomalil krok. „Chci ti říct, že přišla paní Weasleyová, aby ti poděkovala."

„Dobře," hlesla Alma.

„To je to jediné, co mi na to řekneš," zeptal se ředitel. Alma neodpověděla. „Bude to v pořádku. Nic jsi přeci neudělala. Pamatuješ si, co jsem tenkrát slíbil?"

„Myslíš tenkrát o Vánocích když mi bylo osm let?"

„Slíbil jsem, že na tebe dám pozor a že z tebe nikdy nespustím oči. A neporušitelné sliby se..."

„Neporušují," řekli oba najednou.

„Udělala jsi dobrou věc, drahá," řekl ředitel a vzal ji kolem ramen.

„Tak proč se cítím tak hrozně," hlesla profesorka. Ředitel se na ni soucitně podíval. „Doufám, že nikdo nebude pátrat po pravdě."

„Nebude a i kdyby, všechny domněnky vyvrátím." Profesorka jen pokývala hlavou. V hlavě se stále musela vracet k pádu pana Weasleyho a následkům, které si za to ona ponese. Klapot jejích podpatků se rozléhal chodbou a byla to ta jediná věc, kterou slyšela než došla do ředitelny. V místnosti to šumělo jako v úle. Alma počítala, že tu bude skoro každý profesor. Zhluboka se nadechla, počkala než ředitel otevře dveře a poté sebevědomě vstoupila dovnitř. Ihned jak vstoupila, vrhla se k ní paní Weasleyová, která, jak si Alma s hrůzou uvědomila, jí chtěla obejmout. Profesorka si taktně zkřížila ruce na prsou a zrzavá žena tak pochopila, že do Almina osobního prostoru se nedostane.

„Jsme vám neuvěřitelně vděční, paní profesorko," řekla paní Weasleyová a do očí se jí hnaly slzy. „Nevíme, co by se mohl stát, kdybyste tam nebyla."

„Nic se neděje," řekla Alma, které tato scéna nebyla příliš příjemná. „Je mou povinností, jako profesorky, dávat na žáky pozor."

„Jste opravdu skvělá žena," pokračovala paní Weasleyová, které se už z očí valily slzy. „Díky Merlinovi má jen zlomenou ruku."

„Měla byste ho jít navštívit," řekla Alma ledově, jelikož se na ni všichni její kolegové dívali. „Váš nejmladší syn i pan Potter tam už jistě budou." Paní Weasleyová trhaně přikývla a rychle odešla z ředitelny. Černovláska na nic nečekala a rychle si šla sednout na jediné volné místo, které bylo naproti Snapeovi. Žena z toho nadšená nebyla, ale co se dalo dělat.

„Nejprve musíme vyřešit vyhodnocení zápasu mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Vy jste byla rozhodčí, Almo. Co navrhujete," zeptal se jí Brumbál. To ti tedy děkuji, pomyslela si profesorka. Vůbec do toho nechtěla být zatažená.

„Pan Montague se zachoval velice nečestně. Navrhovala bych je diskvalifikovat z tohoto zápasu," pronesla pevně.

„U Salazara, to nemůžete myslet vážně," zasyčel na ni Snape. „Vy si jen tak přijdete, obviníte studenta z mé koleje z něčeho takového a nakonec chcete naší koleji sebrat šanci na výhru poháru."

„Není v tom nic osobního, kolego," řekla žena ledově a zabodla do lektvaristy zlobný pohled, „ale jsou zde jasné důkazy, jako například jeden student Nebelvíru na ošetřovně, který tvrdí, že ho právě pan Montague napadl."

„Je to tvrzení proti tvrzení, kolegyně a vy nemáte žádné přesvědčivé důkazy."

„Zlomená ruka pana Weasleyho očividně nestačí," řekla Alma sarkasticky.