Šance na lepší život I

50. kapitola - Zapomenout

Severus Snape unaveně pronesl heslo od svých komnat a poté, co se dveře otevřely, vešel do ponuře osvětlené místnosti. Už se těšil, až si lehne do své postele a pořádně se vyspí. Poslední dobou toho moc nenaspal. Jeho pohled ihned spočinul na mladé ženě ve volných černých šatech, která k němu byla otočená zády a dívala se na starou mapu před sebou. Severus se nevědomky pousmál. Když Peregrinové nabídl, ať zůstane u něj, nečekal, že to přijme. Proto se velmi divil, když mladou ženu našel ve svých komnatách i následují den a zůstala v nich až doposud. Dost ho překvapilo, že s jeho kolegyní dokáže vycházet. Jejich vztah mu připadal trochu jako výměnný obchod. On ji po večerech znovu učil kouzlit a ona ho byla ochotná vyslechnout pokaždé, když se potřeboval s něčím svěřit. Vlastně to bylo celkem příjemné. Ať už přišel velmi pozdě z porady nebo ze setkání s Voldemortem, Peregrinová byla vždy vzhůru a měla pro něj přichystaný šálek čaje. On si vždy sedl na pohovku, ona do křesla naproti němu a trpělivě poslouchala to, o čem zrovna hovořil. Nikdy ho nepřerušovala. Severusovi občas připadalo, že se vrátil do minulosti, kdy tuto úlohu hrála v jeho životě Lily. A jemu připadalo, že má opět přítele. Člověka, kterému může říct cokoli. Nikdy to mladé profesorce nepřiznal, ale byl za jejich večery u čaje neuvěřitelně vděčný. Na druhou stranu ho děsilo, že se k němu jeho kolegyně až příliš upnula. Nevadilo by mu to, kdyby nežili v době, v které žijí. Válka byla blízko a on ani nechtěl přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby se někdo dozvěděl o tom, jak moc je Peregrinové blízký. Mohlo by je to ohrozit oba a on ani nechtěl domýšlet, jaké by to mělo následky.

Vypadalo to, že si mladá žena konečně všimla jeho přítomnosti. Otočila se na něj a na její tváři se ihned objevil nepatrný úsměv. Severuse píchlo u srdce, když si uvědomil, co dnes bude muset udělat. Pomalu k němu došla a on se zadíval do smaragdově zelených očí.

„Konečně jste tady," pronesla pobaveně černovláska. „Myslela jsem, že už dnes nepřijdete," dořekla a v jejím hlase byla patrná únava.

„Neměla jste na mě čekat," pokáral ji muž a unaveně se svezl na pohovku. Zavřel oči a hlavu si opřel o opěrku. Po nějaké chvíli uslyšel vedle sebe lehké cink, které ho přimělo otevřít oči. Před ním stál šálek s černým čajem, který příjemně voněl.

„Dnes nemám na náš rozhovor náladu, Almo," povzdechl si a upil trochu čaje z šálku. 

„To nevadí," řekla Peregrinová klidně a vřele se na něj usmála. „Něco vám ukážu," pronesla mladá žena nadšeně a pár kroky byla u nástěnné mapy, na které bylo vyznačených pár bodů. „Už jsem to všechno naplánovala," usmívala se a prsty ukazovala na jednotlivé body. „Nejprve pojedeme do Francie, protože jsem se tam vždycky chtěla podívat. Pak bych ráda cestovala do Rumunska a navštívila svou starou školu. A nakonec," řekla a mrkla na profesora za sebou, „pokud nám zůstane nějaký čas, pojedeme do Japonska."

Severus se na ni podíval netečným pohledem. Na takovéhle věci byl teď až příliš unavený. „Já nemohu Almo," vysvětloval jí trpělivě. „Už kvůli němu tu musím zůstat," šeptl a schválně zamlčel černokněžníkovo jméno. Na chvíli se na její tváři objevil zklamaný výraz, ale po nějaké chvíli zmizel. Severus by s ní jel rád, ale nemohl. Litoval toho, že se zapletl s Voldemortem, že se tak moc zamotal do všech intrik a plánů Pána zla. Kdyby tehdy jednal jinak, mohl teď být svobodný. Mohl by se vydat kamkoli.

„To nevadí, Seve," řekla měkce a přisedla si k němu na pohovku. „Zůstaneme tady a prozkoumáme Bradavice. Možná bych vám mohla pomoc i s lektvary," pronesla s novým nadšením v hlase a dívala se z velkého okna, za kterým proplouvaly malé rybky.

„Almo vy tu nemůžete zůstat," vykřikl lektvarista prudce, až sebou profesorka polekaně trhla. „Ne když se blíží válka."

„To nevadí, Severusi," konejšila ho jemně černovlasá žena. „Já to zvládnu. Zvládla jsem přeci už horší věci, ne?" hlesla a upřela na něj své zelené oči. „Chci jen zůstat tady v Bradavicích. Jsem tu doma, Seve," dořekla smutně.