Šance na lepší život I

39. kapitola - Inspekce

Harry vstal poměrně brzy. Unaveně se protáhl na své posteli a podíval se ven z okna, za kterým se snášely chuchvalce bílých vloček. Právě dnes končily jarní prázdniny a jemu se do školy vůbec nechtělo. Když už byl dostatečně vzhůru a převlečený do své školní uniformy, sešel do společenské místnosti, kde už na něj čekal Ron s Hermionou. Hermiona si překontrolovávala svůj domácí úkol na přeměňování a Ron se Merlin ví proč šklebil od ucha k uchu.

„Co je?" zeptal se Harry nechápavě Rona. Nevěděl, jaký důvod k úsměvu má jeho kamarád, když je ve škole ta ropucha Umbridgeová.

„Víš co je dneska za den?" řekl Ron nadšeně a usmíval se jako blázen.

„Pondělí," zkusil to černovlasý chlapec, který si vůbec nebyl jistý, co po něm zrzek chce.

Ron protočil očima a podíval se na něj, jakoby mu už pomalu docházela trpělivost. „Dneska," řekl skoro až slavnostně, „je první den inspekce Umbridgeové.

„To z toho máš takovou radost?" vložila se do řeči Hermiona, která už schovala úkol do své aktovky a teď si Rona měřila nevěřícným pohledem.

„Dneska má inspekci první hodinu," pokračoval Ron nadšeně. „Zkuste hádat kde."

„To opravdu netušíme," povzdychla si Hermiona a trio se vydalo na snídani.

„U Peregrinové," vykřikl Ron, až se za ním Buclatá dáma, za kterou byl vchod do nebelvírské věže, zlostně podívala. „U Merlinových vousů, Umbridgeová nebude vědět, co ji praští," uchechtl se Ron. Harry to konečně pochopil a i jemu se objevil na rtech malý úsměv. Už teď si dokázal živě představit, jak ta růžová ropucha dostane od Peregrinové co proto. To v něm vyvolalo alespoň malý záchvěv radosti.

„U Merlina," rozesmál se Ron, „Tahle hodina bude ještě lepší, než když se ty dvě sešly naposledy. Cítím to." Harry si vzpomněl na první hodinu s Dolores Umbridgeovou, kdy do hodiny s ledovým klidem vešla Peregrinová a náměstkyni ministra rozcupovala na cucky. Trio po snídani nadšeně pospíchalo do třídy obrany, jelikož už se neuvěřitelně těšili na to, co přijde. Ihned jak Harry vkročil do třídy obrany, probodly ho pichlavé oči Dolores Umbridgeové, která seděla v rohu třídy na dřevěné židli s malým notýskem v ruce a perem, kterým si plánovala vše zaznamenávat. Harry jí pohled urputně oplácel a u toho se na ni mračil.

„Nech toho, Harry," šeptla Hermiona a za rukáv hábitu ho dotáhla k lavici, kde se posadil vedle Rona. Bylo za pět minut osm a Harry si všiml jedné věci, které si nejprve nevšiml. Nebyl tu Malfoy. Ne že by mu to nějak vadilo, ale chlapci to přišlo opravdu divné. Malfoy tu byl vždy mezi prvními i s jeho partičkou zmijozelů, ale teď ho tu nikde neviděl. Rozhodl se tím dále nezabývat a už se těšil na nadcházející hodinu. Přesně v osm ráno se otevřely dveře kabinetu a svižným krokem sešla po schodech do třídy obrany proti černé magii profesorka Peregrinová. Harry si všiml, že profesorka zavadila pohledem o místo Draca Malfoye, ale pak rychle sklopila pohled a sedla si za svou katedru. Umbridgové v rohu si vůbec nevšímala a z kožené aktovky si vytahovala podklady pro dnešní hodinu.

„Kde je pan Malfoy?" zeptala se jen tak mimochodem. „Slečno Parkinsonová," vyvolala černovlásku ze Zmijozelu, aniž by vzhlédla od papírů.

„Je na ošetřovně, paní profesorko. Profesor Snape nám při snídani řekl, že mu není dobře," pronesla Pansy a spustila ruku dolů.

„Dobrá tedy," řekla Peregrinová a něco si zapsala do jednoho papíru. „Myslím, že můžeme začít s dnešní hodinou."

„Ehem, ehem," ozvalo se z rohu, kde seděla Umbridgeová. „Víte, že jsem tu kvůli inspekci, profesorko Peregrinová?" pronesla Umbridgeová dívčím hlasem a roztáhla své rty do širokého úsměvu.