Šance na lepší život I

20. kapitola - Smrtijedka

Ještě před tím než přejdeme k obsahu téhle kapitoly, chci vám moc poděkovat za 200 hlasů a 2000 přečtení😍😍😍. Znamená to pro mě strašně hodně a jsem ráda, že jsem díky wattpadu mohla poznat tak úžasné lidi, jako jste vy. Děkuji💕💕💕.

Harry se pomalu vlekl na hodinu obrany proti černé magii. Ron a Hermiona se z něj celé ráno snažili vydolovat, co se stalo při jeho trestu, ale on jim nebyl schopný nic říct. Neměl tušení, co by měl dělat. Nejdřív ho napadlo, že by měl jít za Brumbálem a všechno mu říct, jenže pak mu došlo, že má Peregrinovou až moc rád. Navíc by to nejspíš dopadlo tak jako se Snapem.

„Opravdu se nám nechceš svěřit," zeptala se ho Hermiona, když už byly skoro před třídou.

„Možná někdy jindy," zachraptěl Harry a sklopil pohled k zemi.

„S Ronem se o tebe opravdu bojíme. Pokud ti Peregrinová něco udělala, měl bys to říct..."

„Nic se nestalo," řekl Harry hruběji než by chtěl. Ihned toho zalitoval. „Měli bychom si pospíšit. Nechci přijít na obranu pozdě," řekl dutě. Zrychlil krok a pospíšil si do třídy. Své přátele nechal daleko za sebou. Když došel do třídy, sedl si na své místo a začal si vybalovat učebnice a psací potřeby. Netrvalo to dlouho a zazvonilo. Profesorka ale nikde nebyla. To bylo dost zvláštní, jelikož Peregrinová chodila na čas ať už se dělo cokoli. Žáci ale nečekali na svou profesorku dlouho. Asi za pět minut se jako hurikán přiřítila do třídy Peregrinová s velkými kruhy pod očima, rozcuchaným drdolem a velkým šálkem černé kávy. Na Harryho se ani nepodívala a rovnou si sedla za svůj stůl.

„Otevřete si učebnice na straně sto padesát jedna," řekla přísným hlasem a provrtávala celou třídu pohledem. Profesorka vstala od svého stolu a začala procházet třídou jak bylo jejím zvykem. Už byla u začátku řady kde seděl Harry. Ten se snažil co nejvíce splynout s lavicí a modlil se k Merlinovi, ať jeho lavici přejde profesorka bez povšimnutí. Úplně ztuhl, když se klapot profesorčiných podpatků zastavil po jeho levici.

„Pottere," zašeptala tak, že je nemohl slyšet ani Ron, který vedle chlapce seděl. „Potřebuji si s vámi promluvit o tom včerejšku." Chlapec ji ignoroval a urputně se díval na dřevěnou desku stolu. Profesorka začala listovat jeho učebnicí a předstírala, že v ní něco hledá. „Buď půjdete dobrovolně nebo vás donutím," zasyčela na něj a zavřela mu učebnici. „A věřte mi, že to druhé tak příjemné nebude." Harry se zarazil. Tady ve škole by mu snad nic neudělala, ale potom co včera viděl její znamení si nemohl být jistý ničím. „Jdete," zeptala se ho černovláska a probodávala ho pohledem. I když to spíš jako prosba znělo jako rozkaz. Harry se zhluboka nadechl a vstal od stolu. Oči celé třídy teď spočívaly na zelenookém chlapci a sledovaly, jak následuje černovlasou ženu do jejího kabinetu. Profesorka za nimi zavřela dveře a lehce mávla hůlkou. Harry začal ihned litovat, že sem vůbec šel.

„Budete tu jen tak stát, nebo se posadíte," zeptala se ho profesorka a sama si sedla do pohodlně vypadajícího křesla z tmavě rudého sametu. Harry se opatrně posadil na židli před profesorčiným stolem a díval se do země. „Já...," profesorka se zhluboka nadechla, „Nechtěla jsem být tak hrubá. Jen jsem si s vámi chtěla promluvit. Víte, kvůli tomu včerejšímu večeru jsem celou noc nespala a měla jsem tak dost času na přemýšlení. "

„Myslíte si, že nevím, že mě chcete zabít," řekl Harry drze a vzdorovitě se jí podíval do očí.

„A podle čeho tak soudíte," zeptala se ho černovláska klidně.

„Třeba podle vašeho znamení," dodal Harry ironicky. Nebylo dobré že si s profesorkou zahrával, ale jemu to bylo jedno. Srdce mu zrychlilo do závratných rychlostí a on se cítil jako na horské dráze.„Víte, pane Pottere, lidé mají tu vlastnost, že se dívají jen na povrch. Většinou už ale nevidí to, co je uvnitř," podotkla trpkým hlasem. „Má otázka zní, co jste včera večer doopravdy viděl."