Šance na lepší život I

21. kapitola - Šťastné šumivky

Druhý den po rozhovoru s profesorkou bylo Harrymu už daleko lépe. Byl rád, že věděl, že není smrtijedka, ale stejně si myslel, že to na jeho názoru na ni nic nezmění. Pořád byla stejná, jako když sem přišla poprvé. Harry teď šel s Ronem a Hermionou na snídani a povídali si o čemkoli co je napadlo.

„Co po tobě vlastně Peregrinová včera chtěl," zeptal se Ron opatrně.

„Jen se mě ptala, co chci dělat po škole," řekl chlapec první lež, která ho napadla. Hodlal totiž dodržet slib, který dal profesorce. Bylo to hlavně proto, že nějak podvědomě tušil, že kdyby to řekl svým přátelům, profesorka by to zjistila a s ním by to nejspíš nedopadlo dobře.

„A proč se ptala jenom tebe," otázala se Hermiona podezíravě a provrtávala ho pohledem.

„To nevím," odpověděl černovlasý chlapec vyhýbavě . „Do hlavy jí nevidím."

„Ehh, to je příšerná představa," otřásl se Ron. „Zrovna Peregrinové bych do hlavy vidět nechtěl." Trio si sedlo na své obvyklé místo ve Velké síni a každý si na talíř nandal to, na co měl chuť.

„Ahoj vespolek," ozvalo se najednou za chlapcovými zády dvojhlasně. Harry se otočil a uviděl za sebou zrzavá dvojčata, která měla na tváři uličnický úšklebek, který mohl znamenat jen jedno. Dvojčata chystala nějakou neplechu. „Máme něco nového," řekl Fred a vytáhl z kapsy pytlíček s duhovými cukříky.

„Dovolte mi představit vám Šťastné šumivky."

„Co to dělá," zeptal se Ron se zájmem.

„Udělá tě to šťastným."

„Teda asi jen na dvě hodiny," doplnil George svého bratra. „Ještě to není dokonalé."

„A vy budete mít jedinečnou možnost vidět je v akci."

„Jak to myslíte," zeptala se Hermiona nedůvěřivě.

„No, chceme zjistit, jak moc jsou výkonné. A na to potřebujeme opravdu silný kalibr," řekl Fred nadšeně.

„Prvně jsme měli v plánu vyzkoušet to na Snapea, ale ten je pryč," řekl Georege a trio jen nevěřícně kroutilo hlavami.

„Pak nás napadla McGonagallová, ale i ona se občas usměje, takže nám je při našem pokusu k ničemu."

„Nakonec tedy zbyla jen jedna osoba," pronesla dvojčata dramaticky. „Naše milovaná profesorka Alma LeFay Peregrinová." Ron vyprskl čaj, který právě pil, Hermiona se začala dusit toastem a Harry mačkal vidličku tak křečovitě, že se divil, že ji nezlomil.

„To jste se dočista zbláznili," vykřikla Hermiona a nevěřícně kroutila hlavou. „Nemůže se to povést a i kdyby, určitě vás potom vyhodí."

„Stejně jsme nikdy nebyli studijní tipy," podotkl Fred a široce se usmál.

„S tímhle nechci mít nic společného," řekla hnědovláska, naštvaně se zvedla z lavice a vyběhla ze síně.

„Je to jen legrace, Hermiono," křičel za ní Ron.

„No nic," řekla dvojčata. „Vy dva budete stačit. Jeden z vás rozptýlí Peregrinovou a ten druhý jí tohle hodí do pití," řekl George.

„A proč to neuděláte vy," zeptal se Ron.

„Dala by nám trest jen kdyby nás uviděla. Vás podezírat nebude. Udělejte to pro nás," začali chlapci prosit.

„A to proč," ptal se Ron. „Peregrinová nás chytí a my budeme mít trest až do konce roku."

„Bude legrace," prosila dvojčata dál.