Šance na lepší život I

15. kapitola - Večírek

Profesorka Peregrinová se nikdy nezalekla žádné výzvy, ale když stála před svým šatníkem začínala mít strach. Děsilo ji to, že půjde na večírek plný lidí z ministerstva a jejich přátel, profesorů a aby toho nebylo málo, doprovod jí bude dělat obávaný profesor. Týden uběhl jako voda a ve škole nastalo ticho, které zde bylo vždy jen o vánočních prázdninách, kdy byla většina studentů pryč. V poslední době se toho stalo tolik, že nebyla schopná si to pořádně utřídit v hlavě. Jedna z nejděsivějších událostí byl útok na Artura Weasleyho na Ministerstvu kouzel. Nejhorší na tom bylo, že o tom Alma nic nevěděla a i když na Brumbála tlačila jak mohla, aby jí něco prozradil, neřekl jí nic. Doufala, že alespoň na setkání Fénixova řádu se jí podaří z někoho něco dostat. Momentálně jí ale dělala starost jiná věc. Už asi deset minut držela kovovou kliku a netečně zírala na dřevěné dveře před sebou. Zamračila se na dveře jako na obzvlášť neschopné studenty. Jsi přece nebelvírka, vzchop se přeci, vynadala si a s trhnutím dveře otevřela. Místnost, která byla dlouhá jen pár metrů se jí zdála nekonečná a ona chtěla vycouvat. Pak se ale zhluboka nadechla a vstoupila do místnosti. Rozhlížela se po policích plných černé, kde se místy objevila nějaká ta tmavě modrá a ještě méně tam bylo bílé. Profesorka došla až k polici, kde měla své šaty a jedny po druhých je zavrhovala. Nakonec našla to co hledala. Byly to obyčejné černé šaty pod kolena s dlouhými rukávy, odkrytými rameni a spoustou knoflíků k zapínání. Alespoň budou se Snapem ladit, uchechtla se Alma. Z poličky vedle si ještě vzala kotníkové lodičky s nízkým podpatkem a vydala se pryč ze šatníku. Jakmile se za ní zavřeli dveře, připadalo jí, jakoby z ní spadla tíha celého vesmíru. Sedla si ke svému pracovnímu stolu ze kterého jedním kouzlem odstranila papíry a druhým přivolala zrcadlo. Chvíli přemýšlela co provede se svými vlasy a nakonec je spletla do upravenějšího drdolu než obvykle nosila a nechala vyčnívat jen pár pramínků. Poté se oblékla a na rty nanesla rudou rtěnku. Podívala se na její kapesní hodinky. Bylo za pět minut devět a to znamenalo jen jediné. Profesora Snapea. Na chvíli dostala pošetilý nápad se opít aby dnešní večer přežila. Nakonec to ale zavrhla. Srdce jí bušilo čím dál tím rychleji. Roztřeseně otevřela malý šuplík a vyndala z něj malinkatou kulatou krabičku. Chvíli zvažovala, zda si má onu věc poslední záchrany vzít a nakonec ji zastrčila do skryté kapsy v šatech. Najednou se ozvalo netrpělivé klepání na dveře. I když to bylo spíše bušení. Byl to Snape. Alma jeho přítomnost už dokázala vycítit. Naposledy se zhluboka nadechla a šla mu otevřít.

„Nakonec vás Brumbál taky přemluvil, že," přivítala Alma profesora těmito slovy.

„Poté co mi pohrozil, že mi sníží plat se z toho stala událost, na které nemohu chybět," pronesl Snape sarkasticky.

„To byl pokus o vtip," zarazila se profesoka a ušklíbla se. „Kdo jste a co jste udělal s mým kolegou," řekla na oko dramaticky.

„Už bychom měli jít. Jestli přijdu pozdě, přijdu o deset galeonů," utnul její projev profesor a svižně se vydal chodbou. Alma rychle zavřela kabinet a doběhl profesora.

„Už víte o tom, co se stalo Arturu Weasleymu," ozvala se najednou profesorka, kterou napadlo, že by možná mohla z profesora něco vytáhnout. Muž se zarazila a zle se na ni zamračil.

„Takže teď do mě budete rýpat i vy," zasyčel na ni a Alma trochu ucukla.

„Vůbec nechápu o čem to mluvíte," řekla profesorka zmateně a podívala se do profesorových očí, které metali blesky.

„Váš kamarád Brumbál mě poučoval o tom, že jsem měl Pottera zase učit nirobranu. Kdybych to prý udělal, nic by se nestalo."

„Potter viděl co se stalo na ministerstvu," řekla Alma, které to pomalu začínalo docházet.