Šance na lepší život I

38. kapitola - Čajový dýchánek

Když se profesor přemístil, Alma ještě chvíli stála v prázdném pokoji a nepřítomně se dívala na stěnu před sebou. Nakonec se rozhodla Snapea poslechnout a vydala se po rozvrzaných schodech do svého pokoje, aby mohla vklouznout do své postele a pořádně se vyspat. Převlékla se a lehla si do postele. Ležela asi dvacet minut a pokoušela se usnout, jenže se jí to vůbec nedařilo. Ať se snažila sebevíc, nebyla schopná zavřít oči bez toho, aby viděla Snapeovo zakrvácené tělo, které tenkrát nalezla na chodbě. Co když se její kolega vrátí opět zraněný a ona bude spát. Nechtěla si ani představovat, v jakém stavu by ho našla za pár hodin, až by se probudila a sešla dolů. Ne, nemohla ho nechat zemřít. Byla sice pravda, že se neměli moc v lásce, ale to neznamená, že ho nechá někde vykrvácet. Černovláska se rozhodla. Vyskočila z postele, zabalila se do svého županu a doběhla až do kuchyně, kde si do oprýskaného hrnku nalila kávu, která už byla sice studená, ale i tak ji dokázala alespoň trochu probudit. Žena se schoulila i s hrnkem kávy do svého křesla a pohledem propalovala vyhaslý krb. Možná by ho i zapálila, kdyby na to měla sílu. A tak jen popíjela kávu a díky osvětlení, které prostupovalo skrz seprané záclony z pouličních lamp, byla schopná vidět obrysy předmětů v místnosti. A tak jen čekala a čím víc se blížila velká ručička k jedné hodině ranní, tím více byla Alma nervózní. Oči se jí zavíraly a ona čím dál tím více toužila po své teplé posteli a kvalitním spánku. Najednou se před ní ozvalo tiché lup a ona uviděla tmavou siluetu, která se vyčerpaně sesunula do křesla.

„To Voldemort nepotřebuje spát?" zeptala se Alma tichým hlasem mistra lektvarů, který když hlas uslyšel, napnul se jako struna a rozsvítil pomocí kouzla Lumos svou hůlku.

„To máte problémy se sluchem, nebo mi to děláte schválně," vyčítal jí černooký muž. Jeho hlas ani nezněl přísně, byl spíš unavený.

„Slyším velmi dobře," ušklíbla se Alma.

„Proč to tedy děláte? Chcete se cítit důležitě nebo mi potřebujete dokazovat, jak moc vás potřebuji," pokračoval ve výčitkách lektvarista. Černovláska mu to nemohla mít za zlé.

„Já..."

„Vaší jedinou vášní je zřejmě strkat nos do věcí, do kterých vám nic není že," uchechtl se profesor a odhrnul si pramen vlasů z bledého čela.

„Krvácíte," konstatovala Peregrinová bez mrknutí oka a podívala se na muže v protějším křesle, který měl na spánku ošklivý šrám. Žena ihned poznala, že to nebude zas až tak vážné.

„Je to jen škrábnutí," řekl Snape a druhou rukou se pokusil si otřít krev z čela. Bohužel neúspěšně.

„Vždyť na to ani nevidíte," ušklíbla se Alma a vstala z křesla. Mávla hůlkou a po chvíli k ní přiletěl bílý kapesník a ampulka s karmínově rudou tekutinou. Pomalu šla až k profesorovi, který ji probodával vražedným pohledem a snažil se se co nejvíce opřít do křesla, aby na něj Alma nedosáhla. Jak dětinské, pomyslela si a nadzvedla jedno obočí. „Doufám, že se nebudete bránit a cukat sebou," pronesla, když k němu došla. Profesor se na ni zlostně zamračil. „Výborně," řekla Alma sarkasticky a na látkový kapesník nakapala přesně tři kapky lektvaru. Poté kapesník přiložila k mužovu bledému čelu a opatrně začala z rány stírat krev.

„Měla byste vědět, že kdybych nebyl tak vyčerpaný, už byste dávno..."

„Ležela v kaluži krve na zemi," pronesla Alma jedovatě. „Tohle jste chtěl říct?"

„Tak nějak," hlesl profesor a unaveně si oddechl.

„Jaké to bylo u Voldemorta?" zeptala se Alma a na bílý kapesník nakapala dvě kapky lektvaru.