Šance na lepší život I

22. kapitola - Famfrpálový zápas

Uplynul už týden od Alminy záhadné změny v chování, která jak později profesorka zjistila, nebyla tak záhadná. Černovlasé ženě netrvalo dlouho, než našla viníky. Za to, jak profesorku zesměšnili dostali i se souhlasem celého profesorského sboru trest do konce školního roku a podle některých mohla být dvojčata Weasleyova ráda, že ze školy nebyla vyloučena. Harry a Ron dostali trest jen na několik týdnů. Chlapci si mysleli, že to profesorka vzala celkem dobře, ale brzy změnili názor, když jim hned první hodinu dala za úkol čistit akvária s divokými tůňodavy pro třetí ročníky. Všichni čtyři chlapci se ten den vrátili do nebelvírské společenské místnosti s četnými škrábanci. Na konci onoho týdne se konal famfrpálový zápas Zmijozelu proti Nebelvíru, na který se Alma velmi těšila. Na pozdním obědě se trochu najedla a nakonec se šla převléknout. Na bílou košili si vzala černý kabát, který byl vpředu kratší a vzadu delší, pod kabát krátkou tmavě modrou sukni, černé silonky a černé šněrovací boty. Alma si také vzala potřebnou zimní výbavu jakou byly rukavice, šála a zimní čarodějnický klobouk. Vše bylo opět v černé. Černovláska byla připravená a tak se vydala na cestu. Než došla na hřiště začalo sněžit. Tohle bude těžký zápas pomyslela si Alma. V tomto počasí bude velice těžké zlatonku chytit. Žena se přitáhla kabát těsněji k tělu a jako had se proplétala hloučky studentů. Profesorka došla až k tribuně na kterou po dřevěných schodech vystoupala. Chvíli přemýšlela, kam by si sedla a nakonec se posadila po Brumbálově pravici.

„Je tu zima," řekl.

„Měl jste se teple obléknout," vynadala mu profesorka. „Muž ve vašich letech," kroutila hlavou a celou dobu jí cukal koutek úst.

„Snažil jsem se s vámi navázat konverzaci," řekl ředitel a v očích měl pobavené jiskřičky. Alma se trochu pousmála, zaklonila hlavu a dívala se na šedé nebe, odkud padaly vločky. „A co dvojčata Weasleyovi? Nemáš s nimi problémy."

„Nejdříve měli řeči, ale poté, co vyndavali z beden třaskavé skvorejše už tolik řečí neměli."

„Nebuď k nim tak krutá."

„Nejsem krutá. Jsem jen spravedlivá," řekla Alma ledově.

„Almo, já jen..."

„Kde je madame Hoochová," přerušila ho bezostyšně. „Už je jedna hodina a pět minut a ona tu není."

„To nevím, už by tu měla být," řekl ředitel a nakláněl se přes zábradlí.

„Zkusím se po ní podívat," řekla Minerva a vydala se dolů z tribuny. Asi po deseti minutách se vrátila s vážným výrazem na tváři.

„Rolanda má naraženou ruku. Poppy už je u ní," řekla všem přítomným profesorům. Asi budeme potřebovat nového rozhodčího, Albusi."

„Já se hlásím," řekl Snape ihned.

„Se vší úctou Severusi, chtělo by to někoho nezaujatého," mrkl na něj ředitel. Nikdo se nehlásil.

„Vypadá to, že budeme muset zápas zrušit," pronesl Albus. Z učitelských řad se ozvalo nesouhlasné mručení.

„Slečno Peregrinová," ozvala se najednou profesorka Prýtová, „vy jistě umíte létat na koštěti.

„Ano...," Alma se rychle zarazila a litovala, že vůbec něco vypustila z úst.

„Pak je to tedy vyřešeno," řekl ředitel a mrkl na svou podřízenou.

„Já rozhodčí dělat nebudu," řekla profesorka rozhodně.

„Almo...," ozval se Albus.

„Tohle nedělejte, pane řediteli. Paní profesorka je nezodpovědná a chová se jako nevyzrálá studentka. Představte si co by se mohlo stát kdybyste ji posadil na koště a nechal ji rozhodovat o zápase. Pak už by nám nezbývalo nic jiného, než se modlit k Merlinovi," řekl Snape výsměšně.