Šance na lepší život I

31. kapitola - Obřad

Alma seděla na podlaze své cely a dívala se do prázdna. Představovala si spoustu věcí. Přehrávala si v hlavě, co všechno se může stát, pokud její plán nevyjde. Její vnitřnosti svírala nervozita. Každou chvíli se dívala na hodinky, aby věděla, kolik času ji ještě dělí od onoho obřadu. Nevěděla proč, ale mrzelo ji, že Snapea podvedla. Teď už je pozděyslela si. Vina ji rozežírala zevnitř a na náladě jí to moc nepřidalo. Dala by cokoli za to, aby mohla vrátit čas a napravit všechny chyby, které udělala. Občas se Almě podařilo na pár minut usnout, ale díky nočním můrám to později vzdala. Myslela, že když někomu řekne o mozkomorech, zlé sny ji už nebudou pronásledovat. Byly tři hodiny ráno a ona jediná byla vzhůru. Pozorovala tváře všech ymbryn kolem ní. Některé z nich byly tak mladé, pomyslela si. Jestli tohle přežije, bude to zázrak, ušklíbla se v duchu. Nejraději by teď ležela ve své teplé posteli v Bradavicích, upíjela čaj a možná četla nějakou dobrou knihu. Černovláska se opřela o zeď své cely a objala si rukama kolena. U Merlina, byla tak unavená. Rozhodla se, že se pokusí alespoň o pár minut spánku.

Probudilo ji otevírání mnoha cel. Trhla sebou a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Uviděla dvanáct smrtijedů, kteří postupně poutali ymbryny. Většina z nich se jen dívala kolem nebo se chabě bránila. Nakonec došla řada i na ni. Profesorka se rozhodla to smrtijedovi neusnadnit. Ze země ji musel hrubě zvednout muž, kterého Alma nepoznala, jelikož měl na své tváři masku. Svázal jí ruce a oči jí převázal páskou. Profesorka se najednou ocitla v úplné temnotě. Bylo to tak nepříjemné, že kdyby měla dost odvahy, řvala by, ať jí to ten idiot ihned sundá. Klopýtala za mužem a doufala, že tato nepříjemná cesta za chvíli skončí. Všechna počáteční odvaha, s kterou sem přišla, ji už dávno opustila a zůstal jen narůstající strach. Jediné, co profesorku trochu uklidňovalo, bylo vědomí, že většina smrtijedů má inteligenci houpacího koně a ti chytří vědí, kdy je rozumné se stáhnout. Ucítila, že je na čerstvém vzduchu a zhluboka se nadechla. Cítila, jak jí pod nohama křupá štěrk a také cítila všudypřítomný chlad. Musela se hodně snažit, aby se nezačala třást. I když už to bylo asi jedno. Musela je všechny zachránit. A jediná věc, která ji nutila bojovat dál bylo vědomí o tom, jaké hrozné věci by se pak děli a jak moc by to změnilo celý kouzelnický svět. Myslela na to, kolik nevinných lidí by bylo zabito a ani Albus Brumbál by s tím nic neudělal. Muž se zastavil a strhl Almě z očí pásku. Ženu na chvíli oslepilo ostré ranní světlo. Profesorka se rychle rozhlížela kolem sebe. Stála v zahradě Malfoy Manor. Všude kolem ní byly stromy a různé květiny, které by dokázala i obdivovat, pokud by tu nestála se svázanýma rukama a vědomím, že může každou chvíli umřít. Tu a tam se zde mihl nějaký z bílých pávů. Jak to ale vypadalo, byli z Temného pána nervózní a raději se drželi stranou.Černovláska se jim nedivila. Alma přejížděla očima po postavách zahalených v kápích, které měly tváře zakryté maskami. Profesorce se začaly vracet nepříjemné vzpomínky z dětství. Nepoznala nikoho, až na jednu vysokou postavu. Vyhledala onyxově černé oči, které měl jen jediný člověk. I když by si to nikdy nepřiznala, v tento moment byla hloubka profesorových černých očí jediným pevným bodem v jejím životě. Severus Snape stál kousek za Voldemortem, který byl od Almi jen pár metrů. Bývalá bystrozorka musela obdivovat, jak dobře dokáže Snape hrát roli věrného smrtijeda. Musel být neuvěřitelně dobrý v nitrozpytu. Žena se snažila muži naznačit, že ji mrzí, že mu neřekla vše, ale profesorovi oči neprojevovaly žádné emoce. A ona se tomu ani nedivila. Almě se podařilo zahlédnout, jak smrtijedi vyrovnávají ymbryny do řady a za každou ženu se pak jeden z nich postavil. Almu postavili naproti nim, aby na ně dobře viděla. Černovláska se začala nekontrolovatelně třást. Matka jí vyprávěla, jak rituál vypadá. Byl to totiž rituál, který připravil o život Alminu babičku. Rituál, který Grindelwaldovi zajistil ymbryninu slzu.