Šance na lepší život I

19. kapitola - Trest

Harry čekal v nebelvírské společenské místnosti na profesorku Peregrinovou. Každou minutou byl nervóznější a nervóznější. Nechtěl ani myslet na to, jaký trest si pro něj Peregrinová připravila. Dnes o lektvarech totiž slyšel Malfoye jak říkal, že musel čisti záchody a to bez použití kouzel. Harrymu to nejprve přišlo vtipné, ale pak si uvědomil, že podobný trest bude určitě čekat i na něj. Bylo za pět minut osm a Peregrinová nikde nikde. Najednou se ozvalo skřípání portrétu Buclaté dámy a před Harrym už stála profesorka v tmavě modrém plášti.

„Dobrý večer, paní profesorko," pozdravil Harry ze slušnosti.

„Moc dobrý není, jelikož vás mám na krku," utnula ho ledově černovláska. „Běžte si pro plášť a rovnou si ve vaší ložnici odložte hůlku."

„Proč si ji nemohu vzít s sebou," zeptal se Harry opatrně. Nechtěl ji rozčílit. Opravdu nemínil dostat další trest.

„Jdeme do Zapovězeného lesa," řekla žena klidně, jakoby to byla ta nejnormálnější věc. Možná tak pro ni, ale Harrymu začalo bít srdce o poznání rychleji.

„A neměl bych si právě proto vzít svou hůlku,"otázal se zelenooký chlapec.

„Kdyby se náhodou v Zapovězeném lese něco dělo, nechci abyste tam bezhlavě běhal a máchal hůlkou. Mohl byste nadělat více škody než užitku."

„Ale...," snažil se bránit.

„Žádné ale, pane Pottere," zasyčela na něj profesorka. „Udělejte co říkám."

Harry se rozhodl, že už nebude profesorku dále provokovat. Vyběhl pár schodů do chlapecké ložnice, vzal si na sebe černý plášť a hůlku položil na svůj noční stolek. Poté seběhl dolů.

„Udělal jste všechno co jsem vám řekla?" Harry jen přikývl. „Tak tedy vyrazíme," pronesla a svižným krokem vyšla z místnosti. Harry musel dost pospíchat, aby profesorku dohnal. Vyšli z kamenného hradu a vydali se směrem k lesu. Harry si až teď všiml, že profesorka nese v jedné ruce proutěný košík zakrytý červeným šátkem. Chlapec se raději ani neptal, co v něm profesorka nese. Ještě před tím než vstoupili do lesa, zaklepali na dveře Hagridovi hájenky.

„Vopravdu nechcete abych šel s váma, pani profesorko," ptal se poloobr, když si od něj přebírali dvě lucerny.

„My to zvládneme," řekla profesorka ledově a chystala se k odchodu.

„Ale pani profesorko, žijou tam špatný věci."

„U Merlina, jsem bývalá bystrozorka a myslím si, že to tam s hůlkou zvládnu." Hagrid už raději nic neříkal. Jen soucitně mrkl na Harryho a vrátil se dovnitř za štěkajícím Tesákem. A jako mrknutím oka byli najednou v lese. Světlo z luceren ozařovalo cestou po které teď šli. Pod nohami jim křupal sníh a malinké větvičky. Harrymu šla od úst pára a profesorka na tom nebyla o moc líp. Chlapec se tady necítil dobře. Vždycky když vešel dovnitř, zhostil se ho tíživý pocit a přál si, aby byl co nejrychleji venku.

„Jak pokračují vaše hodiny nitrobrany s profesorem Snapem," zeptala se ho černovláska najednou. Harry byl otázkou zaskočen. Vůbec se mu nechtělo odpovídat, ale nejspíš mu nic jiného nezbývalo.

„Asi dobře," vykoktal a podíval se na profesorku.

„A vaše propojení s Voldemortem," pálila na něj jednu otázku za druhou. 

„Můžu se vás na něco zeptat," řekl nebelvír. Nevěděl jestli to je dobrý nápad. Ne, nejenže to nebyl dobrý nápad byla to přímo sebevražda. Byl blázen že se ptal zrovna jí, ale něco ho přimělo to udělat.