Šance na lepší život I

18. kapitola - Kapesní hodinky

„Mám plán," byla první věta profesorky Peregrinové, když vešla ráno po schůzi Fénixova řádu do ředitelny. Celou noc přemýšlela o tom, jestli sem má vůbec chodit. Věděla, co to bude znamenat pro ni a že je velmi pravděpodobné, že to změní úplně celou situaci.

„Měla by ses posadit," vybídl ji ředitel a jeho oči vyzařovali jeho pověstný klid. Sedla si do křesla a elegantně přehodila nohu přes nohu. „Pokračuj," vybídl ji muž naproti ní. Černovláska se zhluboka nadechla a nasadila na svůj obličej neproniknutelnou masku.

„Pamatuješ si na Cassidy Athhisovou," zeptala se Alma a bedlivě ho pozorovala.

„Mlhavě," přisvědčil ředitel. „Menší vzrůst, starší, bílé vlasy a hnědé oči?"

Profesorka jen přikývla. „Unesli ji," zašeptala Alma a očima si propalovala díru do klína a čekala na ředitelovu reakci.

„Takže o tohle tady celou tu dobu šlo," zeptal se Brumbál a jeho hlas najednou dostal přísný podtón. „Nešlo tady o nějakou pomstu z Voldemortovy strany, protože jsi pochytala smrtijedy. Jemu jde celou tu dobu o to co dokážete," ředitelův hlas se z klidného změnil na rozhněvaný za pár sekund. „Je to pravda?"

Alma se cítila jako studentka, která něco provedla. „Je," hlesla jen.

„Proč jsi mi to u Merlina neřekla."

„Nevím," zalhala profesorka. Ve skutečnosti to věděla moc dobře. Brumbál by z toho dělal velké drama a hlídal by ji na každém kroku. I když, když vám usiluje o život někdo jako je Voldemort asi to je velké drama.

„Uvědomuješ si vůbec, jak je to vážné."

„Kdybych si to neuvědomovala, nebyla bych tady," zvýšila profesorka hlas. Přišla sem proto, aby to s ředitelem vyřešila a ne proto, aby po ní křičel. Brumbál si promnul kořen nosu.

„Jak dlouho o tom už víš," zeptal se ředitel přísně.

„Asi od října. Slečna Athhisová mi poslala fotografii a zezadu napsala, že se celá ta věc děje znovu."

„To se mi jen zdá Almo. Myslela jsem, že si navzájem důvěřujeme. Tohle je neuvěřitelně důležitá věc a ty ses neobtěžovala ani zmínit."

„Je mi to lí..."

„Kolik jich má," přerušil její omluvu. Alma se uchechtla a zakroutila hlavou. „Kolik," křikl ředitel a Alma sebou cukla.

„Fajn, má jich jedenáct. Chybím mu jen já. Tohle jsi chtěl slyšet?"

„Je to horší než jsem si myslel," přiznal ředitel. „Jak je mohl najít," řekl a vypadal, že už začíná pomalu chladnout.

„To netuším," přiznala profesorka. „Můžeme přejít k mému plánu," dostala se černovláska k otázce s kterou sem přišla. Ředitel jen pokrčil rameny. „Použiji hodinky mého otce."

„U Merlina, drahá," řekl ředitel a rozesmál se na celé kolo zoufalým smíchem. „Vždyť ani nevíš, zda fungují a vyzkoušet to nemůžeš, protože je můžeš použít jen jednou. Je to ten nejhorší plán, který si vůbec mohla vymyslet."

„A co mám podle tebe jako dělat," dopálila se profesorka a zabíjela ředitele pohledem. „Mám tu sedět a čekat jak to dopadne. Dřív nebo později mě dostane taky, Albusi. Je to jen otázka času."

„Musíš pochopit, že tady nejde jen o tebe," poučoval ji ředitel i když věděl, že to černovláska bytostně nesnáší. „Kdyby se to zkazilo, zemřela bys ty, ženy, které chceš zachránit a celý kouzelnický svět bys uvrhla do neuvěřitelného nebezpečí."