Šance na lepší život I

12. kapitola - Nitrobrana

Ještě než začneme, chci vám poděkovat za 100 hlasů. Jste absolutně úžasní😘😘😘. Děkuju vám za veškerou podporu a milé komentáře, které mi vždy vykouzlí úsměv na tváři❤❤❤. Tuhle kapitolu věnuju každému z vás, jelikož vás mám ráda a to, že máme dokonce i 1k přečtení je jen a jen vaše zásluha. Děkuju všem a doufám, že vás kapitola potěší. Vaše chosenwitch.

Harry utíkal z pochmurného sklepení, co mu síly stačily. V jeho zelených očích, které byly tak podobné těm, které měla jeho matka, se zračila panika. Před očima se mu stále odehrávala situace, která se ve sklepení stala. Viděl, jak jeho otec, Sirius a Pettigrew šikanují profesora Snapea. Harry byl zmatený a popravdě i zklamaný. Jak mohli něco takového udělat. A proč jim někdo nezabránil. Vzpomínal si na Remuse Lupina, který se ani nesnažil jeho otce a kmotra zastavit. Harry by to nikdy nikomu nepřiznal, dokonce ani Ronovi a Hermioně, ale někde hluboko uvnitř ho trápila otázka, jestli byl jeho otec opravdu dobrý člověk. Proč by si vlastně Lily Evansová brala Jamese Pottera. Donutil jí k tomu? Tyto otázky se honili Harrymu hlavou, když už se uklidnil a přešel do kroku. Další věc, kterou by nepřiznal bylo to, že mu bylo líto Snapea. Ano, toho Snapea, kterého nenáviděl už od svého prvního ročníku. Každopádně teď už Harry chápal, proč ho nemá profesor rád. Bylo to díky jeho otci, kterému byl až neuvěřitelně podobný. U Merlina, Harry měl tolik otázek, že si myslel, že mu z nich bouchne hlava. Neměl tušení, s kým by si měl promluvit. Snape ho ihned po zhlédnutí svých vzpomínek násilím vyhodil z kabinetu a křičel za ním, ať už se nikdy nevrací. A Harry by to ani neměl v plánu. Profesor vybuchl jako sopka a kdyby tam černovlasý chlapec zůstal jen o chvilku déle, byl by si na sto procent jistý, že na něj profesor použije jednu z kleteb, které se nepromíjejí. Harryho dech byl už klidný a chlapec měl teď v úmyslu dostat se co nejrychleji do své společenské místnosti. Nechtěl aby ho nachytal Filch nebo McGonagallová. A když o tom tak přemýšlel, potkat Peregrinovou by taky nebyla výhra. Harry šel raději po tmě, jelikož se bál, že by ho tak mohl někdo najít. Kromě Filche měl vždy dozor jeden z profesorů. Nevěděl na koho připadla hlídka dnes, ale Harry si přál, aby to byla Trelawneyová. Ta totiž na chodbách nikdy nebyla. Nejspíš seděla ve své třídě a věštila něco ze své magické koule nebo z hrnku od čaje. Harry šel pouze podle hmatu. Teď zjistil, že je na rohu chodby, která vedla do nebelvírské společenské místnosti. Zaradoval se a už trochu jistěji a rychleji se rozešel kupředu. Už se těšil, až si lehne do postele. Prsty jedné jeho ruky jely po kamenné zdi a druhou ruku měl nataženou před sebou, aby do něčeho nenarazil. Najednou se mu pod ruku dostal kus jemné látky. Bylo to zvláštní a tak se rychle zastavil. Zkusil za onu látku zatahat, ale nic se nestalo. Rozhodl se tedy podivný předmět obejít. Než to ale mohl zkusit, před jeho očima se rozzářilo prudké bílé světlo. Chlapce oslnilo, a jelikož to nečekal, spadl na zem. Rychle si sundal brýle a mnul si oči.

„Procházíte se při měsíčku, pane Pottere," ozval se nad ním mrazivý ženský hlas. Harry zůstal sedět jako přikovaný. Po chvilce, která mu připadala jako věčnost, zamrkal a zaostřil na člověka před ním. Zelenooký chlapec viděl profesorku Peregrinovou, tyčící se nad ním s hrozbou v jedovatě zelených očí. Chlapec vrávoravě vstal a před očima se mu objevila nová záplava zlatých jiskřiček.

„Já..., já jsem byl u profesora Snapea," bránil se chlapec zmateně.

„Proč nejste na koleji," zasyčela na něj profesorka a zabodla do něj svůj ostrý pohled, kterým dokázala vytáhnout z kohokoli cokoli. Tímto pohledem se stala v Bradavicích známou prakticky za pár dní.

„Teď jsem se tam chtěl dostat," vykoktal Harry, který si až teď uvědomil, že ona látka za kterou tak nešetrně tahal byl hábit jeho profesorky.