Šance na lepší život I

33. kapitola - Peregrinová je zpátky

Poté, co Almu LeFay Peregrinovou rozzuřil profesor Snape do nepříčetnosti, vyběhla žena z jeho komnat jako střela a pospíchala do svého kabinetu. Ten jeden nevděčný parchant, proklínala muže při každém kroku, který bývalá bystrozorka udělala. Na jednu stranu se začínala stydět za to, co mu řekla, když neovládla své emoce a na druhou stranu jí to bylo těžce jedno. Ne, nebyla to její chyba, přesvědčovala se. Nemůže přece za to, že mistr lektvarů je takový idiot a neváží si cizí pomoci a stěžuje si úplně na všechno. Profesorce se před očima objevil zakrvácený Severus Snape ležící na své pohovce. Musela se zastavit a na chvíli zavřít oči, aby se jí hrůzný výjev podařilo dostat z hlavy. Ne, Severus Snape mohl být rád, že od ní nedostal facku. Nebo dokonce dvě. A že by si je ten nerudný netopýr zasloužil. Peregrinová se ušklíbla. Třeba příště, pomyslela si. Až když byla před učebnou obrany, na kterou navazoval její kabinet si uvědomila, že v její třídě je Dolores Jean Umbridgeová. Alma se zamračila. Je v její třídě. Vyučuje její hodiny. Sebrala jí její místo.

„Ta odporná růžová ropucha," ulevila si Alma nahlas. Černovláska postupně zjišťovala, že stále více lidí se ze seznamu "jsou mi jedno" přesouvají na seznam "nejraději bych je zaškrtila". A lidi v kategorii "přátelé" by spočítala na prstech jedné ruky. Nejprve Snape a teď ta růžová nádhera. Kysele se ušklíbla. Měla na výběr z dvou možností, jak by se měla v takovéto situaci zachovat. Buď půjde za ředitelem a vysvětlí mu, kde byla a co se stalo, nebo vtrhne do třídy obrany proti černé magii a s Dolores Umbridgeovou si hezky popovídá. Pro Almu LeFay Peregrinovou nebylo těžké si vybrat. Rozhodla se, že první náměstkyni ministra znepříjemní pobyt v Bradavicích, jak jen to půjde. Urovnala si sako, aby vypadala, co nejlépe to půjde a nasadila nepřístupný výraz. Otevřela dveře obrany a vkročila do třídy plné páťáků. Pohledy všech studentů v místnosti se ihned přesunuly z tabule, kam Dolores Umbridgeová psala písmena NKÚ, na profesorku Peregrinovou.

„Takže určitě chápete, jak jsou tyto zkoušky důležité a...," Dolores Umbridgeová se zarazila, když si uvědomila, že jí nikdo ve třídě nevěnuje pozornost a otočila se směrem ke dveřím, kde stála Alma LeFay Peregrinová s rukama překříženýma na prsou a drzým úšklebkem.

„A mohou ovlivnit vaší budoucnost způsobem, který si ani neumíte představit," doplnila profesorka Peregrinová ledově a pomalu se vydala uličkou mezi lavicemi. Nevnímala ani šepot studentů v lavicích, ani tu růžovou ropuchu, která jí propalovala vražednými pohledy. Alma došla uličkou až ke katedře a posadila se za svůj stůl a vůbec jí nezajímalo, že si nemá první náměstkyně ministra kam sednout.

Umridgové začal cukat celý obličej, ale nakonec se jí povedlo zahrát milý úsměv. „Určitě se tu pro vás najde další židle, paní profesorko."

„Není potřeba," řekla Alma jízlivě a přejela prsty po desce stolu. „Tato mi naprosto vyhovuje."  Bez zeptání vzala jednu z učebnic, kterou měla Umbridgeová na stole. „U Merlina, snad jste neplánovala učit studenty podle tohoto odpadu," řekla černovláska a celou třídou se teď nesl tlumený smích.

„Ticho," křikla Dolores a hlas jí přeskakoval. „Je to učebnice navržená ministerstvem, která studenty naučí, jak se bránit."

„Ale pouze teoreticky, pokud jsem to správně pochopila," pronesla Peregrinová znechuceně a knihu odložila na stůl.

„Ale teorie jim stačí k tomu, aby složili zkoušky NKÚ. To je podstatné, paní profesorko," vysvětlovala dál náměstkyně ministra.

„Nepřipraví je to na reálný život," konstatovala Alma. „Neměla by právě tohle být náplň hodin obrany proti černé magii. K čemu jim bude to, že budou vědět, na jaké straně je například Protego, když se ho vlastně nikdy nepokusí použít. A až na ně někdo zaútočí, bude už pozdě."