Mrazivé letní noci

Prolog

Městečko Dahl ležící uprostřed Yukonského teritoria v severní Kanadě nemělo mnoho obyvatel. Nemělo žádný politický vliv a když přišlo na celostátní volby, žádný z kandidátů si o zdejší obyvatele ani neškrtl. Byli od všeho příliš daleko a bylo jich příliš málo. Jejich hlasy by ani nevyrovnaly veškeré náklady na cestu jednoho propagačního týmu o dvou lidech. A stejně tak si zase Dahl neškrtl o politiky. Tady na nich stejně nezáleželo. Zvykli si, že s čímkoliv, co se stane na jihu, nic nenadělají a s čímkoliv, co se stane tady, nenadělá zase nic jih.

Neměli cestovní ruch, neměli hotely ani rekreační střediska. V nemocnici postrádali gynekologa a v městské radnici neměli žádné vládnoucí strany - jen starostu, který se tady narodil, a pár dalších zastupitelů, kteří se tady narodili také. 

Když se objevil někdo cizí, byl okamžitě rozpoznán. A když se ho někdo zeptal, co tu chce, odpověděl, že se ztratil. Dahl totiž neměl mnoho dopravních značení. K čemu taky? Člověk mohl jet buď zpátky nebo ještě dál. A dál už nebylo nic.

Přesto všechno v Dahlu pořád žili lidé a sem tam se někdo dokonce přistěhoval. Dahl toho moc neměl, ale bylo pár věci, které naopak opravdu měl. Měl svůj klid, houževnatost, panenskou přírodu a hokej.

A taky Colina Kristensena. Legendární šestnáctku. Hbitého centra. Přesného střelce. Svou hokejovou hvězdu.

Ačkoliv se jeho jménem pyšnilo celé město, kromě rodiště a svých hokejových začátků s ním nemělo příliš společného. Už na základní škole ho shrábli do Toronta na sportovní gymnázium, které financoval tamní hokejový klub. Přesně tam si taky sváželi největší dětské talenty a čekali, co z nich vyroste. Do Dahlu se Kristensen už nikdy nevrátil. Jeho rodina zde stále žila, ale jezdili navštěvovat oni jeho, ne naopak. Kristensenovi to neříkali nahlas, ale byli rádi za každou příležitost vyrazit do světa. A jejich synovi očividně Dahl nescházel.

V Dahlu se obyvatelstvo dělilo na dvě skupiny. Jedna hokej milovala, druhá ho nenáviděla. Jedna část viděla hokej jako jedinou spásu pro město i pro své životy a ta druhá jako obrovskou černou díru, která se každoročně zakousla do rozpočtu města a omotávala si kolem prstu všechny potenciální sponzory ochotné do něčeho investovat. A tato druhá skupina často s vervou argumentovala proti hokeji právě Kristensenovým jménem. „Vrazili jste do tý hry tolik peněz, abyste něčeho dosáhli. Spousty dolarů za to, abyste tady vychovali někoho jako Kristensen, kterýho vám sebrali, než stačil začít pořádně střílet góly. Kluby jako ten náš nemají šanci oproti Torontu něco dokázat, protože když už tady někdo za něco stojí, seberou vám ho."

Byl to silný argument, který dokázal otřást vedením klubu i představenstvem. Nic však nemohlo přesvědčit zdejší mládež, aby si vybrala jiný sport. Každý, kdo v městečku vyrostl, hrál v některé z etap svého dospívání hokej. Někteří s tím v pubertě přestali, někteří u hry profesionálně zůstali, některým zůstal hokej jako koníček a někteří ho začali nenávidět. Hokej totiž nic nedával zadarmo. Na oplátku si od lidí bral všechno. Pokud jste to nebyli schopni obětovat, nikdy jste se nemohli stát Colinem Kristensenem.

„Už v nízkém věku se musíte svému dítěti podívat do očí a rozhodnout se, jestli chcete mít doma syna nebo hokejistu," řekla jednou Elisabeth Kristensenová. „My se rozhodli. A tak místo toho, aby ho můj manžel učil jezdit na kole a střílet ze vzduchovky, jsme ho raději každé ráno odvezli na stadion. A pak ho zase vyzvedli. Myslím, že tehdy ho víc vychovával trenér Larey než my."

Hokej totiž nic nedával zadarmo. Na oplátku si od lidí bral všechno. Pokud jste to nebyli schopni obětovat, nikdy jste se nemohli stát rodiči Colina Kristensena.

***

Tady na severu se nestavily silnice kolem měst, ale města kolem silnic. Stejně jako veškeré starověké civilizace vznikaly u řek, i Dahl byl postaven kolem povodí Klondike Highway, silnice první třídy vedoucí z jihu až do Dawson City na severu, kde ji přerušuje řeka Yuan. Dál se mohl člověk dostat jen přepravní lodí a pokračovat po silnici s příznačným názvem Top of the world Highway.

Klondike měřila sedm set dvanáct kilometrů a pokud někdo chtěl zabloudit do Dahlu, musel v její polovině odbočit na severozápad. Po tom, co Kristensena draftovali do NHL a co začal střílet jeden gól za druhým, začalo do jeho rodného městečka bloudit víc a víc lidí. Když se zjistilo, že Dahl nic zajímavějšího než ceduli RODNÉ MĚSTO COLINA KRISTENSENA nenabízí, zájem zase opadl.

A skupina, která nenáviděla hokej, měla zase čím argumentovat. „Tak se podívejte! Odchovali jste perfektního střelce NHL a lidi si u nás na benzínce nekoupí ani pitomej sendvič! Slibovali jste nám cestovní ruch, tak kde je?"

Hokej si od nás bere všechno. A někdy na oplátku nedá nic.

***

Bylo léto, ale v těchto končinách to stejně bylo minimálně na teplou mikinu. Místo sněhu byla půda nasáklá deštěm a rozbahněné trávníky pod každým krokem čvachtaly. Vyvýšené GMC Yukon sjelo v polovině cesty z Klondike Highway a směřovalo dál na severozápad. Bílá barva laku, neonová světla a opatrná jízda prozrazovaly, že řidič není odtud. Kdykoliv ho po hodině až dvou potkaly v protisměru jiné vozy, výstražně na něj blikaly. Tady jsi špatně. Musíš zpět na dálnici.

Ale Yukon byl přesně tam, kde jeho řidič chtěl být. Na cestě do Dahlu.

***

Dahl se nikdy netajil tím, že žije hokejem. Když přijíždíte do města, nemává na vás fotka starosty, ale fotka kapitána hokejového týmu. Dahl nechce, abyste se tu cítili dobře, chce, abyste si koupili vstupenku a přišli na hokej. A když opravdu přijdete a chytne vás to, zůstanete tady napořád. A když ne, pak raději v tichosti zase odjeďte.

V Dahlu dostane každé dítě permanentku na hokej dřív než občanku. Permanentky se vytahují častěji než platební karty a pokud někdo ztratil řidičák, někdo jiný mu na to řekl: „Ty vole, a permanentku máš?"

***

Bílý Yukon projížděl městem. Za normálních okolností by se za ním všichni otáčeli. Na zdejší poměry to bylo příliš drahé, americké auto. Policejní hlídka by si našla důvod ho zastavit, jen aby mohla zjistit, kdo se jim to tady producíruje. Jenže dnes ne. Dnes se hrál poslední zápas sezony s Ross River, dva áčkové týmy proti sobě - to bylo něco, co si nechala ujít jen ta část obyvatel, která byla pevně přesvědčená o tom, že hokej je ztráta času.

Bylo léto, ale tady hokejová sezóna vždy trvala dýl. Dahl si nepotřeboval od hokeje odpočinout. Nikdy, ať už se to ostatním klubům v zemi líbilo nebo ne. Protože s čímkoliv, co se děje na jihu, Dahl nic nenadělá a s čímkoliv, co se děje v Dahlu, nenadělá zase nic jih.

Pár očí se přece jen za projíždějícím vozem otočilo, avšak nikomu nepřišlo nikterak zásadní si ho pamatovat. Další člověk, který ztratil signál a přestala mu fungovat navigace. Načepuje si tady benzín, poptá se na cestu a pojede pryč.

Jenže vůz posléze sjel z hlavní silnice a zamířil k obytným čtvrtím, kde zastavil na trávníku před domem s popisným číslem šestnáct.

Colin Kristensen vystoupil z auta přímo do kaluže.