Mrazivé letní noci

Pár slov na závěr

Zdravím všechny!

Bude se to nejspíš zdát zvláštní, ale jsme na konci příběhu. Nebo vlastně ne tak docela...ale to asi vysvětlím později. Příběhů, které jsem zvládla dokončit moc není a daly by se spočítat na prstech jedné nohy. Mrazivé letní noci jsou z nich asi nejpodivnějším počinem. Ať už to bude znít jakkoliv šíleně, ten příběh se napsal sám. Z počátku byla v plánu romance s Karou a Colinem v hlavní roli, která se bude odehrávat v Dahlu. Colin bude bojovat se svým traumatem, Kara mu bude oporou a změní mu pohled na život. To byl seriózní plán, i když teď nejspíš zní dost k smíchu. 

Pak se ale začaly dít věci. Najednou měla každá postava tolik co říct a z jednoho krátkého popisu byl sled vzpomínek, událostí a všeho možného. Myslím, že to odstartoval Kavka. Historie dahlského maskota se vymyslela sama z fleku hned při první draftu. A když sklouznete jednou, už se vezete. A tak přibyly všechny další postavy a mini příběhy, rozhovory a linky. 

Když jsem v příběhu poprvé zmínila kapitána Toronta, Petera Grabcicha, jeho jméno bylo naprosto náhodným sledem písmen, která mě v tu dobu napadla. Kdybych tehdy věděla, že z něj udělám jednu z hlavních postav, pojmenovala bych ho líp. Přísahám. Kdybych jen tušila, že hned na to bude následovat Karin, pojmenovala bych ji taky jinak, protože uznávám, že když se v odstavci setkají jména Kara a Karin, je to celkem o držku.

Když jsem pak pročítala vaše komentáře ve znění: „To jsem zvědavá, jak tohle dopadne," moje první myšlenka na to byla: „To já taky."

Věci se zkrátka nějak děly, což se mi doposud ještě nikdy nestalo. Z počátku jsem si říkala, že to nemůže dopadnout dobře a snažila se držet nějakých cílů, ale nakonec jsem je nechala padnout. Bylo totiž tak zábavné psát něco, o čem nemáte tušení, jak dopadne! A myslím si, že o tom amatérské psaní je. Jestli to se mnou bavilo i vás a jestli se mi povedlo ten příběh nepodělat je otázkou :-)

Je mi jasné, že konec příběhu nezodpověděl ani zdaleka všechny otazníky, které v průběhu vyvstaly. Budu se na ně v budoucnu snažit odpovědět. Této dějové lince už ale došla kapacita, proto jsem se rozhodla, že se za postavami vrátím v samostatných doplňujících povídkách. Budou se odehrávat v časovém odstupu od hlavního příběhu, protože ať už jsem si lámala hlavu jak chtěla, některé věci zkrátka „ještě nedopadly."

***

Přestože jsem se touto poslední částí chtěla původně rozloučit, přece jen bych o kontakt s vámi nerada přišla. Pokud jste měli při čtení příběhu nějaké otázky na mě nebo na průběh vyprávění, nejasnosti nebo vás napadlo něco, s čím byste se chtěli podělit, budu moc ráda, když to uděláte ať už tady v komentářích nebo klidně anonymně přes formulář (odkaz najdete v komentáři k tomuto odstavci)

***

Napsat hokejový příběh mě napadlo před dvěma lety.  Už když jsem ten nápad poprvé zmínila, podpořila ho jedna skvělá osůbka, která s ním vydržela do dnes a byla tím nejlepším odborným dozorem.  Veškeré díky evka00751 ♥ Bez tebe bych se ve všech těch offsidech a trestných minutách plácala ještě teď.

Díky ale patří také vám všem čtenářům, kteří jste to se mnou vydrželi. Moc díky!

P.S.: A zajděte někdy na hokej, slibuju vám, že se budete bavit. Je to ten druh kolektivního sportu, kde se může stát naprosto cokoliv. A pokud by vás přece jen nezaujal, zkuste sledovat lidi kolem sebe - svět sportovních fanoušků je stejně fascinující jako hra samotná. 

Ještě jednou díky moc a budu se těšit někdy příště :-)