Mrazivé letní noci

31

Peter Grabcich miloval večírky všeho druhu. Začalo to vítěznými oslavami v Burger Kingu, kde jeho trenér dorostu nechal pokaždé zastavit autobus a prohlásil, že dnes platí on. Pokračovalo to na střední divokými nocemi s flaškou tequily a nakonec přišlo i na pověstný New York. Tam povýšil svůj noční život na zcela nový level, na takový, odkud už to vede jen dolů. Dřív Peter říkával, že kdyby ho v New Yorku víc zaměstnali, s večírky by přestal. A jeho trenér mu zase říkával, že je to přesně naopak, že kdyby s večírky přestal, pak by ho pravděpodobně víc zaměstnali v týmu. Nikdo z jeho okolí dodnes nechápal, jak mohl stíhat profesionální hokej i bohatý společenský život. A nechápal to vlastně ani sám Peter.

V Torontu se pak všechno změnilo. Po pár sezonách z něj udělali kapitána a od té doby nevěděl, kde mu hlava stojí. Nechyběl na žádném tréninku, řešil svoje hráče, řešil týmové problémy, řešil Colina Kristensena. Když se někde konala charitativní akce, mohl vzít jed na to, že tam pošlou právě jeho. Rozhovory, tiskovky, televize, to všechno vyměnil za divoké pařby na Manhattanu. A když měl prostor se nad tím vším trochu zamyslet, uznal, že se mu jeho nový režim líbí. Aspoň dělal něco, co mělo smysl.

Večírky, na kterých se setkával s holkami, které se mu líbily, totiž nevěstily nic dobrého. S tímto závěrem se rozhodl na večírek v hotelu u Jižního jezera nejít. Věděl totiž, že tam bude Karin.

Pak ale vrazil do hokejové šatny, kde zdeptaný Jake Carter právě zahazoval svůj velký sen o Boston College, a cosi se v něm hnulo. Není to jen o tobě, Petere, kladl mu na srdce Frank Bouchard, když mu slavnostně předával dres s kapitánským céčkem. A měl pravdu.

***

„Ty vole, člověče," lamentoval Taylor Woody. „Tak ti seženeme lepší doučování."

„Kde chceš sehnat lepší doučování, Woody? Už jsem to zkusil všude. I přes internet. A nejlíp jsem dostal C mínus. To je pořád o půl stupně horší, než potřebuju a podařilo se mi to jen dvakrát."

Woody pochodoval po šatnách s rukama v bok a přemýšlel. Peter stál tiše ve dveřích a sledoval Jakea Cartera sedícího na lavici. Z vlasů mu odkapávala voda ze sprchy a mísila se na zemi s kapkami slz. Peter měl ještě stále v hlavě jeho energickou hru a v kontrastu s klukem, kterého viděl nyní, se mu tajil dech.

„Tak půjdeme za ředitelem," navrhl Woody. „Ukážeš mu ten dopis a uvidíš, že zařídí, abys dostal lepší známku."

„Dobře víš, že proti Webberové nic nezmůže."

„Mohl by ji vyhodit. Tohle, co ti dělá celý rok, je jasná buzerace, Jakeu. A to jenom proto, že jsi kapitán."

„A taky proto, že chodím pozdě do školy. A pomlouvám ji na parkovišti. Pokaždý jí rozbiju nějakou zkumavku a nenosím do laborek ochranný plášť."

„To pořád není důvod k tomu, aby ti ničila život. To, že ho má sama na hovno přece není tvoje vina."

Peter mlčel. Už ho opustil údiv nad tím, že mu ani jeden z kluků nevěnoval přílišnou pozornost. Jen ho pozdravili a dál řešili svůj problém. Problém jménem Karin Webberová.

„Drž hubu, Woody!" zakřičel na kamaráda Jake. „Co když tady někde je?"

Taylor se rozhlédl po místnosti, na vteřinu se setkal s Peterovým pohledem a ďábelsky se zasmál. Roztáhl ruce a z plných plic zakřičel: „WEBBEROVÁ JE ZAMINDRÁKOVANÁ KRÁVA!!!"