Mrazivé letní noci

35

Greg čekal. Stál po pás ve vodě, na sobě jen trenky a snažil se přesvědčit Karu Lareyovou, ať jde za ním. Kolem ní poskakovaly Margot a Édith a při jakémkoliv kontaktu se studenou vodou z jezera vypískly a uskočily dozadu, jen aby se mohly zase vrátit a celé to zopakovat. Slepice, pomyslel si Greg.

Kara naopak stála po kolena ve vodě a nezdálo se, že by jí chlad působil takové problémy. Kdyby chtěla, plácla by sebou do vody bez sebemenšího zaváhání, ale cosi bylo špatně. Zůstala stát u břehu, zatímco se ostatní studenti bezhlavě vrhali do vody nebo se věc rozhodli dramatizovat jako Margot a Édith.

Kara se sice usmívala a otřásla sebou kdykoliv na ni dopadla sprška kapek z vodních bitev, ale za tím úsměvem se skrývala nejistota. Greg studoval tanec a tanec byl taky trochu herectví. A Kara byla podle něj hodně špatná herečka.

V jednu chvíli vykročil vstříc k ní, aby se zeptal, co se děje, a tehdy ho přepadl ten pocit. Jakýsi šestý smysl, na který nikdy nevěřil, ho upozornil na vzrůstající napětí. Rozhlédl se po okolí a zase narazil na toho vysokého kluka. Propaloval ho pohledem jako švába. Co má jako za problém? A k tomu měl ještě pocit, že je mu ten obličej povědomý, jen úplně nevěděl, kam ho zařadit.

Povytáhl na kluka obočí, ale on jen dál stál na místě, opíral se o konstrukci stanu, popíjel svůj drink a zíral. Kolem něj se potloukal David. Greg si slíbil, že se ho na něj později zeptá. Byl vysoký, svalnatý a taky pěkně nasraný, proto Greg vylezl z vody a vzal Karu za paži. Natočil ji k sobě a pošeptal. „Poslyš, Karo, ty máš kluka?"

„Nemám. Kdes na to přišel?"

Pokrčil rameny, to rád slyšel. „A jsi si jistá?"

Zamračila se, absolutně nechápala, kam tím míří.

„Já jen že tamhle ten frajer vypadá, že mi brzo rozbije hubu."

Ohlédla se směrem, kterým Greg kývl hlavou, a šlo poznat, že její srdce udělalo přemet. Kara se mu moc líbila. Byla roztomilá a trochu ostýchavá. Holky jako Margot a Édith, které s ním nepokrytě flirtovaly, už ho nebavily. Zato na Karu, která při každém komplimentu zčervenala jako rajče, se nemohl vynadívat.

„To je můj kamarád," odpověděla Kara.

Greg se snažil udržet smích. Kamarád? Ach ano, jeho malá Kara. Ještě se toho musí spoustu naučit.

„A ví o tom i on, že je tvůj kamarád?"

Zamračila se a setřásla jeho dlaň. „Tak jdeme do té vody nebo ne?"

Greg přikývl. No jasně, že jo. Ať si Kařin kamarád nalhává, co chce, teď je s ní Greg a tečka. Svou šanci už nejspíš dostal, teď byla řada na někom jiném.

„Když jsem tě poprvé viděl, myslel jsem, že jsi tanečnice," přiznal po chvíli, kdy už byli oba po pás ve vodě.

„Hrála jsem hokej," odpověděla, „ale teď občas krasobruslím. Odpíchnutý Rittberger teda neumím, ale baví mě to."

„Krasobruslení je taky tanec," prohlásil Greg. „Já na bruslích nikdy nestál. Nedokážu si představit, že bych udělal piruetu jinde než na zemi."

Kara se zakřenila. „Není to tak těžké, vážně."

„Jak dlouho už bruslíš?"

„Celý život."

„Pak pro tebe nemůže být těžké nic."

Ponořili se po bradu a chvíli na sebe hleděli. Kdykoliv se Greg přiblížil, Kara se oddálila. Z očí jí sršely jiskry. Chtěla něco víc, ale taky se z nějakého důvodu pokaždé stáhla zpátky.