Mrazivé letní noci

40

Odejdu z domu, budu žít sám a hrát hokej. Tahle myšlenka napadla v Dahlu každé dítě - až na Colina Kristensena, který byl z domu pryč dřív, než na to vůbec stačil pomyslet.

Mnoho dětí o tom jen přemýšlelo, když jim rodiče zakázali počítač nebo nové brusle. O něco menší část dětí doopravdy sebrala svůj batůžek a s rázným krokem zamířila ke vchodovým dveřím, kde je dopadli rodiče s otázkou: „Kam jdeš, zlato?" Ještě menší část dětí, vyšla ze dveří a opustila dům, načež se za pár minut či hodin vrátila domů na večeři. Našlo se ale i pár jednotlivců, kteří doopravdy odešli.

Těžko říct, ke kterému případu by patřil Rory Carlson. Možná by na zimním stadionu podchladl, kdyby se uprostřed noci banda dětí nesebrala a neztropila rozruch na studentském večírku u jezera. Možná by si po tmě mezi tribunami zvrtl kotník nebo hůř. Možná by plakal schoulený v koutě, až by zjistil, že zůstal opravdu sám. Dítěti se na zimním stadionu může stát spoustu neštěstí, obzvlášť když je samo.

Na druhou stranu mohl patřit k těm dětem, které se vrátí, jakmile zjistí, že automaty na stadionu jídlo nevydávají, nýbrž vyměňují za peníze, které nemá. Možná stačila hodina nebo dvě a docoural by se zpátky do chatky. Možná se nic z toho, co se nakonec stalo, stát nemuselo.

První dítě, které se Colinovi podařilo chytit, byl holubák Jeff. Bránil se, ale jeho drobné tělíčko oproti mohutné Colinově postavě nemělo sebemenší šanci. Nakonec ho Colin objal paží kolem pasu a zvedl do vzduchu. „Tak mluvte. Co se stalo? Kde je Rory?"

To přilákalo pozornost několika dalších dětí.

„No to právě nevíme!"

„Kent říkal, že Amanda říkala, že -"

„Trenér Larey ho vyhodil z tábora a pak-"

„Adam říkal, že jdou na párty."

„Počkejte na mě, prosím, ještě si přezuju boty."

„Pomůžete nám ho najít?"

Colin pustil Jeffa na zem a rozhlédl se po dětech. V jeho tváři šla znát frustrace, proto se ohlédl po Kaře. Tvářila se podobně.

„Mluvit bude jen jeden," zahřměla tónem, který dětem živě připomněl naštvaného trenéra Lareyho.

***

Barman zrovna vracel drobné partě podnapilých studentek, když v davu tancujících zaznamenal dítě. A nejen ledajaké dítě. Tohle bylo už třetí za posledních pár minut.

„To je dobrý," zamrkala na něj holka a nechala mu drobné jako dýško.

Nejspíš se jí líbil. Barman měl vždycky smůlu na to, že se líbil holkám, které se nelíbily jemu. V paměti mu živě vyvstal obrázek té tmavovlásky s tequilou a Grabba. Jo, ta se mu líbila. Měla v sobě cosi, za čím se lidi otáčeli. A nebyl to perfektní zadek nebo obrovská prsa. Bylo to cosi uvnitř ní. Zatímco si ostatní holky hrály na jedinečné osobnosti, dokud se nestaly všechny jedinečně stejnými, holka s tequilou opravdu jedinečná byla.

Bohužel barmana předběhl kapitán Toronta a s ním se netroufal měřit. Až se o nich dvou bude psát v bulváru, najde si její jméno. A až to Grabb podělá jako v New Yorku, napíše jí.

„Roooorrryyyy!"

Barman sebou trhl, když mu před očima proběhlo další dítě v hokejovém dresu Toronta. To se tady všichni s tím hokejem snad pomátli nebo co?