Mrazivé letní noci

27

Věci najednou nabraly špatný spád. Fůra dětí si mysela, že za to může potyčka na tréninku a ta fůra dětí se taky pekelně pletla. Trenér Larey byl permanentně nasraný, jen v tom takovou roli dávno nehráli malí hokejisté, nýbrž jeho dcera. Colin Kristensen od nepříjemné konfrontace v hotelu působil nejistě a roztěkaně, jen v tom takovou roli nehrál trenér Larey, který vtrhl do pokoje, nýbrž taky jeho dcera. Kara se ke Colinovi začala chovat odtažitě a od té doby s ním pořádně nepromluvila.

Veškeré náhradní hokejky, které si s sebou děti na tábor přivezly, nyní ležely schované pod postelemi a Rorymu Carlsonovi se tu noc zdálo o tom, že k nim do chatky vtrhl rozzuřený trenér Larey, nahlédl pod postel, zašmátral a křup! prásk!
Vzbudil se o půlnoci a do rána už neusnul. Horší noční můru v životě nezažil.

Další den ráno se ranního běhu zúčastnil i trenér. Děti se poslušně seřadily do dvojic a dokonce i Carter a Woody si odpustili obvyklé stížnosti. Z dálky připomínali malou, disciplinovanou armádu.

„To je ten hokejový tábor?" zeptal se muž své manželky, zatímco snídal smaženou slaninu s vajíčkem na hotelové terase. Sledoval zástup dětí na pláži a líbilo se mu, co vidí.

„Myslím, že ano, zlato," pokývala hlavou manželka. „Proč?"

Muž pohlédl přes stůl na svého syna. Měl oči zarudlé od pláče, jak ho ráno tahali z postele, aby vyrazili na snídani. A navíc se s nimi od včerejšího večera odmítal bavit, protože mu zabavili tablet. A blížila se další bitva - po snídani totiž chtěli na výšlap.

Muž se vrátil zpět k dětem na pláži. A zpět k synovi. Zpět k dětem. K synovi. K dětem. Nádhera. „Začneš hrát hokej," oznámil mu.

„Nezačnu," oznámil syn.

Muž z hotelu viděl skupinku poslušných dětí. Viděl jednoho dospěláka, čtyři puberťáky a dva tucty malých prcků - na první pohled dost kritická skupina, ale ten dospělák byl klidný, kráčel úplně vepředu a vůbec se nemusel ohlížet, nikoho ani nenapadlo utíkat nebo dělat obličeje. Bylo brzké ráno a žádné z dětí neprotestovalo. Nikdo nepištěl, nebrečel, nevztekal se. „To jsou ale hodné děti," řekl manželce. „Ten chlapík má pohodovej džob."

Kdyby ho trenér Larey slyšel, nejspíš by mu taky zlomil hokejku.

Tábor po chvíli zmizel na lesní pěšině. Pak se rozběhli. Colin spolu s Jakem a Taylorem skupinu uzavírali. Jeho nohy běžely, jeho plíce okysličovaly, ale jeho hlava zůstala v hotelovém pokoji. Neustále si přehrával všechny události, převracel je ze strany na stranu a nechápal, co se stalo. Kara na něj byla naštvaná, to chápal naprosto jasně, se zbytkem už to bylo horší. Proč? Od kdy? Co udělal? Neudělal něco, co měl udělat, nebo udělal něco co neměl udělat? Naprosto se v tom ztrácel a tak se zeptal Woodyho: „Netušíš, proč je Kara naštvaná?"

„Ona je naštvaná?"

„Jo, na mně."

„A proč by byla?"

„Taylore," vydechl Colin. „Ty vole. Na to se tě právě ptám."

Taylor pokrčil rameny a dloubl do Jakea. „Myslíš, že je Kara nasraná?"

„Myslím, že všichni jsou nasraní," uzavřel to Jake.

Colin se mračil ještě následujících deset minut. Většina kluků by to stejně jako Jake a Taylor hodila za hlavu, jenže Colin takový nebyl. Trenér Bouchard mu často říkal, že tahle jeho povaha je dar i prokletí zároveň. Po deseti minutách se mračit přestal, ale mračil se vnitřně. Pak už to v něm začalo vřít. Musí to vyřešit, nenechá to jen tak. Hokej byl v tomhle jednodušší. Když mu nešly backhandy, prostě přišel na zimák večer a trénoval, dokud je neuměl. Rozhodl se, že si to s Karou vyříká. Prostě ten problém konfrontuje, stejně jako to udělal s backhandem.